Trhačky. Zdánlivě celkem obyčejný kousek textilu, který vám může jako zázrakem přidat mnoho kilogramů na čince a zefektivnit cvičení. Někdy může být ale použití trhaček naopak kontraproduktivní. Jak tedy toto vybavení používat správně, kdy je jejich využití namístě, a kdy je naopak lepší spolehnout se na vlastní úchop?
U návštěvníků fitness center můžeme spatřit nejrůznější vybavení, jehož cílem je obvykle udělat trénink bezpečnějším nebo efektivnějším. Mezi jednoznačně nejrozšířenější kousky přitom patří trhačky. Jsou nenápadné, levné, ale dokážou divy.
I když existuje více variant trhaček, nejčastější je dnes verze, která má podobu delšího popruhu se smyčkou na konci. Tuto velmi jednoduchou pomůcku si řada sportovců dříve vyráběla jednoduše z popruhů ze starších batohů. Dnes ji koupíte v takřka každém fitness obchodě, přičemž nejlevnější varianty mohou stát jen kolem 100 Kč. Ty dražší pak kolem tří nebo čtyř set korun.
Nečeká vás tedy příliš velká investice, ale při správném použití mohou trhačky navzdory své jednoduchosti a cenové dostupnosti odvést spoustu práce. Jedná se ovšem také o pomůcku, která je velmi často nadužívaná či používaná nesprávně.
Trhačky používají vzpěrači, siloví trojbojaři, kulturisti i další sportovci, kteří zápolí s činkami nebo i hrazdami. Jediným smyslem trhaček je přitom pevnější a jistější úchop. Trhačky při správném úvazu přeberou místo prstů velkou část zátěže, která pak visí na zápěstích, na nichž jsou trhačky upevněny. Rozdíl oproti držení činky v holé ruce není kosmetický, ale opravdu dramatický. Důvodů, proč může být výhodné si takto zajistit úchop, je přitom víc.
Zaprvé: úchop bývá u řady cvičenců a většiny cviků limitujícím faktorem. To znamená, že úchop selže dříve nebo zaostává za hlavními svaly vykonávajícími cvik. Zadruhé: i kdyby úchopová síla stačila, soustředění na pevný úchop stále odebírá při cviku obrovskou část energie. Pokud tedy úchop posílíme pomocí trhaček, můžeme se více soustředit na cvik samotný a správnou techniku. Kromě toho můžeme také například provést více opakování či celkově zvýšit objem tréninku, když už je úchop unavený.
To ale rozhodně neznamená, že bychom si trhačky měli automaticky brát na každý cvik. Naopak. Nad jejich použitím bychom měli přemýšlet a používat je spíše v případě nutnosti. Tím, že trhačky přebírají velkou část práce při úchopu, totiž úchopovou sílu logicky i oslabují. A úchopová síla je základem funkční síly. Podle nedávných výzkumů dokonce větší úchopová síla koreluje s vyšší délkou života, a může tak být jedním z markerů zdraví a dlouhověkosti. O tom, zda trhačky použijeme, bychom se tedy měli vždy rozhodovat na základě konkrétních cílů cvičení a tréninku.
Mezi kulturisty jsou trhačky zvlášť populární, protože cílem každého cviku v rámci kulturistického tréninku je vždy maximální hypertrofie (tedy zbytnění objemu) určitých svalů. Pokud tedy toužíme po hypertrofii a cvičíme například shyby, nejde nám o to, vybudovat komplexní sílu pro co nejlepší provádění tohoto cviku. Jde nám obvykle o to, abychom cvikem takříkajíc „zasáhli“ určité svalové skupiny – u shybů nejčastěji latissimy čili široké zádové svaly.
Pro dosažení hypertrofie je přitom důležité cvičit k blízkosti selhání cílového svalu a vytvořit velké mechanické napětí a objem práce. Trhačky nám mohou pomoci eliminovat slabší článek v podobě úchopu. Uděláme tak více opakování, dostaneme se blíže selhání a více zatížíme samotný široký sval.
Pokud ale někdo cvičí například kalisteniku či gymnastiku a cílem je pro něj shyb samotný, jeho dokonalé provedení a síla celého řetězce nutného pro provedení cviku, pak mohou být trhačky často kontraproduktivní.
A jak je to s trhačkami při tréninku například silového trojboje či vzpírání? V žádném z těchto sportů nejsou trhačky v soutěžích povoleny. Sportovci si tak musejí budovat silný stisk i bez nich. To ale neznamená, že trhačky nepoužívají. Naopak. V jejich tréninku mají silné místo. Kdy?
Například když chce sportovec drilovat techniku, ale úchop je už unavený nebo ho nechce zbytečně vyčerpávat. Své využití mohou najít i v objemové fázi tréninkového cyklu nebo při jiných situacích. A někdy jsou používány i kvůli bezpečnosti, což nás přivádí k další důležité otázce.
Trhačky mohou zabránit tomu, aby vám činka vyklouzla během cviku. To by samozřejmě mohlo vést i ke zranění. Na druhou stranu zejména třeba při vzpírání není žádoucí ani to, aby vám trhačky ruku nebezpečně fixovaly. Činka vás pak může strhnout s sebou a následky budou třeba ještě horší. Důležité je tedy i správné použití a omotání, aby bylo možné činku rychle a snadno pustit.
Uvázat si trhačky není žádná věda, ale trochu cviku to chce. Oko trhačky si nasadíme na zápěstí a je nutné, aby popruh vždy směřoval od malíkové hrany směrem k palci, jak je vidět na obrázku. Popruh pak kolem činky vážeme směrem k prstům dovnitř dlaně (viz fotografie), nikoli směrem k zápěstí.
Kolem činky pak stačí popruh obvykle jednou omotat, zvlášť u cviků, kdy chceme mít možnost činku rychle pustit. Například u cviků jako trh, nadhoz nebo i mrtvý tah. Pootočením osy činky (jako při mačkání plynu na motorce) nakonec trhačku utáhneme.
Trhačka musí být kolem zápěstí a v dlani opravdu dostatečně pevně utažená. Pokud je trhačka volnější, nebude zkrátka dělat, co má. Úchop pak může být spíš náročnější. Omotání a utažení trhaček chce určitý grif. Zvláště u druhé trhačky, kdy už nemáte k dispozici druhou ruku. Naučíte se to rychle. Rozhodně je ale rozumné vyzkoušet si to na lehkých váhách a nepouštět se napoprvé s trhačkami rovnou do lámání osobních rekordů. Ty skoro jistě přijdou později.
Zdroje: autorský článek, PMC, Kupi.cz