Prošlé koření nevyhazujte naslepo, pomůže rychlý test. Záleží hlavně na tom, jak vypadá a voní

Sklenička s kořením v rukou GraphinityLab / Shutterstock.com

Prošlé koření nemusí hned znamenat problém. Často jen ztrácí vůni, barvu a sílu. Horší je vlhkost, pára ze sporáku nebo špatné skladování. Odborníci radí, kdy ho ještě použít a kdy už patří bez debat do koše.

Přečtěte si také

Slimáci po deštích ničí úrodu. Pomůže káva, pivo i parazitické hlístice

Sáček z akce, který doma zestárl

Většina domácností má podobnou přihrádku. Mletá paprika otevřená už několik měsíců, kari směs koupená v akci, pepř, který se dosypává do mlýnku jen občas, skořice od posledního pečení a vzadu ještě sáček grilovacího koření z minulé sezony. Pak přijde úklid kuchyně, člověk otočí obal a zjistí, že datum už dávno uběhlo.

První reakce bývá jasná: Vyhodit. Jenže u koření to není tak jednoduché. V mnoha případech nejde o potravinu, která by se po datu na obalu okamžitě stala nebezpečnou. Často je problém hlavně v tom, že už nefunguje tak, jak má. Voní slabě, ztratilo barvu a v jídle je potřeba ho použít víc.

A právě tady se začíná lámat i zdánlivě výhodný nákup. Velké balení mleté papriky, pepře nebo kari může vypadat ekonomicky, ale pokud ho domácnost spotřebovává dva roky, část peněz se ztratí v chuti. Levnější sáček pak skončí jako drahé koření bez síly.

Minimální trvanlivost není totéž co datum spotřeby

U potravin je důležité rozlišovat dva údaje. Datum použitelnosti, často uváděné jako „spotřebujte do“, patří hlavně k rychle se kazícím potravinám. Typicky jde o čerstvé maso, ryby, lahůdky nebo některé chlazené výrobky. Po tomto datu už se potravina nemá jíst.

U koření se ale obvykle setkáte s údajem datum minimální trvanlivosti. Ten říká hlavně to, do kdy si má výrobek při správném skladování udržet očekávanou kvalitu. Tedy chuť, vůni, barvu a strukturu. Po uplynutí tohoto data nemusí být potravina automaticky závadná.

U suchého koření proto nestačí dívat se jen na číslo na obalu. Rozhodující je stav. Jinak se chová suchý, dobře uzavřený pepř uložený v temné skříňce, a jinak paprika, do které se měsíce dostávala pára z vaření.

„U koření je datum minimální trvanlivosti hlavně údaj o kvalitě. Pokud je suché, sypké, nezapáchá a nejsou v něm známky plísně nebo hmyzu, nemusí být po datu automaticky nebezpečné. Často je jen slabší,“ říká pro Kupi nutriční specialista Pavel Holý.

Nejrychlejší test zvládnete za pár vteřin

Než koření vyhodíte, prohlédněte ho. Mělo by být suché, sypké a bez podezřelých skvrn. Potom trochu promněte mezi prsty a přivoňte. Pokud pořád voní typicky, dá se většinou použít. Pokud voní jen slabě, pravděpodobně nebude zdravotním problémem, ale v jídle už tolik nepomůže.

Jiná situace je, když je cítit zatuchle, plesnivě, kysele nebo žlukle. Takové koření do jídla nepatří. Stejně tak koření, ve kterém jsou larvy, broučci, pavučinky, plíseň nebo slepené vlhké hrudky.

Zvlášť opatrní buďte u směsí. Některé obsahují sušenou cibuli, česnek, semínka, sezam nebo jiné aromatické složky. Ty mohou při špatném skladování ztrácet kvalitu rychleji než samotné suché listy nebo celá semena.

Mleté koření slábne rychleji než celé

Ne všechno koření stárne stejně. Celý pepř, hřebíček, badyán, skořice v kuse, koriandr v semínku nebo muškátový oříšek si drží vůni déle než mleté koření. Mají menší povrch vystavený vzduchu a aroma se z nich uvolňuje pomaleji.

Mleté koření je pohodlné, ale citlivější. Rychleji reaguje se vzduchem, světlem i vlhkostí. Mletá paprika, kari, kmín, pepř nebo skořice proto ztrácí sílu podstatně dřív než celé koření.

Z nákupního pohledu se proto vyplatí jednoduché pravidlo: Koření, které používáte často, můžete koupit ve větším balení. Koření, po kterém sáhnete párkrát do roka, kupujte raději menší.

„V profesionální kuchyni se staré koření pozná okamžitě. Vypadá, že ho máte dost, ale v jídle skoro nic neudělá. Doma bych se nebál menších balení. U koření, které používáte jednou za čas, je to často výhodnější než velká dóza v akci,“ říká pro Kupi kuchař Pavel Vacelík.

Koření ve hmoždíři alexandruzugravu / Shutterstock.com

Největší chyba se děje přímo u hrnce

Koření bývá často uložené hned vedle sporáku. Je to praktické, ale pro kvalitu špatné. U varné desky je teplo, pára a někdy i mastnota. Právě to jsou podmínky, které koření zkracují život.

Ještě horší je sypat koření přímo ze sáčku nebo dózy nad pářící hrnec. Pára stoupá nahoru a část vlhkosti se dostane dovnitř obalu. Stačí to udělat opakovaně a koření začne hrudkovat, ztrácet vůni nebo zatuchat.

Lepší je odsypat si potřebné množství na suchou lžičku, do malé mističky nebo do dlaně mimo páru. Teprve potom koření přidat do jídla. Vypadá to jako drobnost, ale v běžné kuchyni rozhoduje.

„Sypat koření přímo nad horký hrnec je zlozvyk. Do dózy se dostává pára a koření pak rychleji vlhne. Když už jednou začne zatuchat, žádné přisypání čerstvého koření to nezachrání,“ upozorňuje Pavel Vacelík.

Do kořenky nepatří mokrá lžička ani prsty

Koření je bezpečné hlavně díky tomu, že je suché. Jakmile se do něj dostane vlhkost, mění se podmínky. Proto by do sáčku ani dózy neměla přijít mokrá lžička, mastná vařečka ani prsty.

U jídel, která se ještě vaří, je riziko menší. U koření přidávaného do salátů, pomazánek, dipů nebo hotových jídel na talíři je ale čisté zacházení důležitější. Takové jídlo už často neprojde další tepelnou úpravou.

Praktické pravidlo je jednoduché. Nabírejte koření suchou čistou lžičkou, obal hned zavřete a nevracejte do něj nic, co se dotklo jídla.

„Suché koření samo o sobě mikroorganismům příliš nepřeje. Problém nastává, když do něj opakovaně zaneseme vlhkost nebo nečistoty. Pokud je koření zatuchlé, slepené, plesnivé nebo je v něm hmyz, není co řešit. Patří do koše,“ říká Pavel Holý.

Kam koření uložit, aby vydrželo déle

Koření patří do sucha, temna a spíše chladnějšího místa. Ideální je uzavřená skříňka dál od sporáku, trouby, myčky i okna. Průhledné skleničky vypadají hezky, ale pokud stojí na světle, koření rychleji bledne a slábne.

Dobře fungují pevně uzavíratelné sáčky, tmavé sklenice nebo kořenky, které těsní. Důležité je nenechávat je dlouho otevřené.

U některých druhů se vyplatí kupovat celé koření a mlít nebo drtit ho až před použitím. Čerstvě nadrcený pepř, kmín nebo koriandr má výraznější vůni než prášek, který ležel rok otevřený ve skříňce.

Starší koření se ještě dá využít. Jen ne všude

Pokud je koření starší, ale není zkažené, nemusí hned skončit v koši. Jen je dobré počítat s tím, že už bude slabší. Hodí se spíš tam, kde se jídlo delší dobu vaří, dusí nebo peče a chuť se může postupně uvolnit.

Použít ho můžete například do guláše, vývaru, omáček, marinád, pečeného masa nebo zeleniny. Tam nevadí, když přidáte o něco větší množství a chuť se během vaření rozvine.

Naopak u jídel, kde má koření hrát hlavní roli, je lepší sáhnout po čerstvějším. Platí to pro jemné dezerty se skořicí, perníkové těsto, bylinkové dipy, saláty, pomazánky nebo jednoduchá jídla, kde je každá složka cítit. Staré kari nebo vybledlá paprika tam zklamou rychle.

Různé koření ve skleničkách Klimatis019 / Shutterstock.com

Kdy se sleva na koření nevyplatí

Koření je drobná položka, ale v nákupním košíku se nasčítá. Zvlášť u směsí, vanilky, šafránu, kvalitního pepře nebo bio koření. Proto lidé často sahají po větším balení, když je v akci.

Jenže u koření neplatí vždy, že větší balení znamená lepší nákup. Pokud doma používáte mletou papriku každý týden, větší balení dává smysl. Pokud ale koupíte půlkilovou dózu směsi na grilování a grilujete párkrát za léto, část pravděpodobně zestárne dřív, než ji spotřebujete.

Vyplatí se proto udělat malou inventuru. Které koření doma mizí rychle? Které jen stojí? Právě podle toho má smysl plánovat nákupy. Ne podle velikosti slevy, ale podle skutečné spotřeby.

Co na to respondenti?

Redakce Kupi se ptala zákazníků v nákupním centru, jak se doma staví k prošlému koření. Odpovědi ukázaly, že většina lidí se neřídí jen datem na obalu, ale spíš vlastním nosem a zkušeností.

  • „Když najdu prošlé koření, automaticky ho nevyhazuji. Přivoním k němu. Když je to třeba pepř nebo kmín a normálně voní, použiju ho. Ale mletou papriku jsem už párkrát vyhodila, protože byla úplně bez barvy a jídlo po ní nechutnalo nijak,“ říká paní Marcela, která podle svých slov vaří doma téměř denně.
  • Jiný přístup má pan Roman. „Já jsem dřív kupoval velká balení, protože mi přišlo škoda brát malé sáčky. Jenže pak jsem zjistil, že půlku věcí používáme jednou za čas. Teď kupuji větší jen pepř, papriku a kmín. Ostatní raději menší. Vyjde to možná dráž za gram, ale aspoň to neskončí vzadu ve skříňce.“
  • Paní Jana upozornila na problém se skladováním. „Měla jsem koření roky nad sporákem, protože to tak měla mamka. Až když jsem si všimla, že mi některé směsi dělají hrudky, přesunula jsem je do šuplíku dál od varné desky. Od té doby vydrží mnohem lepší.“
  • Podobnou zkušenost má i Petr, který rád griluje. „Grilovací směsi kupuji na jaře, ale po sezoně už bývají otevřené a často skoro prázdné. Když zůstanou do dalšího roku, většinou je zkusím očichat. Jestli voní divně nebo jsou slepené, letí. Maso je drahé, takže mi nedává smysl kazit ho starou směsí.“

Praktický přehled: Nechat, nebo vyhodit?

Koření můžete ještě použít, pokud:

  • je suché a sypké,
  • normálně voní,
  • nemá plíseň ani hmyz,
  • není zatuchlé ani žluklé,
  • jen zesláblo na vůni, chuti nebo barvě.

Koření vyhoďte, pokud:

  • zvlhlo nebo vytvořilo tvrdé hrudky,
  • zapáchá zatuchle, plesnivě nebo žlukle,
  • je v něm hmyz, larvy nebo pavučinky,
  • má podezřelé skvrny,
  • bylo dlouho otevřené ve vlhku nebo u sporáku a změnilo strukturu.

Zdroj: autorský text, nutriční specialista Pavel Holý pro Kupi.cz, kuchař Pavel Vacelík pro Kupi.cz, Státní zemědělská a potravinářská inspekce – informace k datu minimální trvanlivosti a datu použitelnosti