Reklamace toaletního papíru, který údajně nevoněl po levanduli, nadávky kvůli neuznané slevě nebo zákazníci vyhrožující vyhazovem. Pro Kláru z Brna to nebyly výjimečné situace, ale součást pracovních dní. Deset let pracovala ve dvou obchodních řetězcích, až nakonec skončila na nemocenské kvůli psychickým problémům. O svůj příběh se podělila s redakcí Kupi, aby upozornila na to, co všechno musejí zaměstnanci supermarketů někdy snášet.
Klára z Brna pracovala deset let jako prodavačka ve dvou různých obchodních řetězcích. Kromě běžných povinností pravidelně sloužila také na informační přepážce, kde se řešily reklamace, vracení zboží a stížnosti zákazníků. Právě tam podle svých slov zažívala ty nejnepříjemnější situace. Někteří lidé přicházeli už předem rozzlobení a zaměstnance považovali za viníky všeho, co se jim při nákupu nelíbilo.
Na jednu reklamaci vzpomíná dodnes. K přepážce přišel rozčilený muž, který požadoval vrácení peněz za toaletní papír. Tvrdil, že měl vonět po levanduli, ale žádnou vůni necítí. Navíc se mu nelíbila ani kvalita výrobku. Kláře připadala situace zprvu téměř komická, přesto se snažila zachovat vážnou tvář a vysvětlit mu, že samotná nespokojenost s vůní nemusí být důvodem k uznání reklamace.
Muž ale začal křičet a dožadoval se vedoucí. Když přišla Klářina nadřízená a vyslechla si, co zákazník reklamuje, neubránila se úsměvu. To muže rozčílilo ještě víc. Křičel tak hlasitě, že zaměstnanci nakonec přivolali ostrahu. Aby konflikt ukončili, rozhodli se mu peníze vrátit. Přestože může dnes historka působit úsměvně, Klára přiznává, že v ní podobné výstupy dodnes vyvolávají úzkost.
Podobných zkušeností měla během let nespočet. Jednou za ní na informace přišla žena, které pokladní nezapočítala slevu. Místo klidného vysvětlení začala podle Klářina vyprávění okamžitě křičet a vyhrožovat, že napíše vedení společnosti a postará se o propuštění zaměstnanců.
Nejvíce ji vyčerpávalo, že musela snášet výbuchy zlosti i za chyby, které sama nezpůsobila. Zákazníci podle ní často nerozlišovali, kdo je za problém odpovědný. Zaměstnanec na informační přepážce byl jednoduše první člověk, na kterém si mohli vybít vztek. Od Kláry se přitom očekávalo, že za všech okolností zachová klid a profesionální vystupování.
Klára dlouho věřila, že si na konflikty zvykne. Jenže dlouhé směny, neustálé stížnosti a nepříjemné jednání některých zákazníků ji postupně psychicky vyčerpávaly. Nakonec se její zdravotní stav zhoršil natolik, že skončila v pracovní neschopnosti kvůli psychickým obtížím.
Andrey_Popov / Shutterstock.com
Psycholog David Mladý pro redakci Kupi vysvětluje, proč může být dlouhodobá práce s konfliktními zákazníky tak náročná.
„Člověk dokáže zvládnout i velmi nepříjemného zákazníka, pokud jde o ojedinělou situaci. Problém nastává ve chvíli, kdy se podobné konflikty opakují každý den a zaměstnanec nemá prostor se z nich psychicky zotavit. Musí potlačovat vlastní emoce, usmívat se a zachovat klid, přestože na něj někdo křičí nebo mu vyhrožuje. Dlouhodobě může taková zátěž přispívat k úzkostem, poruchám spánku i syndromu vyhoření. Zvlášť pokud člověk nemá dostatečnou podporu nadřízených,“ upozorňuje psycholog.
Podle Davida Mladého je důležité, aby se zaměstnanci při agresivním jednání zákazníků měli na koho obrátit. „Zákazník má samozřejmě právo na reklamaci nebo stížnost, ale nemá právo zaměstnance ponižovat. Pokud vedení prodejny podobné chování dlouhodobě přehlíží a zaměstnanec nemá možnost se bránit, může začít chodit do práce s obavami, co ho zase čeká,“ dodává.
Klára se nakonec rozhodla práci v obchodě definitivně opustit. Dnes pracuje jako administrativní pracovnice v jiné společnosti. Přestože si měsíčně vydělá o několik tisíc korun méně, svého rozhodnutí nelituje. Psychicky se zotavila, má klidnější pracovní prostředí a do zaměstnání už nechodí s obavami, jaký konflikt ji během dne potká.
Na bývalé kolegyně ale nezapomíná. Svým příběhem chce vzdát hold všem prodavačkám a prodavačům, kteří podobné situace zvládají každý den. Zároveň připomíná, že ne všichni zákazníci se chovají nepříjemně. Během deseti let potkala i mnoho milých lidí, jenže právě konfliktní situace se jí vryly do paměti nejvíce.
Její zkušenost ukazuje, že práce v supermarketu není jen o doplňování regálů a markování nákupů. Zaměstnanci se často musejí vypořádat také s frustrací, hněvem a osobními útoky zákazníků. A někdy může být obyčejná slušnost tím nejmenším, co pro ně nakupující mohou udělat.
Zdroje: autorský text, rozhovor s bývalou zaměstnankyní supermarketu pro Kupi.cz, vyjádření psychologa Davida Mladého pro Kupi.cz