Červená řepa je vitamínovou bombou: Klíčem pro zachování čerstvosti a nutričních hodnot je správné načasování sklizně

Řepa v záhonu Renáta Šestáková / Kupi.cz

Červená řepa patří mezi oblíbenou podzimní kořenovou zeleninu. Používá se v receptech na zdravé saláty a společně se zelím tvoří základ pro oblíbenou polévku boršč. Kdy je nejlepší čas na sklizeň červené řepy na zimu a jak ji správně skladovat, poradí zkušený zemědělec.

Přečtěte si také

Redakční test parfémů na praní: Plačková a Hanychová překvapily, porazily i známé značky z drogerie

Jak poznat zralou řepu?

„Prvním znakem je velikost kořene. Řepu určenou k běžné spotřebě lze sklízet, když je její průměr 5–8 cm. Vzhled listů také může naznačovat zralost, starší, vnější listy mohou začít mírně žloutnout nebo vadnout,“ sdělil pro redakci Kupi zemědělec Pavel Marčák.

Kdy vykopat červenou řepu?

Sklizeň červené řepy závisí na:

  • odrůdě červené řepy,
  • kdy byla vyseta,
  • na povětrnostních podmínkách,
  • typu půdy.

Rané odrůdy, například Červená koule, jsou zralé dříve – obvykle po 60 dnech. Pozdní odrůdy, jako je Cylindra, dozrávají déle – cca 100 dní, ale jsou vhodnější pro dlouhodobé skladování. Řepa zasetá na jaře je zralá v létě, zatímco později zasetá řepa dozrává na podzim.

„Řepa se musí vykopat před prvními mrazy. Ideální doba pro její sklizeň je září, říjen, případně začátek listopadu, když počasí dovolí. Pozor! Při sklizni červené řepy se nesmí poškodit kořeny, protože jinak ztratí hodně mízy a špatně se skladují,“ upozorňuje Pavel Marčák, který s oblibou říká, že pěstovat červenou řepu může každý, neboť ji neohrožují téměř žádní škůdci a při troše péče vzejde každému.

Pro správný růst potřebuje řepa stálou půdní vlhkost a dostatek slunečního záření.

  • TIP redaktorky: Řepu můžete sklízet v různých fázích růstu. Do salátu a smoothie využívám i mladé listy červené řepy. Ty sklízím, když je rostlina vysoká asi 20 cm. Důležité je odstranit vnější listy, aby rostlina mohla dále růst. Listy můžete zpracovat i jako špenát nebo přidat do zeleninových omáček. Mladá řepa v průměru 2–4 cm je sladká a křehká, ideální jako alternativa bramborových lupínků nebo jako ozdoba.
Červené řepa v záhonu Renáta Šestáková / Kupi.cz

Jak skladovat řepu?

Po vykopání a vyčištění od půdy je potřeba řepu krátce předsušit. Rozložte ji na několik hodin na stinné a dobře větrané místo. Nesmíte ji vystavit přímému slunci, to by mohlo řepu vysušit.

„Ideální skladovací prostředí pro řepu je chladné, tmavé a vlhké místo, například sklep. Optimální teplota 1 až 4°C. Skladovat ji můžete ve vrstvách v krabicích s vlhkým pískem, pilinami nebo rašelinou, dodává pan Marčák. Další vhodný způsob jsou perforované plastové sáčky, které umožňují cirkulaci vzduchu a zároveň udržují vhodnou vlhkost.

Stejně jako u ostatní zeleniny nesmí být řepa mechanicky poškozená. Jakékoli pohmožděniny a vrypy slupky snižují trvanlivost a podporují rozvoj chorob. Uskladněnou řepu pravidelně kontrolujte a odstraňujte všechny špatné kusy.

Zkušenost redaktorky

V případě, že nemáte sklep nebo spíž, můžete řepu nechat v lednici, kde vám vydrží až 2 měsíce. Měla by se omýt, osušit a umístit do sáčku. Červenou řepu máme i v mrazáku – nakrájenou na kousky, přesně na porci boršče a zabalenou do malých sáčků. V zimě jako když najdete!

Další možností, jak červenou řepu uchovat, je zavařením ve sladkokyselém nálevu, který se dá na mnoho způsobů okořenit. Řepu můžete také grilovat, péct, dusit, přidat ji do pomazánek či dezertů.

Carpaccio z červené řepy Ratov Maxim / Shutterstock.com

Já ji mám nejraději na způsob carpaccia. Připravím si velký kus alobalu, položím na něj řepu, osolím a přidám česnek. Zakápnu olejem a octem, přidám pepř a alobal pevně uzavřu a dám péct do trouby. Zhruba po hodině je řepa upečená a musí se propíchnout špejlí, aby vyšla ven pára. Řepa se oloupe a nechá vychladnout.

Mezitím si na pánvi připravím karamelizovanou cibulku. Řepu nakrájím na tenké plátky, naskládám na talíř, pokladu rukolou, balkánským sýrem, karamelizovanou cibulkou a přeliji zálivkou.

Dobrou chuť!

Zdroj: Kupi.cz, Pavel Marčák – zemědělec, osobní zkušenosti redaktorky