Čárový kód letos slaví 50 let. Jak nám "morseovka" na obalech změnila nakupování?

Záběr na čárový kód na riflích Nastasiiaa / Shutterstock.com

Píše se rok 1974, jeden zákazník v Ohiu si právě koupil balíček žvýkaček Wrigley’s Juicy Fruit a prodavač úplně poprvé v historii naskenoval čárový kód z obalu. Jednotný systém pro označování zboží ovšem dostal zelenou již o rok dříve v dubnu, a tak si letos připomínáme 50. výročí tohoto převratného vynálezu. Jak čárové kódy vznikly, co vlastně znamenají a jak se od nich liší moderní QR kódy?

Přečtěte si také

Jak doma správně třídit odpad: Kam patří plato od vajec a je třeba umývat kelímky od jogurtu?

Z písku na každé zboží

První myšlenka čárového kódu se zrodila již v roce 1949 na pláži floridského města Miami. Zde inženýr Norman Joseph Woodland přemýšlel na základě stížnosti jednoho obchodníka, jak zrychlit tehdy zpomalené manuální markování zboží u pokladen.

Okamžitě věděl, že k takovému úkolu bude potřeba vymyslet systém unikátních, přesto jednotných kódů. A jako bývalého skauta a účastníka druhé světové války ho ihned napadla morseovka. Začal si tedy prstem do písku navrhovat různé kombinace teček a čárek. Když chtěl zprávu smazat, znaménka se rozmazala a čáry byly na světě.

Kdy se čárové kódy objevily v obchodech?

Woodland si nechal v roce 1952 kódy i jejich čtečku navrženou podle tehdejších optických systémů, které v kinech synchronizovaly zvuk a obraz, patentovat. Musel nicméně počkat ještě téměř další čtvrtstoletí, než se jeho vynález začal plně používat. Finální podobu čárovému kódu potom dal v roce 1973 George Laurer, inženýr zaměstnaný u společnosti IBM.

Mladá pokladní markuje láhev mléka hedgehog94 / Shutterstock.com

Na svou slávu si musely počkat i u nás

I tak ale čárovým kódům trvalo ještě nějakou dlouhou dobu, než v obchodech obsadily obaly všech výrobků. Zákazníci i pokladní si museli zvykat, že přidělená cena výrobku není na první pohled patrná a musí zkrátka technologii věřit. Nehledě na to, že pro podniky znamenal přechod na novou technologii značné finanční investice.

V bývalém Československu začal čárový kód jako první používat pražský Dům elegance v roce 1985. Většina tuzemských obchodů technickým vybavením pro automatický sběr dat nedisponovala. Černobílé pruhy se ještě následující čtyři roky umisťovaly pouze na zboží určené pro vývoz na západ.

Oblíbený nápoj právě v akci

Záchrana pokladních i firem

Svět si na rychlý, pohodlný a hlavně spolehlivý systém, který využíváme dodnes, postupně zvykl. U pokladen se zkrátily fronty a firmy získaly lepší přehled o svých tržbách i skladových zásobách.

V současnosti existuje celá řada druhů čárových kódů. Některé se používají třeba jen v průmyslu, jiné v knihovnách nebo v doručovacích službách. O jejich širším využívání se spekuluje i ve zdravotnictví (například při podávání léků pacientům). Co se běžných výrobků týče, zákazník většinou přijde do styku zejména s třináctimístným čárovým kódem EAN.

  • Pro zajímavost, jeho první tři číslice označují zemi, v níž byl výrobek registrován (ne nutně ale vyroben). Česká republika tak má například kód 859, Polsko 590, Německo 400–440 a Rakousko 900–919.
Záběr na čtečku čárových kódů v obchodě Octus_Photography / Shutterstock.com

Čárové kódy umožňují pokrok i dnes

Dnes doba pokročila a čárové kódy v obchodech neusnadňují práci jen pokladním, ale i samotným zákazníkům. Ať už jde o věrnostní konta, kartičky nebo mobilní aplikace umožňující skenování produktů a jejich ukládání do nákupních seznamů (jak to má například i mobilní aplikace Kupi.cz). Mohou díky nim fungovat samoobslužné pokladny i služby typu Scan&Go, které nabízí nebo testuje již celá řada řetězců, jako například. Globus, Kaufland, Tesco, Albert, COOP nebo Ikea.

Čím se odlišují QR kódy?

Čím dál častěji se také můžeme setkávat s QR kódy, které fungují velmi podobně. Oproti lineárnímu čárovému kódu, k jehož skenování je zapotřebí 1D čtečka, jsou však 2D, mohou být načteny z libovolného úhlu a zvládnou obsáhnout mnohem větší množství dat. Objevují se nejen na zboží, ale také reklamních předmětech a propagačních materiálech, vstupenkách, vizitkách nebo v restauracích, kde jako způsob bezkontaktní platby zažily rozmach především během koronavirové pandemie.