Na první pohled vypadají lákavě. Prstýnky nebo řetízky z obyčejných kovů kupujeme ve velkém jako levnější alternativy ke zlatu a stříbru, dětem s oblibou na hraní. Málokdo si ale uvědomuje, jaké riziko se může v malém kousku bižuterie ukrývat. Zvláště když ji nosíme na určitých místech. Proč je lepší se levným šperkům vyhýbat? A co u nich hrozí?
Nejrizikovější jsou (podobně jako je tomu i u mnohých dalších kategorií zboží) levné šperky prodávané na různých asijských tržištích a e-shopech. Stříbrný prstýnek s puncem za 30 korun, jaký jinde stojí několik stovek nebo tisíc, vypadá podle fotek i popisu jako výhodná koupě. Problém ovšem může být v kvalitě takového stříbra, případně jiného kovu, ze kterého je vyrobený.
Jak u nás již před lety upozornila spotřebitelská organizace dTest, na základě dánských kontrol bylo zjištěno, že téměř každý druhý vzorek levných šperků nesplňuje legislativní normy pro obsah těžkých kovů (olovo, kadmium) nebo uvolňování alergizujícího niklu. Jeden náramek z Asie dokonce v té době obsahoval 4000krát více kadmia, než je evropské zákony připouští. A problémy přetrvávají i nadále.
Jen za poslední rok u nás celníci při laboratorních kontrolách naměřili zvýšené hodnoty těžkých kovů asi v desetině případů. A to jak u kovové bižuterie, tak například u korálků. Zjištěna byla zejména přítomnost olova, kadmia a niklu.
„Olovo je neurotoxické, čili může dojít k poškození nervového systému. Je také reprotoxické, čili poškozuje systémy rozmnožování. U kadmia (...), to je klasifikovaný karcinogen. Z hlediska kontaktu s pokožkou je zejména nikl velmi silný kontaktní alergen,“ vysvětlila Dagmar Jílová z Centra toxikologie a zdravotní bezpečnosti Státního zdravotního ústavu, citaci uvedla ČT24. Vážné potíže mohou tyto látky způsobit zejména dětem, ani dospělí ale nejsou při častém kontaktu s takovými předměty v bezpečí. Olovo i kadmium totiž patří k látkám, které se v našem těle usazují a hromadí.
Vzhledem k tomu, že objem zásilek ze třetích zemí každoročně narůstá, zůstává ale většina případů neodhalená a počty rizikových šperků mohou být mnohonásobně vyšší.
Těžké kovy se nám mohou do těla dostat různými cestami. Například nekvalitními levnými příbory, kterými jíme. Možná si pak řeknete, že bižuterie, kterou „jen“ nosíme, takový problém není. Jenže i kovy ze šperků se nám mohou uvolňovat do slin – třeba když si nevědomky vkládáme přívěsky z řetízku do úst. U dětí je pak nebezpečí takového kontaktu ještě pravděpodobnější a nebezpečnější.
Do těla se nám ale mohou těžké kovy z problematických šperků postupně uvolňovat také při tření o kůži, při kontaktu s vlhkem nebo potem. Zvlášť rizikový je v tomto ohledu nikl, který se uvolňuje v kyselém prostředí.
„Nikl je toxický kov, který se při kontaktu s potravinami (zejména kyselými, jako citron či ocet) může mikroskopicky uvolňovat do jídla. Dlouhodobá expozice pak může u citlivějších jedinců způsobovat vyrážky, trávicí potíže nebo únavu,“ uvedla pro redakci Kupi již dříve společnost Profibio ve spojení se zmíněnými příbory. Jenže když se zpotíme, reaguje tento kov úplně stejně.
Povědomí o rizicích spojených s dovozem závadného zboží z asijských zemí stoupá, stejně tak ale roste jeho nabídka na trhu. A zákazníci na levné ceny stále slyší.
„Několik takových cetek doma mám, zlákala mě nízká cena a velký výběr. Že je v tom až takové riziko, jsem ale nevěděla. Asi je přestanu nosit,“ přiznává redakci Kupi například čtenářka Dominika (36 let).
Jiní se naopak rizikovým šperkům nekompromisně vyhýbají. „Příbuzní někdy našim dcerám kupují tyto levné prstýnky a náramky, bohužel všechny takové předměty u nás letí hned do koše. Když nevím, odkud jsou, nemám z toho dobrý pocit. Vyhýbáme se tomu i na poutích a ve stáncích, kde se tyhle aušusové šperky prodávají,“ popisuje nám zase mladá maminka Iveta (27 let).
Zdroje: ČT24, dTest, Kupi.cz