„Řekla jsem jen ne.“ Muž na ni po odmítnutí čekal na parkovišti u supermarketu
Dvacetiletá Kateřina se redakci svěřila se skutečným zážitkem z běžného nákupu. V supermarketu ji oslovil neznámý muž, zval ji na kávu a ani po odmítnutí ji nenechal být. Když ho později uviděla čekat na parkovišti, dostala strach. Situaci nakonec vyřešila až pohotová reakce ostrahy.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Myslela jsem, že odmítnutím to skončilo
Kateřina šla do supermarketu jen pro pár věcí k večeři. U ovoce ji oslovil neznámý muž, kterému mohlo být kolem čtyřiceti let. „Zeptal se mě, jestli bych s ním nešla na kávu. Řekla jsem mu slušně, že nemám zájem. Myslela jsem, že tím je to vyřešené,“ popsala redakci Kupi.
Jenže během nákupu si začala všímat, že muže potkává pořád dokola. Jednou stál u regálu opodál, podruhé se objevil v další uličce. Kateřina si nejdřív říkala, že je to náhoda. Pak už jí to příjemné nebylo. „Začala jsem být nervózní. Nechtěla jsem dělat scénu, ale měla jsem pocit, že mě sleduje.“
Na parkovišti stál znovu
Po zaplacení vyšla z obchodu směrem k autu. V ruce svírala tašku s nákupem a klíče. Když se rozhlédla po parkovišti, uviděla ho znovu. „Stál venku, a jakmile mě zahlédl, šel přímo ke mně. Znovu začal mluvit o kávě. Říkala jsem mu, že jsem už jednou řekla ne a že chci, aby mě nechal být.“
Muž ale podle Kateřiny pokračoval. V tu chvíli už se necítila jen trapně, ale v nebezpečí. „Měla jsem strach. Byla jsem sama, šla jsem k autu a on šel proti mně. Nevěděla jsem, jestli mám nastoupit, nebo se vrátit zpátky do obchodu.“
Pomohla až ostraha
Napjaté situace si naštěstí všiml pracovník ostrahy supermarketu, který právě vycházel ven z prodejny. Přistoupil ke Kateřině a klidně se zeptal, jestli je všechno v pořádku. „V tu chvíli se mi strašně ulevilo. Řekla jsem mu, že mě ten pán obtěžuje a že mám strach,“ popsala Kateřina.
Muž se podle ní okamžitě urazil. Tvrdil, že nic špatného neudělal, jen ji pozval na kávu. Přítomnost ostrahy ale situaci rychle ukončila. Neznámý muž nakonec odešel a pracovník ostrahy zůstal s Kateřinou na parkovišti ještě chvíli. Počkal, až bezpečně dojde k autu, nastoupí a odjede. „Byla jsem mu opravdu vděčná. V tu chvíli pro mě bylo důležité hlavně to, že už na to nejsem sama.“
Podobnou zkušenost mají i další ženy
Redakce Kupi se zeptala žen v nákupním centru, jestli někdy zažily nepříjemné oslovení při nákupu nebo cestou na parkoviště.
- „Mně se stalo, že mě muž oslovil u pokladny a pak šel za mnou až k autu. Neudělal nic vyloženě agresivního, ale bylo mi hrozně nepříjemné, že ví, ke kterému autu jdu,“ popsala třiatřicetiletá Lenka.
- Podobný zážitek má i studentka Veronika. „Nejhorší je, že člověk začne pochybovat sám o sobě. Říkáte si, jestli nepřeháníte. Ale když někdo nerespektuje ne, už to není milé oslovení.“
- Paní Martina zase ocenila přístup personálu. „Jednou jsem se vrátila zpátky do obchodu a řekla pokladní, že mám strach jít ven. Zavolala ostrahu a pán mě doprovodil k autu. Od té doby vím, že říct si o pomoc není trapné.“
Kdy už pozvání přestává být nevinné
Redakce Kupi se zeptala bezpečnostního manažera obchodních objektů Jiřího Hlaváčka, jak mají lidé v podobné situaci reagovat.
„Jedno slušné oslovení ještě nemusí být problém. Problém začíná ve chvíli, kdy druhý člověk jasně řekne ne a druhá strana to nerespektuje. Pokud zákazníka dál sleduje po prodejně nebo na parkovišti, už je namístě požádat o pomoc,“ říká Hlaváček.
Podle něj se lidé často bojí, že přehánějí. To je ale chyba. „Ostraha není v obchodě jen kvůli krádežím. Má pomáhat i ve chvíli, kdy se zákazník necítí bezpečně. Raději řešit situaci včas než čekat, jestli se něco nestane,“ dodává.
Pokud se člověk bojí odejít sám na parkoviště, měl by se podle něj vrátit do prodejny, oslovit zaměstnance, pokladní nebo přímo ostrahu.
Co dělat, když vás někdo v obchodě obtěžuje
- Jasně řekněte, že o kontakt nestojíte.
- Když vás člověk dál sleduje nebo opakovaně oslovuje, požádejte o pomoc personál.
- Pokud se necítíte bezpečně, nechoďte sami na parkoviště.
- Vraťte se do prodejny nebo zůstaňte u lidí.
- Při pocitu ohrožení volejte policii na lince 158.
Není ostuda říct si o pomoc
Kateřina říká, že ji celá situace naučila jednu věc. Nemusí být milá za každou cenu. „Dřív bych si možná říkala, že nechci být nepříjemná. Teď už vím, že když mi někdo nahání strach, mám právo to říct nahlas.“
Podobné situace se mohou stát komukoliv. A právě obyčejná věta směrem k personálu nebo ostraze může rozhodnout o tom, jestli nepříjemný zážitek skončí včas a bezpečně.
Zdroje: Kupi.cz, zkušenost čtenářky sdílená s redakcí Kupi.cz, odborný komentář bezpečnostního manažera Jiřího Hlaváčka pro Kupi.cz, respondenti redakce
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko