Porcelán po babičce jako rodinný poklad? Ne vždy, v mnoha případech je zdrojem jedovatého olova
Porcelán zděděný po babičce, zdobený keramický džbán ze starožitnictví nebo ručně malované hrnky z půdy. Na první pohled mohou vypadat jako pěkný kousek historie, při kontaktu s potravinami a nápoji se ale mohou změnit v nádobí plné olova a kadmia. Pokud byste z nich pravidelně jedli a pili, můžete si zadělat na vážné zdravotní problémy, hlavně u malých dětí. Proč odborníci varují před starožitným nádobím? A dá se jeho škodlivost nějak otestovat?
Co v článku najdete
Barvy plné těžkých kovů
Olovo a kadmium se v minulosti běžně používaly při výrobě keramických glazur a dekorativních barev, protože výrazně zlepšovaly vlastnosti výrobků. Olovo pomáhalo vytvářet hladký, lesklý a odolný povrch glazury a zároveň umožňovalo vypalování při nižších teplotách. Kadmium se zase využívalo pro zvýraznění sytě červeného, oranžového a žlutého pigmentu.
Tehdejší výrobní postupy ovšem nebyly vždy dostatečně bezpečné, a pokud nebyla glazura správně vypálená, případně začala časem degradovat, mohly se z ní těžké kovy postupně uvolňovat. První regulace limitů těžkých kovů byly stanoveny teprve v roce 1984. Rozhodně ale nebyly tak přísné jako dnes a netýkaly se všech zemí Evropy nebo světa.
Proč je olovo v nádobí nebezpečné?
Samotná přítomnost olova v glazuře ještě automaticky neznamená problém. Riziko vzniká ve chvíli, kdy se začne uvolňovat do jídla nebo nápojů. U neregulovaných nebo velmi starých kousků je ale samozřejmě mnohem vyšší.
Těžké kovy se nejčastěji uvolňují při styku s kyselými potravinami: octem, vínem, kávou, ovocnými šťávami, rajčatovými omáčkami nebo nakládanou zeleninou.
Podle Státního zdravotního ústavu neexistují pro lidské tělo žádné bezpečné koncentrace olova. Nejvíce ohrožené jsou potom malé děti a těhotné ženy. Těžké kovy se v těle hromadí a dlouhodobé vystavení může negativně ovlivňovat reprodukční a nervovou soustavu, ledviny, krvetvorbu nebo vývoj mozku u dětí.
Sergei Kolesnikov / Shutterstock.com
Jak poznat rizikovou keramiku?
Přítomnost uvolňujících se těžkých kovů pouhým okem nepoznáte, existuje ale několik varovných znaků:
- velmi staré nádobí z období před 80. a 90. lety,
- ručně malované dekorace neznámého původu,
- popraskaná glazura,
- odlupující se barevné motivy,
- výrobky bez označení výrobce,
- dekorace na vnitřní straně hrnků nebo talířů.
Může také záležet na samotném provedení. „Glazury vtavené do nádobí jsou zcela zapečené a nemají tendenci se olupovat. Naše zkušenosti však ukazují, že zejména vystupující potisky nádobí s obsahem olova je možné seškrábnout nožem nebo drátěnkou a tak se mohou i těžké kovy dostat do těla,“ uvedla Karolína Brabcová z organizace Arnika.
Dá se přítomnost olova otestovat doma?
Na trhu existují orientační testovací sady, které dokážou odhalit přítomnost olova na povrchu materiálu. Jejich výsledky ale nejsou vždy stoprocentně spolehlivé.
Odolnost materiálu vůči otěru a odlupování si ale můžete podle organizace Arnika otestovat pomocí několika domácích technik:
- Pokuste se seškrábnout glazuru nožem, vidličkou nebo drátěnkou na nádobí – pokud to jde, takové nádobí nepoužívejte.
- Vymáčkněte na barevný dekor citron nebo položte plátek citronu a nechte přes noc působit, případně nádobí ponořte na tři dny do octa – pokud barva zesvětlá, může se uvolňovat i olovo.
Zhenny-zhenny / Shutterstock.com
Pozor na dekorace, které se tváří jako nádobí
Samostatnou kategorií jsou potom zdobené talíře, skleničky nebo džbánky, které mají sloužit výhradně jako dekorace. Dnes by takto měly být viditelně označené (i tuto informaci ale lze při nákupu přehlédnout), u neoznačených starožitností ale nemáte jistotu nikdy.
„Zákazníci by měli být velmi opatrní při nákupu či používání výrobků označených jako ‚dekorace‘. Tyto výrobky většinou nesplňují legislativní požadavky, které jsou vyžadovány pro výrobky určené pro styk s potravinami, a mohou představovat zdravotní riziko,“ uvedla pro redakci Kupi Marie Voleníková z Hygienické stanice hlavního města Prahy.
Nádobí si nechte, ale radši jen na výstavku
Odborníci se proto shodují na jednoduchém doporučení: pokud si nejste původem nebo stářím nádobí jistí, vyhazovat ho nemusíte, používejte ho ale raději pouze jako dekoraci.
Staré talíře, mísy nebo džbány mohou být krásnou součástí interiéru a milou vzpomínkou, pro každodenní servírování jídla a nápojů se ale nehodí. Platí to zejména u kusů zděděných po prarodičích, nalezených na půdě nebo zakoupených v antikvariátech bez jakýchkoliv informací o původu a složení.
Zdroje: SZÚ, Arnika, dTest, Hygienická stanice hlavního města Prahy, Kupi.cz
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko