Glucomannan, synefrin, berberin a forskolin: Prodávají se na hubnutí, studie ale u některých našly jen minimální efekt
Na trhu existují desítky doplňků stravy, které slibují pomoc s hubnutím. Některé mají podle výrobců zvyšovat termogenezi, jiné ovlivňovat hladinu cukru v krvi, podporovat odbourávání tuku nebo snižovat chuť k jídlu. Zní to přesvědčivě, jenže působivý mechanismus ještě automaticky neznamená, že díky dané látce člověk skutečně zhubne.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Právě rozdíl mezi tím, co látka dokáže v laboratorních podmínkách, a tím, jaký má skutečný efekt u lidí, bývá v reklamě často upozaděn. Podívali jsme se proto na čtyři látky, které se v doplňcích na hubnutí objevují poměrně často – glucomannan, berberin, synefrin a forskolin. Některé z nich mají v odborné literatuře zajímavé výsledky, u jiných jsou důkazy podstatně slabší. Co tedy skutečně ukazují studie na lidech a kde už začíná spíše marketing?
Pro konzultaci redakce Kupi oslovila Margit Slimákovou, specialistku na zdravotní prevenci a výživu a propagátorku skutečného jídla.
Glucomannan: Funguje, ale není to spalovač tuku
Glucomannan je rozpustná vláknina získávaná z rostliny Amorphophallus konjac. Na rozdíl od řady domnělých spalovačů má jeho působení poměrně jednoduché vysvětlení. Glucomannan dokáže na sebe vázat velké množství vody a vytváří velmi viskózní gel. Díky tomu může zvětšit objem obsahu žaludku, přispět k pocitu plnosti a zpomalovat vyprazdňování žaludku. Nepálí tedy tuk, ale může pomoci sníst méně.
Právě tady je rozdíl mezi marketingem a skutečným účinkem. Na obalu se člověk může setkat s formulacemi o blokování tuků či spalování tuku, ale hlavní potenciální přínos glucomannanu při hubnutí spočívá především v jeho vlastnostech vlákniny a následném vlivu na sytost.
Výsledky studií nejsou úplně jednotné. Meta-analýza randomizovaných kontrolovaných studií z roku 2020 zahrnula šest studií s celkem 225 účastníky a zjistila statisticky významné snížení hmotnosti přibližně o 0,96 kg oproti kontrolám. Autoři ale zároveň upozornili na značnou různorodost studií.
Ještě širší meta-analýza randomizovaných studií publikovaná v International Journal of Obesity našla u glucomannanu ve srovnání s placebem průměrný rozdíl zhruba 1,27 kg. Tento výsledek však nedosáhl předem stanovené hranice klinicky významného úbytku alespoň 2,5 kg.
Glucomannan může být při hubnutí užitečný, ale jeho účinek je spíše malý. A rozhodně nejde o náhradu kalorického deficitu. Ostatně evropská legislativa umožňuje u glucomannanu zdravotní tvrzení týkající se snížení tělesné hmotnosti, ale jen za poměrně konkrétních podmínek.
Komentář Margit Slimákové ke glucomannanu: Funguje, ale jen trochu a krátkodobě
„Glucomannan (vláknina z konjaku) má mezi ‚hubnoucími‘ doplňky asi nejsilnější mechanistickou logiku: v žaludku nabobtná, zpomalí vyprazdňování a tím krátce zvýší pocit sytosti. Meta-analýzy RCT ale ukazují, že efekt na váhu je malý (průměrně ~1–2 kg za 2–8 týdnů), nekonzistentní a do 12 týdnů často mizí. Dávky ve studiích: 3–5 g/den, ideálně s velkým množstvím vody. Pozor: může způsobit nadýmání, průjem, a teoreticky snížit vstřebávání léků, doporučuje se odstup 1–2 hodiny. Funguje jako krátkodobá pomůcka k sytosti, ale nečekejte zázraky.“
Pixel-Shot / Shutterstock.com
Berberin: Zajímavé výsledky, ale rozhodně ne „přírodní Ozempic“
Berberin je rostlinný alkaloid, který se v doplňcích stravy objevuje především kvůli svému vlivu na metabolismus glukózy a tuků. Marketing kolem něj v posledních letech výrazně zesílil, a někdy se mu dokonce přezdívá přírodní Ozempic.
Takové srovnání je ale zavádějící. Berberin a moderní léky používané k léčbě obezity fungují odlišnými mechanismy a jejich účinnost nelze jednoduše postavit na jednu úroveň. Zajímavé je, že u berberinu existují skutečné klinické studie a několik meta-analýz. Výsledky jsou ale poměrně střídmé.
Starší meta-analýza deseti klinických studií například nezjistila významné snížení samotné tělesné hmotnosti. Našla však malé zlepšení BMI a obvodu pasu. Novější systematický přehled a meta-analýza publikovaná v roce 2026 zahrnula 23 studií a vyšla příznivěji. Berberin byl spojen s průměrným snížením tělesné hmotnosti o přibližně 0,88 kg, BMI o 0,48 kg/m² a obvodu pasu o 1,32 cm. Autoři současně upozornili na některé nedostatky dostupných studií, například problémy s randomizací, zaslepením a popisem použitého přípravku.
To je důležitý detail. Berberin tedy není látka bez jakýchkoli důkazů, jeho účinek ale podle současných dat rozhodně není tak dramatický, jak může naznačovat marketing. Navíc se studie liší použitými dávkami, délkou užívání i konkrétními přípravky. Není proto možné automaticky předpokládat, že každý doplněk s berberinem bude mít stejný účinek jako přípravek použitý ve výzkumu.
Komentář Margit Slimákové k berberinu: Nejlepší z této čtveřice, ale stále jen „mírně podpůrný“
„Berberin má nejvíce mechanistických cest i klinických dat. Aktivuje AMPK (metabolický ‚master switch‘), zlepšuje inzulinovou senzitivitu, snižuje de novo lipogenezi, moduluje mikrobiotu a mírně podporuje ‚browning‘ bílého tuku. Meta-analýzy RCT (23–50 studií) ukazují statisticky významné, ale skromné efekty: průměrně −0,88 kg váhy, −0,48 kg/m² BMI, −1,3 cm pasu; některé analýzy hlásí až ~2 kg za 12 týdnů. Dávky: typicky 500 mg 2–3× denně. Pozor na interakce (CYP3A4, P-gp), GI potíže a možnost hypoglykémie u diabetiků na lécích. Funguje jako mírný metabolický support, zejména u inzulinové rezistence.“
Synefrin: Více stimulace neznamená více hubnutí
Synefrin, především p-synefrin z hořkého pomeranče (Citrus aurantium), se často objevuje ve spalovačích tuků. Působí jako stimulant a může ovlivňovat některé procesy spojené s energetickým výdejem.
Z toho se snadno vytvoří marketingová zkratka: více stimulace = vyšší metabolismus = více spáleného tuku = hubnutí.
Jenže poslední krok se v klinických studiích nepotvrdil. Systematický přehled a meta-analýza 18 článků zaměřených na placebo-kontrolované studie se synefrinem zjistila, že po delším užívání nebylo hubnutí ve skupině se synefrinem statisticky významné a látka nevedla ani k významnému zlepšení tělesného složení. Naopak byla spojena se zvýšením systolického i diastolického krevního tlaku.
To je poměrně zásadní rozdíl oproti tomu, jak bývá synefrin prezentován na internetu. Není totiž příliš užitečné, že látka dokáže ovlivnit některé metabolické procesy, pokud se tento efekt nepromítne do měřitelného úbytku tělesného tuku nebo hmotnosti.
Navíc nejde o úplně nevinnou ingredienci. U stimulantů je potřeba přemýšlet také o účincích na krevní tlak a srdeční frekvenci. Americké NCCIH upozorňuje, že u hořkého pomeranče nejsou účinky na tělesnou hmotnost jasně prokázané a studie mají často malé počty účastníků nebo zkoumají kombinované přípravky.
Komentář Margit Slimákové k synefrinu: Spíše stimulant než hubnoucí látka
„p-Synefrin je legální náhrada efedrinu, která akutně zvyšuje tepovou frekvenci, krevní tlak a mírně termogenezi. Problém je, že dlouhodobé RCT a meta-analýzy (např. Nutrients 2022) nenašly žádný důkaz, že by vedl k reálnému úbytku váhy nebo tuku. Naopak: průměrně zvyšuje systolický TK o ~6 mmHg a diastolický o ~4 mmHg. Riziko roste v kombinaci s kofeinem a dalšími stimulanty. Z hlediska hubnutí se jedná o marketing.“
Flotsam / Shutterstock.com
Forskolin: Zajímavý mechanismus, slabé důkazy
Forskolin pochází z rostliny Coleus forskohlii a právě jeho mechanismus působí na první pohled velmi lákavě. Aktivuje enzym adenylátcyklázu a zvyšuje hladinu cAMP, což souvisí mimo jiné s procesy vedoucími k mobilizaci tukových zásob.
Na papíře tedy všechno vypadá slibně, jenže u doplňků stravy platí jedna důležitá zásada. Mechanismus není totéž co prokázaný klinický účinek.
Forskolin byl u lidí zkoumán jen v omezeném počtu klinických studií. Jeden často citovaný malý experiment například sledoval pouhých 30 lidí s nadváhou či obezitou po dobu 12 týdnů. Účastníci užívali forskolin nebo placebo současně s hypokalorickou dietou.
Existují také menší studie naznačující možné změny tělesného složení, například u mužů, ale celkově je evidence příliš omezená na to, aby bylo možné forskolin označit za spolehlivě fungující prostředek na hubnutí. Přehled dostupných klinických studií navíc upozorňuje na jejich malý počet a rozdílnou kvalitu.
Komentář Margit Slimákové k forskolinu: Zajímavý in vitro, slabý in vivo
„Forskolin (z Coleus forskohlii) aktivuje adenylátcyklázu → zvyšuje cAMP → teoreticky podporuje lipolýzu. V praxi však lidské studie jsou malé, krátké a metodicky slabé; žádné robustní RCT ani meta-analýza nepotvrdila klinicky smysluplný úbytek váhy. Některé malé pilotní studie naznačují možný vliv na složení těla (zachování svalové hmoty), ale data jsou příliš tenká na doporučení. Bezpečnostní profil není špatný, ale efekt na hubnutí zůstává spíše v rovině ‚možná, ale nejspíš ne‘.“
Doplňky mohou být pomocník, ne motor hubnutí
Pokud člověk čeká, že mu některá z těchto látek sama o sobě shodí několik kilogramů, bude pravděpodobně zklamaný. Nejrozumnější je dívat se na ně jako na možné drobné pomocníky, nikoliv jako na hlavní nástroj hubnutí.
U glucomannanu může být výhodou podpora sytosti, u berberinu jsou zajímavé jeho metabolické účinky a podle novějších studií i malý vliv na hmotnost a obvod pasu, zatímco u synefrinu a forskolinu jsou důkazy pro skutečné hubnutí podstatně slabší.
A právě tady je dobré být při nákupu doplňků obezřetný. Čím větší slib výrobek nabízí, tím důležitější je podívat se na konkrétní klinické studie, nikoliv pouze na popis mechanismu účinku. „Žádný suplement – ani ten s nejlepšími daty – nenahradí skutečné jídlo, pravidelný pohyb, kvalitní spánek a duševní pohodu. Suplementy a další zázraky tohoto typu jsou jen marginální úpravy na okraji – někdy užitečné, často předražené, nikdy zásadní,“ uzavírá Slimáková.
Protože mezi tím, že látka něco dokáže v laboratoři, a tím, že díky ní člověk skutečně zhubne, může být pořádný rozdíl.
Zdroje: Margit Slimáková – specialistka na zdravotní prevenci a výživu nebo propagátorka skutečného jídla pro Kupi.cz, NIH, ScienceDirect, Nature
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko