Zhruba třetina veškeré produkce jídla skončí v popelnici, přičemž nejvíce se vyplýtvá v domácnostech. Pandemie koronaviru toto mrhání ještě podpořila. Proti nesmyslnému plýtvání se snaží bojovat mnoho organizací a projektů, ale zapojují se i jednotlivci. Lidem, kteří doslova „loví“ jídlo z popelnic a provozují tak tzv. dumpster diving, se říká freegani. Dumpster diving vznikl v USA, ale nyní jej provozuje množství lidí po celém světě.
Třetina veškerého vyprodukovaného jídla na světě se vyhodí nebo nějak znehodnotí. V Evropě je to 96 až 115 kg vyhozeného jídla na osobu, přičemž více než polovinu vyhodí domácnosti, 30 % se znehodnotí při výrobě, 12 % ve stravování a zbytek vyplýtvají obchody. Takové množství potravin by přitom nasytilo bezmála 3 miliardy lidí.
Co se týče plýtvání v České republice, celkem 14 % Čechů nespotřebovává potraviny po uplynutí doby minimální trvanlivosti, kterou si pletou s termínem „spotřebujte do“.
Překročení data minimální trvanlivosti však obvykle nemá na potraviny fatální vliv a většinu z nich je možné bezpečně konzumovat. Kvůli překročení data spotřeby končí v kontejnerech i potraviny ze supermarketů, které jsou vázány platnou legislativou. S touto situací se snaží bojovat tzv. dumpster diving.
Dumpster diving doslova znamená „potápění v popelnicích“ a spočívá ve vybírání potravin, které je ještě možné zkonzumovat, z popelnic a kontejnerů.
Zvláště v kontejnerech, které patří supermarketům, končí množství ovoce a zeleniny, jež má pouze kosmetickou vadu, trvanlivé potraviny s poškozeným obalem či potraviny s blížícím se datem minimální spotřeby. Oťukaná jablka, nahnědlé banány nebo potraviny s prošlým datem spotřeby nesmí supermarkety ze zákona prodávat, ačkoli mnohé z nich je možné bez problému konzumovat.
„Ke kontejneru chodí studenti, důchodci a někdy i bezdomovci. Lidé se o jídlo jsou většinou schopní podělit a bezdomovci mají tak nějak přednost,“ uvádí v rozhovoru pro Zachraň jídlo pražská absolventka DAMU Katka, která se dumpster divingu věnuje již několik let.
Fenomén dumpster divingu vznikl v USA, kde je jídla spíše nadbytek, a proto často končí v kontejnerech. „Mnoho lidí má pozitivní zkušenost s takzvaným lovením jídla v zahraničí. Například v Dánsku či Norsku. Podmínky na dumpsterování v Česku ale vhodné nejsou. Mnoho kontejnerů je tu zamčených nebo se jídlo znehodnocuje, aby si pro něj už nikdo nechodil,“ uvedla loni pro deník Metro Anna Strejcová, ředitelka organizace Zachraň jídlo.
Na dumpster diving se dokonce zaměřují nejrůznější mapy, v nichž najdete nejlepší kontejnery. Dobrým příkladem je dumpstermap.org, kde jsou vyznačena místa i s radami, v kolik hodin přijít a na co si dát pozor.
Přestože lovení vyhozeného jídla z popelnic působí jako bohulibá činnost, ve většině států, především těch západních, není zcela legální aktivitou. Supermarkety, které kvůli dumpster diverům přichází o tržby, také nemají radost.
V České republice je otázka legality dosud nedořešená, ale vzhledem k tomu, že i kontejnery mají své majitele, ať už je to obec, soukromník, či supermarket, na jejich vybírání by se dalo nahlížet jako na krádež. Případná pokuta za toto jednání by pak mohla překročit i desítky tisíc korun, vyloučen není ani trest odnětí svobody.
Kupte se slevou Pytle na odpadky 60 l Penny.
Zaujal vás dumpster diving natolik, že jej chcete vyzkoušet? Není nic jednoduššího! Než ale vyrazíte s taškou za budovu supermarketu, přečtěte si šestero správného lovce.
Pokud si na tuto adrenalinovou disciplínu netroufáte, ale přesto chcete ovlivnit zmíněná šokující čísla, zaměřte se na to, jak plýtváte ve své domácnosti. Klíčem k omezení plýtvání je nakupovat pouze lokální a sezónní potraviny, naplánovat si jídelníček na celý týden, nákupy podřídit tomuto seznamu a snažit se spotřebovat vše, co jsme nakoupili. Jedna domácnost sice neovlivní chování obřích obchodních řetězců, ale může inspirovat okolí.