„Pod stromečkem jsem našla dárek, který nebyl pro mě.“ Odborník ženám radí: Pojmenujte realitu a přestaňte si lhát
Štědrý večer měl být vrcholem roku. Místo radosti přišlo ticho, stud a otázky bez odpovědí. Mladá žena rozbalila dárek, který ji donutil pochopit, že něco v jejím manželství dlouho nefunguje. Odborník vysvětluje, proč podobné detaily nejsou náhoda a kdy je lepší přestat si lhát.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Když Markéta rozbalila dárek pod stromečkem, první, co ji napadlo, nebyla radost. Bylo to tiché, nepříjemné poznání: Tohle nejsem já.
„Jsem sportovní typ. Tenisky, batoh, legíny. Kabelky skoro nenosím,“ popsala redakci Kupi. V ruce ale držela luxusní kabelku, která by se hodila spíš k ženě na podpatcích, v kostýmku, s dokonale upravenými vlasy. Přesně k typu žen, které její manžel denně potkával v práci.
Už dlouho jsem cítila, že se mi vzdaluje
Markétě je čtyřiatřicet let. S manželem jsou spolu devět let, mají dítě a společnou hypotéku. Manžel pracuje jako bankéř, poslední rok ale trávil v práci víc času než kdy dřív. Přesčasy, služební cesty, pracovní večeře. Domů chodil unavený, podrážděný, často nepřítomný.
„Říkala jsem si, že to je tlak v práci. Že to přejde,“ píše Markéta. „Ale někde vzadu v hlavě jsem už delší dobu měla pocit, že je v tom ještě někdo další.“
Když otevřela kabelku, našla uvnitř malý přeložený lístek. Ne účtenku. Vzkaz. „Lucie, myslím na tebe. Snad ti udělá radost. T.“
„V tu chvíli jsem věděla všechno,“ popisuje Markéta. „Nejen že to nebylo pro mě. Bylo tam jméno. Konkrétní žena. A nebyla jsem překvapená tak, jak bych asi měla být. Spíš se mi potvrdilo to, čeho jsem se bála.“
Drazen Zigic / Shutterstock.com
Vánoce jsem kvůli dítěti nezastavila
Na Štědrý večer nic neřekla. Kvůli dítěti. Kvůli tomu, že nechtěla rozbít jediný klidný večer v roce. Usmívala se, ale měla pocit, že se dívá na cizí život.
Ráno se zeptala přímo. Manžel se nejdřív snažil všechno shodit ze stolu. Tvrdil, že to nic neznamená, že to Markéta zbytečně dramatizuje. Když ale viděl lístek se jménem, přestal zapírat. Přiznal vztah s kolegyní z práce.
„Nejvíc mě zlomilo, že se mi vlastně ani pořádně neomluvil,“ říká Markéta. „Spíš mi naznačoval, že bych to měla přejít. Jako by nešlo o zradu, ale o trapné nedorozumění.“
Markéta říká, že kabelka byla jen poslední kapka. „Ten vztah se mi rozpadal před očima už měsíce. Jen jsem si to nechtěla přiznat.“
Odborný pohled: když intuice křičí, neposílejte ji pryč
Eva Hořovská, psycholožka a párová terapeutka
„Velmi často za mnou přicházejí ženy, které říkají: Já jsem to vlastně tušila, ale bála jsem se to vyslovit,“ říká psycholožka. Podle ní je klíčové přestat zlehčovat vlastní vnímání. „Pokud partner mění chování, emocionálně se vzdaluje a zároveň tráví víc času mimo domov, není zdravé si všechno vysvětlovat jen stresem.“
Co by lidem v podobné situaci poradila konkrétně?
- Zastavte se a pojmenujte si realitu. Ne to, co byste si přáli, ale to, co skutečně vidíte.
- Ptejte se přímo. Bez výčitek, ale jasně. Vyhýbání se odpovědím je samo o sobě odpovědí.
- Sledujte reakci. Ne slova, ale chování. Lítost a snaha o nápravu vypadají jinak než zlehčování a útok.
- Nenechte si vzít důvěru v sebe. Pokud vás partner opakovaně přesvědčuje, že „přeháníte“, může jít o velmi destruktivní dynamiku.
„Nevěra sama o sobě ještě nemusí znamenat konec vztahu,“ dodává odbornice, „ale absence respektu, empatie a ochoty pracovat na vztahu už ano.“
Jak to dopadlo?
Markéta dnes situaci řeší s odborníkem. S manželem se dohodli, že začnou od ledna chodit na párovou manželskou terapii. „Nevím, jak to dopadne. Ale poprvé po dlouhé době mám pocit, že se o věcech mluví otevřeně. A že už nelžu sama sobě.“
Její příběh ukazuje, že někdy nejsou nejbolestivější ty dárky, které dostaneme, ale ty, které nám konečně dovolí vidět pravdu.
Zdroj: vlastní zpracování na základě autentického příběhu čtenářky a odborného komentáře psycholožky Evy Hořovské
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko