Pes dokáže udělat z běhání mnohem větší zábavu. Jenže ne každý čtyřnohý parťák je pro tento sport stavěný. Kynoložka Ing. Vendula Hojsáková vysvětluje, podle čeho vybrat běžeckého psa, kdy s tréninkem začít a jakých chyb se majitelé dopouští nejčastěji. Některá oblíbená plemena by s vámi přitom neměla běhat vůbec.
Pes je prý nejlepší přítel člověka. A podle dat i jeho nejspolehlivější parťák na trénink. Souhrnná analýza 9 studií zahrnující téměř 7 000 majitelů psů zjistila, že ti, kdo se psem pravidelně chodí ven, mají více než 2,5krát vyšší šanci splnit 150 minut pohybu týdně doporučovaných Světovou zdravotnickou organizací než majitelé, kteří psy nevenčí.
Kdo posune společné procházky na úroveň běhu, získává parťáka, který nikdy nezruší trénink. Aby ale společné běhání fungovalo, musí ho zvládat obě strany. A právě tady naráží majitelé podle odbornice nejčastěji.
Podle kynoložky Venduly Hojsákové záleží především na tom, jakému typu běhu se člověk věnuje. Jiného psa si vybere pro lehký, krátký klus, jiného na vytrvalostní běh a ještě jiná kritéria platí, pokud má pes běžet v tahu.
Samotné plemeno může napovědět, nakolik se pes k běhu hodí. Klíčová je stavba těla, temperament a ochota k pohybu. „Pro pravidelné běhání se obecně lépe hodí psi s atletickou stavbou těla, přiměřenou hmotností a normálně dlouhým čenichem, který umožňuje efektivnější dýchání a ochlazování,“ vysvětluje kynoložka.
Zároveň upozorňuje, že u velmi aktivních a pracovních plemen je potřeba počítat s vysokými nároky na pohyb a aktivitu i ve dnech, kdy se společný běh nekoná. Border kolie tedy nebude odpočívat jen proto, že vy máte zrovna volno.
Pixel-Shot / Shutterstock.com
Pro běh se podle Hojsákové hodí spíše středně velká a velká plemena, zatímco malá a obří plemena většinou nikoliv. I tady ale existují výjimky. Malí teriéři prý poběží celkem ochotně, ale anglický buldok toho naopak moc neuběhne. Mezi konkrétními plemeny kynoložka jmenuje:
Naprosto nevhodná jsou podle Hojsákové plemena, kterým delší pohyb komplikuje jejich tělesná stavba. Typicky jde o brachycefalická (krátkolebá) plemena. Jako příklad lze uvést anglického a francouzského buldočka nebo mopse. U nich bývá problémem především dýchání a ochlazování. Pro pravidelný vytrvalostní běh nejsou podle kynoložky ideální ani velmi těžká a obří plemena, jejichž pohybový aparát běh více zatěžuje.
Její slova potvrzují i vědecké studie. Krátkolebí psi mají kvůli zúženým dýchacím cestám menší plochu pro odpařování tepla a jsou náchylní k přehřátí i při nízkých okolních teplotách a relativně malé fyzické zátěži. Rozsáhlá britská studie na datech více než 900 000 psů pak spočítala, že brachycefalická plemena mají 2,1krát vyšší riziko přehřátí než psi s normálně dlouhým čenichem. Psi nad 50 kg mají dokonce 3,4krát vyšší riziko než psi do 10 kg.
Standret / Shutterstock.com
Co se týče štěňat, s pravidelným během na delší vzdálenosti je podle Hojsákové vhodné počkat, dokud není ukončený vývoj pohybového aparátu. Přesný věk podle ní závisí na velikosti a plemeni psa. Totéž se prý netýká pouze běhu, ale i dlouhých výletů a psích sportů. Při velké zátěži v raném věku hrozí podle kynoložky ortopedické problémy v dospělosti, zejména u větších psů.
Jak citlivý je pohybový aparát mladých psů, ukázala norská studie, která sledovala 501 psů velkých plemen od narození až do dospělosti. Štěňata do 3 měsíců věku, která pravidelně chodila po schodech, měla vyšší riziko rozvoje dysplazie kyčelního kloubu. Volný pohyb venku na měkkém povrchu měl naopak ochranný účinek.
Než se psem vyrazíte běhat, měl by zvládnout základy poslušnosti. „Je třeba, aby uměl základní povely a aby nebyl reaktivní vůči okolí,“ zdůrazňuje Hojsáková. Podle ní je také důležité psa postupně zvyknout na postroj. Zvlášť pokud má při běhu tahat, protože v takovém případě je potřeba speciální postroj. I s běháním samotným je pak lepší začít pozvolna, kratšími trasami a vzdálenost i tempo přidávat postupně.
Stejně jako u člověka, i u psa je důležité nepřehnat začátek. „Zejména u náročnějších běhů je stejně jako u lidí vhodné psa patřičně zahřát a aktivitu zakončit vychozením,“ upozorňuje Hojsáková. Pokud je pes zvyklý jen na krátké procházky, je podle ní nutné jeho kondici budovat postupně. Majitel by měl podle kynoložky během běhu sledovat, jestli pes:
Podle odbornice je problematické i běhání v nevhodném počasí nebo po nevhodném povrchu. Vysoká teplota, rozpálený asfalt nebo dlouhé trasy pouze po tvrdém povrchu představují pro psa zbytečnou zátěž.
PeopleImages / Shutterstock.com
Ani sebelépe vybrané plemeno nezvládne běhat za každého počasí. „Běh by se měl vždy přizpůsobovat především psovi, ne tréninkovému plánu majitele,“ zdůrazňuje odbornice. V létě proto doporučuje vybíhat brzy ráno nebo pozdě večer, vyhýbat se rozpálenému asfaltu a při opravdu vysokých teplotách běh úplně vynechat. V zimě je zase potřeba dávat pozor na led, posypovou sůl a případné poranění tlapek.
Před prvním společným výběhem se vyplatí investovat i do vybavení. „Z vybavení je nejdůležitější dobře padnoucí postroj. Postroj by měl psovi dobře sedět a nijak neomezovat pohyb ramen ani dýchání. Pokud má pes při běhu aktivně táhnout, je vhodné sáhnout po canicrossovém vybavení, tedy tažném postroji, pružném vodítku a běžeckém opasku,“ radí kynoložka.
Pro běhání za šera se podle kynoložky hodí reflexní prvky, například svítící obojek. V zimě mohou být užitečné psí botičky jako ochrana před ledem nebo posypovou solí. Tyto botičky by ale podle Hojsákové neměly sloužit jako řešení pro běhání po rozpáleném povrchu.
Psovi také kontrolujte tlapky. Průzkum mezi majiteli psů závodících v canicrossu ukázal, že zranění zažilo 21,9 % psů, přičemž nejčastěji šlo o řezné rány a oděrky polštářků předních tlapek. Naprostá většina psů se ale ze zranění plně zotavila.
Zdroje: kynoložka Vendula Hojsáková pro Kupi.cz, NIH, NZIP, Nature