Slunce pálí, vy jste právě dopili svůj drink s paraplíčkem z nejbližšího stánku a už vám chybí jen osvěžit své tělo pár tempy. Skočíte parádní šipku, jenže místo obdivných pohledů přichází neplánovaný doušek vody s vysokým obsahem chloru nebo sinic. Co všechno může v takové situaci následovat a jak při ní postupovat? Na to jsme se podívali společně s praktickou lékařkou Barborou Drobňákovou ze soukromé kliniky Venova.
Nalokat se vody z bazénu nebo přehrady je snadné – stačí divočejší vodní bitva s dětmi, nečekaná vlna od projíždějícího šlapadla nebo pád z paddleboardu. Naše tělo sice leccos vydrží, ale může se stát, že bazénová chemie či přírodní koktejl mikroorganismů mu zrovna dvakrát neprospěje.
„Nejčastěji se mohou objevit zažívací potíže – například nevolnost, zvracení, průjem nebo bolesti břicha. Voda totiž může obsahovat bakterie, viry nebo jiné mikroorganismy. U přírodních koupališť bývá riziko o něco vyšší, zejména pokud je voda teplá nebo zjevně znečištěná,“ vysvětluje pro Kupi MUDr. Drobňáková.
YanLev Alexey Sizov / Shutterstock.com
Pro dětský nebo citlivější organismus dospělého tak tato nechtěná ochutnávka představuje zátěžový test, který může pár dní z vaší dovolené zredukovat na pendlování mezi postelí a toaletou, aniž byste museli pozřít pověstný špatně omytý salát, oloupané ovoce z tržnice nebo led z nápoje od pouličních prodejců.
Co vás v takové chvíli čeká za dveřmi ordinace? Doktor s vámi nejprve probere celou situaci – bude ho zajímat, jaké konkrétní potíže vás trápí, jak dlouho už trvají a z jaké vody jste si vlastně lokli. Následně zhodnotí celkový stav a zkontroluje, zda nevykazujete známky dehydratace. „Laboratorní odběry jsou indikovány pouze při závažnějším průběhu, přetrvávajících obtížích nebo podezření na infekční onemocnění,“ upřesňuje MUDr. Drobňáková.
Komplikovaná situace nastává ve chvíli, kdy se voda dostane do dýchacích cest. Zatímco menší množství vody dokážeme vykašlat, větší dávka tekutiny nám může podráždit plíce a vyvolat dechové obtíže. Zrádnost tohoto stavu spočívá v tom, že tělo může začít stávkovat plíživě a s nečekaným časovým odstupem.
V této souvislosti se dříve mluvilo o „suchém“ nebo „sekundárním utonutí“. Dnešní medicína tyto pojmy už sice oficiálně nepoužívá, podstata problému však zůstává stejná – tekutina v plicích může způsobit otok a zánět, který se projeví až s odstupem několika hodin po samotném koupání.
Jak tedy poznat, zda šlo o pouhé leknutí, nebo se schyluje k průšvihu? „Pokud se po zakuckání rychle upraví dýchání a kašel odezní, většinou stačí klidový režim,“ uklidňuje lékařka. „Varovnými příznaky jsou přetrvávající kašel, dušnost, zrychlené nebo namáhavé dýchání, bolest na hrudi, výrazná únava, ospalost nebo zmatenost,“ vyjmenovává signály, které bychom v případě polknutí vody z bazénu nebo přírodního koupaliště neměli přehlížet.
Volodymyr TVERDOKHLIB / Shutterstock.com
Pokud jste na dovolené v dalekém zahraničí, jazyková vybavenost místních končí u „check-in“ a vaše dítě, které se učí plavat, nebo vy sami už pár hodin po divočejším skoku trpíte některými z těchto symptomů, je potřeba sbalit osušky, vyrazit na hotelovou recepci a ptát se na nejbližší ordinaci. Při výrazné dušnosti nebo poruše vědomí je pak podle MUDr. Drobňákové na místě volat záchrannou službu bez odkladu.
„Lékař se vás zeptá na přítomnost kašle, dušnosti či bolesti na hrudi,“ uvádí paní doktorka k obvyklému zahájení vyšetření. Nejprve sáhne po stetoskopu a plíce si poslechne – tekutina v dýchacích cestách totiž vydává zvuky, které zkušené ucho snadno zachytí. Druhým pomocníkem, který při vyšetření pravděpodobně použije, je pulsní oximetr. Jedná se o malý kolíček, jenž se bezbolestně nacvakne na prst a během pár vteřin prozradí, zda plíce stíhají okysličovat organismus, nebo jedou na nouzový režim.
Vznikne-li podezření, že ve vašem případě může jít o druhou variantu, budete vysláni na rentgen plic, který případný otok nebo začínající zánět potvrdí či vyloučí.
Zdroj: MUDr. Barbora Drobňáková ze soukromé kliniky Venova pro Kupi.cz