Lucie se redakci Kupi svěřila se skutečným zážitkem z běžného nákupu. V supermarketu viděla mladou ženu, jak si pod bundu schovává velké balení krůtího masa a k pokladně míří jen s chlebem a mlékem. Nešlo o drobnost, ale o zboží za několik set korun. Lucii víc než samotná krádež dodnes tíží otázka, zda měla zasáhnout. Její příběh otevírá téma, které v době rostoucích cen potravin řeší stále více lidí.
„Stála jsem u regálu a najednou jsem věděla, že se děje něco špatně,“ popisuje Lucie redakci Kupi svůj zážitek, který se skutečně stal.
Žena před ní si vzala velké balení krůtího masa. Rozhlédla se. Udělala pár kroků do vedlejší uličky. A pak si ho rychlým pohybem zastrčila pod bundu.
„V tu chvíli mi bušilo srdce. Nečekala jsem, že něco takového uvidím na vlastní oči,“ říká Lucie.
Lucii je 34 let, pracuje v administrativě a žije s partnerem. Do obchodu šla po práci jako obvykle – nakoupit pár věcí na večeři a domů.
„Ta paní byla mladá, upravená, působila úplně normálně. O to víc mě to zaskočilo,“ popisuje.
Když si žena schovala maso pod bundu, Lucie si nejprve myslela, že se mýlí. Že jen upravuje nákup. Pak ale viděla, jak si kontroluje batoh na zádech a nervózně se rozhlíží. Žena si následně vzala krabici mléka a jeden chléb a zamířila ke kase.
„V hlavě mi běžely dvě úplně opačné myšlenky. Co když je v nouzi? Co když nemá na jídlo? A hned druhá. Tohle přece není správné. Krádež je krádež.“
Lucii napadlo, že by mohla za ženou přijít a zeptat se, jestli nepotřebuje pomoct. Dokonce ji na vteřinu napadlo, že by maso zaplatila. Současně se bála, že by se mohla plést. Nebo že by situace přerostla v konflikt.
„Pak se na mě podívala. Naše oči se střetly. Měla jsem pocit, že ví, že jsem to viděla. A já jsem zůstala stát. Neudělala jsem nic.“
Lucie dnes ani neví, jak to dopadlo. Neví, zda maso zaplatila, nebo ne. Ví jen, že odešla s nepříjemným pocitem, který se vrací i po týdnech. „Možná mě víc trápí moje pasivita než samotná krádež. Pořád si přehrávám, co jsem měla udělat.“
Podle dat Policie ČR tvoří drobné krádeže v maloobchodě významnou část majetkové kriminality. Obchodníci zároveň opakovaně upozorňují na rostoucí ztráty.
V době, kdy ceny potravin v posledních letech výrazně vzrostly a domácnosti více sledují své rozpočty, se podobné situace mohou stávat citlivějším tématem. Zákazníci nejsou jen svědky možného protiprávního jednání, ale také lidských příběhů, jejichž pozadí neznají. A právě to vytváří morální napětí.
Proč lidé v podobné situaci často nezasáhnou?
Mozek reaguje na nečekanou situaci stresem. Nastává takzvaný efekt přihlížejícího. Člověk si není jistý, zda situaci správně vyhodnotil, bojí se omylu i možné agrese.
Proč nás to může trápit i dlouho poté?
Protože jde o střet hodnot. Na jedné straně empatie, na druhé straně respekt k pravidlům. Pokud nejednáme, může se objevit pocit viny nebo selhání, i když jsme objektivně nebyli povinni zasáhnout.
Je správné snažit se situaci řešit osobně?
Záleží na okolnostech. Přímá konfrontace může být riziková. Bezpečnější je obrátit se na personál. Zároveň je důležité uvědomit si, že neznáme celý příběh druhého člověka.
Jak pracovat s pocitem, že jsme neudělali dost?
Pomáhá přijmout, že jsme se rozhodli podle informací a možností, které jsme v danou chvíli měli. Není realistické očekávat, že vždy najdeme ideální řešení.
Pokud jste svědkem možné krádeže v obchodě:
Lucie dnes říká, že si z celé situace odnesla hlavně jedno poznání. „Nikdy nevíte, jak se zachováte, dokud v té chvíli opravdu nestojíte.“
Její příběh není jen o krádeži masa. Je o tom, jak složité může být rozhodování v běžném dni mezi regály. O hranici mezi soucitem a odpovědností. A o tom, že někdy nás nejvíc pronásleduje právě to, co jsme neudělali.
Zdroje: Kupi.cz, redakční zpracování příběhu čtenářky, konzultace s Mgr. Janou Svobodovou