„Mami, tuhle chci. A ještě tuhle!“ Do fronty jsme si stoupli s košíkem plným základních potravin. Do pěti minut v něm přibyly čtyři čokolády, dvě hračky a lízátko s překvapením. Syn měl slzy na krajíčku a já nervy v kýblu. Když jsem viděla částku na pokladně, zůstala jsem stát jako opařená.
Lucie (33) žije s partnerem a dvěma dětmi na okraji Brna. Rodinný rozpočet mají napjatý, po zaplacení nájmu, energií a školkovného už nezbývá moc financí na zbytečnosti. „Chodím nakupovat hlavně sama, ale ten den jsme šli celá rodina. Dělali jsme větší nákup a malý se nudil,“ vzpomíná.
Už když se blížili k pokladně, bylo jí jasné, že to bude boj. „Sladkosti, figurky, nálepky, hračky – všechno to na děti u pokladny doslova křičí. Syn si začal brát věci do ruky, a když jsem mu je chtěla vzít, spustil scénu.“ Lucie podlehla. „Měla jsem pocit, že na mě všichni koukají. Nechtěla jsem hádku, tak jsem pár věcí nechala v košíku. Ale pak přidal ještě další a já už neměla sílu odporovat. Doma jsem si spočítala, že jsme za hlouposti u pokladny nechali skoro dvě stovky navíc.“ Nejvíc ji mrzí, že se kvůli chvíli slabosti museli omezit v jiných věcech. „Vím, že je to moje chyba. Ale někdy je ten tlak neúnosný. Nejsem přece jediná máma, která se v obchodě takhle složí.“
Jméno odborníka: Mgr. Petra Kubešová, dětská psycholožka
Jak často se s tímto problémem setkáváte? „Velmi často. Děti jsou přirozeně impulzivní, a pokud jsou unavené nebo hladové, reagují ještě emotivněji. Pokladní zóny jsou z psychologického hlediska navrženy tak, aby maximalizovaly nákup. U dětí to funguje extrémně dobře.“
Je chování Lucie pochopitelné? „Rozhodně ano. Není to selhání, ale přirozená reakce pod tlakem. Rodiče čelí nejen dítěti, ale i tlaku okolí, které je často velmi rychlé v soudech.“
Jak se tomu dá předejít? „Pokud víte, že dítě bývá v obchodě náročné, dejte mu předem jasné mantinely. Můžete říct: ‚Můžeš si vybrat jednu věc.‘ Nebo: ‚Dnes nekupujeme nic navíc.‘ U malých dětí pomáhá, když mají zabavení – vlastní nákupní seznam s obrázky, úkol něco hledat.“
Co poradíte rodičům, kteří na to finančně nemají? „Nesnažte se vše kompenzovat nákupem. Vysvětlete situaci dítěti jednoduchými slovy. I malé dítě pochopí, že si něco nemůžeme dovolit – pokud to říkáme klidně a srozumitelně.“
Pomáhají pokladny bez sladkostí? „Jednoznačně ano. Odvádějí pozornost dětí jinam a snižují stres rodičů. Škoda, že jsou zatím spíš výjimkou.“
Zatímco například ve Velké Británii testoval Lidl koncept „zdravějších“ pokladen bez sladkostí, v Česku se podobné opatření zatím plošně neprosadilo. Redakce Kupi.cz provedla vlastní rešerši, ale žádný z velkých obchodních řetězců v Česku trvale nenabízí pokladny bez cukrovinek jako standard.
„Za určitý kompromis lze považovat samoobslužné pokladny, sladkosti u nich obvykle chybí a navíc se u nich může dítě zaměstnat, například skenováním nebo pomáháním s placením. Pro rodiče to může být klidnější a levnější varianta, jak zvládnout nákup bez zbytečných konfliktů a přemlouvání,“ radí dětská psycholožka.
„Nejde o těch pár čokolád. Jde o to, že se člověk cítí jako špatný rodič, když něco dítěti odepře a pak zase když podlehne. Dnes už jdu do obchodu připravená. Mám pro malého v kapse pastelky nebo sušenku, a hlavně se nebojím říct ne. Protože vím, že ho tím vlastně učím víc, než když ustoupím.“
Zdroje: Kupi.cz, Lucie (33), Mgr. Petra Kubešová (dětská psycholožka)