„Nahlásila jsem zlodějku v second handu. Kvůli věci za 50 korun.“ Psycholog vysvětluje, proč do toho lidé zasahují
Anna s kolegyní přišly do oblíbeného second handu těsně před zavíračkou. Zboží stálo jednotně 50 korun, v obchodě panoval klid. Přesto se během pár minut ocitly v nepříjemném dilematu. Upozornit na podezření z krádeže, nebo mlčet? Skutečný příběh čtenářky Kupi ukazuje, že i drobná částka může vyvolat velké emoce a otázky, kde leží hranice osobní odpovědnosti.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
„‚To je on,‘ kolegyně se ke mně naklonila a kývla směrem k ženě stojící mezi regály.“ Anna si vybavila ten moment přesně. Ještě před pár minutami se obě smály výraznému chlupatému kardiganu na ramínku. Teď ho měla ta žena na sobě. A ramínko bylo prázdné. Tento příběh se skutečně stal. Anna se s ním svěřila redaktorce Kupi, protože dodnes přemýšlí, jestli se zachovala správně.
Svědkem krádeže za pár korun
Anna s kolegyní chodí do second handů pravidelně. Baví je hledat originální kousky, které mají příběh, a zároveň neutrácejí zbytečně. Ten den dorazily do obchodu pár minut před zavíračkou. Akce byla jednoduchá. Všechno za 50 korun. V prodejně už byly jen ony, jedna další zákaznice a dvě prodavačky.
Hned po příchodu si kolegyně všimla nápadného chlupatého kardiganu. Ukazovala ho Anně se smíchem. Obě se shodly, že je tak výrazný, že by si ho na sebe vzal málokdo. Kardigan zůstal na ramínku a ony pokračovaly dál mezi stojany.
O několik minut později ale kolegyně Annu zastavila. Ukázala směrem k té ženě. Kardigan měla na sobě. Anna si nejdřív říkala, že si ho zákaznice jen zkouší a u pokladny ho sundá. Jenže ramínko zůstalo prázdné a v obchodě nebylo kam jinam zmizet.
Bylo pět minut před zavíračkou. Anna s kolegyní si vybraly své věci a šly k pokladně. Paní stála před nimi. Některé kusy normálně pokládala na pult a chtěla platit. Kardigan si ale nechala na sobě.
Kolegyně si nenápadně vzala stranou jednu z prodavaček. Vysvětlila jí, co viděly. Bez obviňování. Jen popsala situaci. Prodavačka přiznala, že bez kamerového záznamu nemá jak krádež prokázat. Přístup ke kamerám má pouze centrála a u plošně zlevněného zboží nejsou cedulky.
Paní se u pokladny dlouho rozmýšlela. Měnila názor, vracela věci, zdržovala. Nakonec prodavačky pustily Annu s kolegyní před ni. Zaplatily a odešly. Ne s pocitem vítězství, ale s nejistotou, jestli udělaly dost.
O několik dní později Annu v obchodě poznala jedna z prodavaček. Řekla jí, že paní nakonec konfrontovaly. A že to nebyl jen kardigan. Měla u sebe ještě schovanou kabelku a pod kardiganem kolem pasu uvázanou halenku. Když ji odhalily, začala křičet a byla velmi nepříjemná.
„Nechápu, že někdo krade věci za 50 korun,“ řekla tehdy prodavačka. Pro Annu to byla věta, která celou situaci uzavřela.
Co na to říkají lidé kolem nás
Redaktorka Kupi se lidí zeptala, jak by se zachovali, kdyby v obchodě viděli podobnou situaci. Odpovědi se výrazně lišily.
- Lucie (29): „Já bych z toho byla strašně nervózní. Pořád bych si říkala, co když se pletu. Člověk nechce být ten, kdo někoho neprávem obviní, ale zároveň by mi to asi vrtalo hlavou ještě doma.“
- Petr (47): „Upřímně, mě by to štvalo. Ne kvůli těm penězům, ale proto, že se to pak promítne do cen pro ostatní. Takže jo, asi bych to šel říct. Ale taky bych z toho neměl dobrý pocit.“
- Martina (34): „Já bych si nejdřív říkala, že to určitě zaplatí. Že se mi to jen zdá. Až kdybych viděla, že fakt odchází, tak bych asi něco řekla. Přece jen, 50 korun je směšná částka, ale princip je princip.“
- Roman (38): „Mě by to asi spíš zarazilo než naštvalo. Říkal bych si, co musí člověka vést k tomu, že krade zrovna tady a zrovna za takovou částku. Asi bych byl víc zmatený než naštvaný.“
SpeedKingz / Shutterstock.com
Odborný komentář
- Odborník: Mgr. Jan Novotný, psycholog
Proč lidé kradou i velmi levné zboží? „Cena často nehraje hlavní roli. Jde o impulz, pocit anonymity nebo přesvědčení, že se na to nepřijde. U některých lidí také o stud nebo vnitřní napětí.“
Je správné krádež nahlásit, i když jde o drobnost? „Ano. Nejde o trestání, ale o udržení hranic. Pokud drobné krádeže zůstanou bez reakce, rychle se normalizují.“
Proč bývají odhalení lidé agresivní? „Agrese je obranná reakce. Křik často zakrývá stud a strach z odhalení.“
Jak by se měl zachovat svědek? „Diskrétně upozornit personál a nepouštět se do přímé konfrontace. Přesně tak, jak to udělala Anna.“
Co si z toho mají odnést čtenáři Kupi? „Že klidná všímavost má smysl. I malé částky mohou mít velký dopad na fungování obchodu.“
Praktické rady pro čtenáře
Jak reagovat při podezření na krádež:
- Neobviňujte zákazníka přímo.
- Upozorněte personál nenápadně a věcně.
- Nesnažte se situaci řešit sami.
- Cena zboží nehraje roli.
- Zachovejte klid a odstup.
Anna dnes ví, že udělala maximum, co mohla. Nehledala konflikt ani nebrala spravedlnost do vlastních rukou. Jen upozornila na něco, co jí nedávalo smysl. Její příběh ukazuje, že nejde o 50 korun, ale o hranice, které si jako společnost nastavujeme. A o odvahu ozvat se, i když to není příjemné.
Zdroje: Kupi.cz – redakční zpracování skutečného příběhu čtenářky, konzultace s psychologem
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko