Lucie se redaktorce Kupi svěřila s momentem, na který jen tak nezapomene. Se zlomenou rukou v sádře se u pokladny snažila zvládnout těžký balík nápojů. Zákazník za ní situaci sledoval a nepohnul se. Pomoc nakonec přišla, ale úplně odjinud. A o to víc ji zasáhla.
Čtenářka Kupi se redaktorce svěřila s nepříjemnou situací, kterou zažila při běžném nákupu v supermarketu. Se zlomenou rukou měla problém zvládnout těžký balík nápojů u pokladny. Zatímco zákazník za ní zůstal pasivní, zaměstnankyně obchodu jí nabídla pomoc. Příběh ukazuje, jak rozdílně lidé v podobných situacích reagují a proč na lidském přístupu záleží.
Příběh, o který se s redakcí Kupi podělila čtenářka Lucie, se odehrál při běžném nákupu v supermarketu. Sama ho popsala jako drobnou situaci, která pro ni ale měla překvapivě silný emoční dopad.
V době nákupu měla Lucie čerstvě zlomenou ruku v sádře, což výrazně omezovalo její pohyb. Přesto se snažila zvládnout vše sama a bez cizí pomoci.
Lucii je třiatřicet let a pracuje v administrativě. Kvůli nedávnému úrazu má ruku v sádře a běžné činnosti pro ni vyžadují více úsilí. Přesto se snaží fungovat co nejvíce samostatně. Při nákupu v supermarketu si vzala i balík coly. Problém nastal u pokladny číslo jedna, kde bylo potřeba balík zvednout a položit na pás. Lucie se o to několikrát pokusila, ale kvůli omezenému pohybu to nebylo jednoduché. Za ní stál další zákazník, který situaci sledoval. Pomoc však nenabídl.
„Nepřekvapilo mě, že se nikdo nehrnul pomáhat. Spíš mě zaskočilo, že bylo vidět, že to není snadné, a přesto se nic nestalo,“ popsala Lucie redaktorce. Nakonec se jí podařilo balík na pás dostat. Při placení ale zasáhla pokladní, která si všimla Luciina omezení a trvala na tom, že jí nákup uloží zpět do košíku. Kvůli tomu musela obejít celou pokladnu, přestože měla zároveň na starosti i samoobslužné pokladny.
„Byla jsem unavená a v tu chvíli mě to opravdu dojalo. Nečekala jsem to a vyhrkly mi slzy,“ dodala Lucie. Právě kontrast mezi pasivitou zákazníka a aktivním přístupem pokladní v ní zanechal silný dojem.
Redakce Kupi se v souvislosti s příběhem Lucie obrátila na odborníka na sociální chování a mezilidské vztahy, aby situaci okomentoval z širšího pohledu. Podle něj nejde o výjimečný případ, ale o běžný jev, se kterým se lidé v každodenních situacích setkávají častěji, než si připouštějí.
Jak reagovat, když vidíte člověka, který má zjevné fyzické omezení:
Lucie říká, že si z celé situace neodnesla pocit křivdy, ale spíš zamyšlení nad tím, jak málo někdy stačí k tomu, aby se člověk cítil lépe. Zkušenost jí připomněla, že lidský přístup v každodenních situacích hraje větší roli, než si často uvědomujeme. „Nešlo o ten balík. Šlo o to, že si mě někdo všiml,“ uzavírá.
Zdroj: Čtenářský příběh zaslaný redakci Kupi.cz, rozhovor s odborníkem