Jste tým Tatranky, nebo Horalky? A víte, která ze dvou oplatek vznikla jako náhrada v dobách nouze?
Doprovází nás na výletech, na cestách i kdykoliv během dne. Na ikonických Horalkách a Tatrankách si smlsnou miliony Čechů i Slováků ročně. Víte ale, že jedny vznikly jako nouzové řešení v dobách nedostatku? Co dalšího jste možná o těchto oplatkách nevěděli? A jak ovlivnily nabídku cukrovinek v obchodech? Toto na ně říkají čeští zákazníci.
Co v článku najdete
Od koleček přes trojúhelníky až k obdélníkům
Proč historie slavných oplatek připomíná slovní úlohu z geometrie? S recepturou totiž přišla opavská pekárna, kterou založila původem německá rodina Fiedorových. Ta se již dříve zapsala do povědomí zákazníků svými neméně populárními kulatými Fidorkami.
Když byl následně podnik po druhé světové válce znárodněn, potřeboval navázat na popularitu předchozích rodinných výrobků. Zkusil proto oplatky slepované oříškovým krémem vykrajovat do nového tvaru – trojúhelníku. A protože ten díky vzorku oplatek a čokoládovému lemování po obvodu připomínal štíty slovenských Tater, dostala cukrovinka své nezapomenutelné jméno.
Tatranky byly na trh uvedeny v roce 1946 a ihned si získaly srdce českých zákazníků. S rostoucí poptávkou a přechodem na sériovou výrobu se ale trojúhelníkový tvar ukázal být poněkud nepraktický. Aby se proto oplatky lépe balily a polévaly, začaly se vyrábět jako obdélníky.
Jak vznikly arašídové Horalky?
Zatímco receptura lískooříškových Tatranek má svůj původ v Česku, vznik arašídové varianty známé jako Horalky si připisují zase na Slovensku. Oplatky začala krátce po uvedení na trh vyrábět také značka Sedita v závodu Pečivárne Sereď. Původně v klasické variantě s lískovými ořechy. Těch byl ovšem v 70. letech velký nedostatek a bylo proto nutné vymyslet, čím je nahradit.
Nouzová receptura s arašídy se však překvapivě stala úplně stejným (ne-li větším) trhákem a dodneška ji mnozí považují za lepší než lískooříškový originál. Podle společnosti I.D.C. Holding se dnes vyrobí na 250 miliónů kusů Horalek ročně, které se vyváží do deseti států světa.
- Symbolem Horalek se na obalu staly dvě horské květiny: Modrý hořec a bílý plesnivec.
- Cukrovinka se má dodnes vyrábět podle tradiční tajné receptury a ponechala si i svou hmotnost, tedy 50 gramů. První konzumenti si ji mohou pamatovat za cenu 1,20 Kčs.
Výletní oplatky na trhu zdomácněly
O mezinárodní oblibě těchto oplatků svědčí i fakt, že jejich názvy zobecněly. Vedle originálních Tatranek a Horalek Sedita či Opavia se na trhu postupem let objevily mnohé jejich alternativy, dokonce i privátních značek.
Lískooříškové či arašídové oplatky obvodově máčené nabízí pod svou značkou například Tesco i Billa (Clever). V Lidlu je najdete jako Apeninky a Skautky. V Albertu zase jako Turistky. Dostupné jsou ale rovněž Marilky od výrobce Mokate Czech.
Marek Pelikan / Shutterstock.com
Změnilo se složení Tatranek a Horalek?
Na tradičních opavských Tatrankách a slovenských Horalkách vyrůstaly celé generace spotřebitelů. Za tuto dobu se však v mnohém změnily. Původně se například sladkost skládala ze šesti vrstev oplatek, dnes už jich je jenom pět. Také vrstva čokolády po obvodu o něco zchudla. Naopak ve složení některých značek přibylo více cukru a rostlinných tuků (například zatracovaný palmový olej, který se do krémů používá pro jeho specifické vlastnosti).
Arašídové Tatranky od Opavia, jejichž výroba před lety přešla pod taktovku společnosti Mondeléz, například vyvolaly pozdvižení, když se začaly vyrábět zcela bez arašídů, pouze s arašídovou příchutí. Výrobce tehdy argumentoval tím, že díky tomuto kroku si mohou oblíbené oplatky vychutnávat i konzumenti s alergiemi.
Složení oplatek je pro České zákazníky důležité
Vyzpovídali jsme se v několika obchodech také české zákazníky a zeptali se jich, zda tatranky či horalky často kupují. Spousta z nich nám potvrdila, že kvůli pozměněnému složení na ně již zanevřela. Pro některé jsou však stále natolik tradiční sladkostí, že se k nim opakovaně vrací.
„Už se to nedá. Složení hrozné, chuť umělá… dřív to bývaly jedny z mála dobrých oplatek na trhu. Teď je to spíš naopak. Kdyby alespoň kvůli úsporám na výrobě pořád tolik nezdražovaly…,“ postěžoval si nám například pan Radek (58 let).
„Doma už je skoro nekupujeme. Dětem nechci dávat tolik cukru a palmového oleje. Když už něco sladkého, tak spíš upeču nebo koupím sušenky s lepším složením,“ vyjádřila pro Kupi.cz podobný názor maminka Irena (33 let).
„Já si je občas koupím, hlavně na hory nebo na kolo, to je taková klasika. Ale určitě chutnají trochu jinak. Neřeším to, protože je nejím denně. Ale pořád mi chutnají,“ sdělil zákazník David (42 let).
„Horalky – ty slovenské – jsem měla vždycky ráda, ale přijde mi, že nejsou, co bývaly. Ale stejně je občas vezmu, nostalgie no,“ uvedla s úsměvem pro redakci Kupi.cz zákaznice Karolína (35 let).
A co vy? Mají u vás doma nebo v batůžku na cestách horalky a tatranky své stálé místo? Nebo vás změny ve složení odradily?
Zdroje: Sedita (I.D.C. Holding), Kupi.cz
Čtěte dále...
Phishing, pharming i zprávy od rodiny: Odborníci varují před podvody, které oklamaly už tisíce Čechů
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko