Kokos, mascarpone, trocha cukru a čokoláda. Nic víc na tyhle nepečené kuličky nepotřebujete. Uvnitř zůstanou měkké a kokosové, zvenku je čeká tenká vrstva mléčné čokolády. Recept jsme objevili na Instagramu a není divu, že zaujal, práce je na pár minut a nejdelší část obstará mrazák.
U domácích kokosových tyčinek se často používá slazené kondenzované mléko, tady ho ale vůbec nepotřebujete. Mascarpone je dost husté, aby kokos spojilo do pevné hmoty, a zároveň nechá náplň po vychlazení měkkou.
Cukru stačí opravdu jedna zarovnaná lžíce. Mléčná čokoláda je sladká sama o sobě a kdyby se sladila ještě kokosová směs výrazněji, výsledek by byl zbytečně přeslazený.
Čerstvě vytvarované kuličky jsou měkké a při namáčení do teplé čokolády by se mohly rozpadat. Proto potřebují několik hodin v mrazáku. Nemusí být zmrzlé na kámen, ale mají být tak pevné, aby šly bez problémů napíchnout na vidličku a ponořit do čokolády.
Čokoládu po rozpuštění také nechte pár minut stát. Když bude příliš horká, povrch kuliček začne rychle měknout a poleva bude stékat.
Pokud chcete vzhled ještě bližší klasické kokosové tyčince, nemusíte směs tvarovat do koulí. Udělejte malé válečky nebo obdélníčky, vychlaďte je stejným způsobem a potom celé obalte v čokoládě.
Kuličky jsou ale jednodušší na tvarování a při namáčení se méně lámou. Na talíři navíc vypadají hezky i bez dalšího zdobení.
Protože je uvnitř mascarpone, patří hotové kuličky do lednice. Nejlepší jsou během několika dnů, kdy je kokosová náplň měkká a čokoládová vrstva pořád hezky křupne.
Na stůl je vytáhněte jen krátce před podáváním. Při delším pobytu v teple mascarpone povolí a kuličky změknou víc, než je potřeba.
Směs před tvarováním nemačkejte zbytečně dlouho. Jakmile drží pohromadě, stačí. Pokud by byla příliš měkká, dejte ji na 15 až 20 minut do lednice a teprve potom dělejte kuličky. Při obalování si z mrazáku vyndávejte jen několik kusů najednou, zbytek nechte v chladu. Díky tomu zůstanou pevné a čokoláda se na ně chytí v tenké, rovnoměrné vrstvě.
Zdroje: Instagram, Kupi.cz, autorský text Sophia Michalčíková