Z obchodů mizí i to, co má krádež hlídat. Řetězce dávají čipy nejen na gely a maso, ale hlídají si i bezpečnostní kamery
Krádeže v českých obchodech rostou a mění se i to, co mizí nejčastěji. Nejde jen o drahý alkohol. Pod alarmem končí maso, prací prostředky i kosmetika. Některé řetězce vystavují jen makety a skutečný výrobek vydají až u pokladny. Co za tím stojí?
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Steaky pod alarmem a gely za plexisklem
Krádeže v maloobchodě nejsou novinkou. Nové je ale to, co všechno dnes obchodníci chrání. Nejde jen o tvrdý alkohol nebo elektroniku. Zabezpečené bývají prací gely, dražší kosmetika, někde i balení masa.
Na vlastní oči jsme to viděli v jedné z prodejen Albert ve Zlíně. Zákazník si vložil steak do košíku. U pokladny se ozval alarm. Prodavačka musela maso odblokovat speciálním zařízením. „Bohužel se krade i maso. Když se neodkóduje, rám pípne,“ vysvětlila redakci prodavačka.
Podobná opatření potvrzují i data. Podle Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR dosahují ztráty z krádeží v maloobchodě dlouhodobě miliard korun ročně. Zboží mizí z regálů i ze skladů. A čím vyšší cena nebo snadná další prodejnost, tím vyšší riziko.
Kamery, které si neodnesete. Tedy alespoň ne hned
Specifickou zkušenost jsme zažili v diskontu Action. V oddělení elektroniky byly vystavené bezpečnostní kamery. Jenže při bližším pohledu bylo jasné, že jde o makety. Cedule přímo na regále upozorňovala, že skutečný výrobek zákazník obdrží až u pokladny po zaplacení.
Jinými slovy: Aby někdo neukradl kameru, která má hlídat majetek, obchod vystaví jen její atrapu.
Podobný model se používá i u drobné elektroniky nebo dražších nástrojů. Zákazník si z regálu vezme krabičku s informací o produktu, skutečný kus mu vydá personál. Pro obchod je to levnější než řešit opakované ztráty. Pro zákazníka méně pohodlné.
Redakce oslovila společnost s dotazem, proč k tomuto opatření přistupuje. Firma odpověděla: „Průběžně přehodnocujeme a vylepšujeme fungování našich prodejen tak, abychom zákazníkům nabídli co nejlepší nákupní zkušenost a zároveň zajistili efektivní provoz. V některých prodejnách proto využíváme na regálech vystavovací (‚dummy‘) balení, zatímco samotné produkty jsou k dispozici u pokladny.
Jde o jednu z několika maloobchodních iniciativ, které vždy posuzujeme individuálně podle konkrétního uspořádání prodejny, sortimentu a pohybu zákazníků. Tato opatření se v průběhu času samozřejmě mohou měnit s tím, jak dále vylepšujeme nákupní zážitek.“
Potraviny místo elektroniky. Statistiky mluví jasně
Ještě před pár lety si většina lidí spojovala krádeže hlavně s alkoholem nebo elektronikou. Dnes je situace jiná. Podle analýzy technologické společnosti Buylo, která pracuje s anonymizovanými provozními daty českých obchodů, tvoří zhruba pětinu všech krádeží potraviny.
Na dalších místech jsou:
- alkohol,
- drogerie,
- kosmetika a parfémy,
- sladkosti a káva,
- dětské zboží.
„Z pohledu statistik dnes převažují položky, které má doma prakticky každý,“ uvedl Josef Voda, šéf společnosti Buylo.
Podle stejné analýzy se hodnota odcizeného zboží v českém retailu přehoupla přes 75 milionů korun a rostla rychleji než samotný počet případů. Policie eviduje přes 12 tisíc krádeží ročně, skutečné číslo však bude podle odborníků vyšší – část drobných případů obchodníci vůbec nehlásí.
Zabezpečení roste, komfort klesá
Podle průzkumů má zkušenost s nadstandardně zabezpečeným běžným zbožím téměř osm z deseti zákazníků. Více než 60 procent z nich uvádí, že se necítí komfortně. Největším problémem není samotný čip nebo alarm. Je to čekání, nutnost shánět obsluhu. Pocit, že je člověk pod dohledem.
„Retail se dostává do bodu, kdy ochrana zboží začíná narážet na zákaznický komfort,“ uvedl Josef Voda z Buylo. Podle dat zhruba pětina zákazníků kvůli tomu raději zvolí jiný obchod.
Co na to zákazníci?
Redakce oslovila nakupující v nákupním centru.
- Martina (38 let): „Když mi pípalo maso u pokladny, bylo mi to nepříjemné. Vím, že se krade, ale člověk si připadá podezřele.“
- Petr (51 let): „U alkoholu to chápu. U pracího prášku už méně. Když musím čekat, někdy to prostě nechám být.“
- Lucie (27 let): „U samoobslužných pokladen vidím, že někteří zkoušejí, co projde. Pak se ale nemůžou divit, že přijdou přísnější kontroly.“
- Milan (63 let): „Nejde ani tak o čipy. Vadí mi spíš zmatek, když nevím, koho zavolat. To člověka odradí víc.“
Zdroje: autorský text, Action, Kupi.cz, respondenti redakce, Buylo
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko