U obrazovky jíme na autopilota. Tělo pak hůř pozná, kdy má dost, a tloustneme
Pojídání u obrazovek, ať už televizních, nebo jiných, není jen neškodný zlozvyk. Jde o jeden z faktorů, které mohou přispět k rozvoji nadváhy i obezity a rozhodně se jedná o důležitou součást škodlivých stravovacích návyků. Proč je to ale vlastně takový problém a co našemu mozku i tělu uniká, pokud se jídlu dostatečně nevěnujeme?
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Jídlo zasluhuje plnou pozornost. Pocit sytosti začíná v mozku
Moderní „lidová moudrost“ praví, že než si vyberete film, který jste si chtěli pustit k nějakému dobrému jídlu, už ho máte snězené.
Obrazovky a displeje se staly našimi stálými společníky u jídla. Někdy jsou to drobné pochutiny jako chipsy nebo popcorn, které zobeme u večerního filmu. Jindy u jídla vyřizujeme e-maily, sledujeme sociální sítě a tak dále. Mohlo by se zdát, že o nic nejde. Ve skutečnosti se ale připravujeme o požitek z jídla, a navíc si možná připravujeme živnou půdu pro rozvoj různých civilizačních neduhů, zejména nadváhy či obezity.
Pocit sytosti se totiž neřídí jen čistě a exaktně objemem jídla, které do sebe vpravíme. Pro mozek jsou důležité i smyslové vjemy během jídla. Chuť, textura, vůně a tak dále. Pokud pozornost tříštíme mezi jídlo a obrazovku, mozek dostává méně stimulujících podnětů. I velká metaanalýza z roku 2026 ukázala, že právě pasivní činnosti jako sledování televize, mohou být spojeny s větším kalorickým příjmem. A to nejen při samotném pojídání u televize.
„Jednou z rovin škodlivosti jídla u televize je právě nevědomé jezení,“ potvrzuje pro Kupi nutriční terapeutka Jitka Tomešová.
„Celkově se snažíme lidi více směřovat naopak k tzv. mindful eating. K vědomému jídlu. To znamená, že si sednou, v klidu vypnou televizi, rádio, odloží mobil či tablet a vidí, co mají na talíři. Lépe vnímají chuť, texturu, strukturu a konzistenci toho jídla a celkově jsou schopní toho potom sníst méně. Naopak když jedí u televize, obloží se jídlem a uzobávají, aniž by měli kontrolu nad tím, co a v jakém množství vlastně jedí, jsou pak schopní sníst mnohem více, než kdyby jedli u stolu. A to platí i pro děti.“
Zeleninu si k televizi nakrájí málokdo. Nejde jen o množství, ale i složení
Jitka Tomešová upozorňuje i na další rovinu problému. Nejde totiž jen o přijaté množství, ale také složení jídla. „Jeden z faktorů určitého luxusního prostředí je, že si zajdeme do kina a vezmeme si s sebou kýbl popcornu přímo do sálu a jíme ho tam. Nehledě na to, že to není velká kultura stolování a že to člověka ještě více ukotví do sedačky, tak ty kbelíky popcornu bývají opravdu hodně veliké. Za devadesát i více minut filmu přitom není problém sníst jeden nebo i dva takové velké popcorny,“ popisuje Jitka Tomešová klasický fenomén.
„A doma to u televize bývá hodně podobné. Málokdo si s sebou vezme nějaké zeleninové hranolky nebo krekry. Spíš si lidé vezmou chipsy, tyčinky, solené, uzené oříšky, pizzu nebo si objednají fast food kyblík a tak dále. Problém nám tak přichází ze dvou stran. Jedna je, že nevím kolik, a druhá je, že nevím co, případně vím co a není to úplně kvalitní jídlo.“
StockPhotoDirectors / Shutterstock.com
Nejlepší doporučení? U televize vůbec nejíst
„Pokud bych měla cokoli doporučit, tak prostě nejíst u televize,“ navrhuje nekompromisně Jitka Tomešová. Na druhou stranu nezavrhuje popíjení, pokud půjde o vodu nebo třeba čaj.
Ale co když je hlad přece jen silnější? „Pokud se potřebuju najíst (a ne uzobávat), nepotřebuju u toho televizi. Prostě ji vypnu a jdu se najíst pořádného jídla, ne chipsů nebo jiných výplňových pochutin, sladkých nebo slaných. Televize nám zároveň už obvykle umožňují program pozastavit, aby nám nic neušlo.“
Důležité je podle Jitky Tomešové mít v jídle nějakou organizaci a plán, což patří ke zmíněnému konceptu mindful eating. „Naplánovat si jídlo před tím, než se půjdu dívat na televizi, případně potom. V případě dětí televizi už poté večer ideálně vůbec nezapínat. Ty z toho poté profitují, lépe se vyspí. Bývají i méně protivné, více v klidu a na příjmu,“ uzavírá.
Jako u každého zarytého zlozvyku samozřejmě nemusí být ani odnaučit se jíst s obrazovkami zrovna snadné, natož zvládnutelné ze dne na den. Výzkumy i odborníci se ale shodují na tom, že investovat úsilí do změny návyků se v tomto případě vyplatí.
Zdroje: nutriční terapeutka Jitka Tomešová pro Kupi.cz, NCBI
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko