Proč naši předkové nesnášeli „vejdunky“? A co jsou to hrkací kraslice?
Dnešní Velikonoce jsou směsicí křesťanských tradic a lidových zvyků, které oslavují především příchod jara. Hlavním symbolem těchto svátků jsou bezpochyby vejce. Ta byla totiž odedávna vnímána jako posvátný objekt, jako symbol plodnosti, nového života, ale i ochrany před zlými silami.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Zdobení vajíček dříve nebylo jen kratochvílí pro děti nebo dekorační technikou, ale mělo mnohem hlubší až rituální význam. Kraslice totiž měly zajistit prosperitu hospodářství i zdraví celé rodiny.
Tradiční kraslice v sobě nesly zakódované modlitby a přání. Například červená barva symbolizovala krev a život, geometrické tvary ochranu. Darovaná vajíčka z lásky či úcty měla mít zase magickou moc.
Aby však tyto „energie“ zůstaly zachovány, muselo být vejce celé. A právě v tom tkví největší rozdíl mezi dnešními křehkými výzdobami a kraslicemi našich předků.
Proč se vlastně zdobí vejce?
Původ zdobení vajec sahá hluboko do historie, daleko před vznik křesťanství. Archeologické nálezy zdobených pštrosích vajec v Africe jsou staré tisíce let a podobné zvyky znali i staří Egypťané či Peršané, kteří si vejce darovali během oslav jarní rovnodennosti. V našem kulturním prostředí se tradice kraslic pevně ukotvila jako projev radosti z konce zimy.
Název „kraslice“ je odvozen od slova „krásný“, což v lidové mluvě dříve znamenalo především červený. Právě sytě červená barva byla pro Velikonoce nejtypičtější.
Vejce samo o sobě představuje uzavřený hrob, ve kterém se však skrývá život. To v křesťanském výkladu odkazuje ke zmrtvýchvstání Ježíše Krista. Zdobení pak sloužilo k uctění tohoto zázraku.
Každý kraj měl své specifické techniky, od vyškrabování přes leptání až po nejsložitější oblepování jezerní sítinou. Bez ohledu na metodu však kraslice vždy sloužila jako mocný amulet.
Brona Jaros / Shutterstock.com
Vyfouknutá, nebo vařená? Tajemství „hrkacích“ vajíček
V moderních domácnostech jsme zvyklí na vyfouknuté kraslice, takzvané „vejdunky“. Jsou lehké, snadno se věší na březové větvičky a vydrží roky. Jenže pro naše předky mělo vyfouknuté vejce nulovou hodnotu. Prázdná skořápka byla vnímána jako „mrtvá“ a symbolizovala spíše hlad nebo nedostatek. Pokud mělo vejce skutečně přinést požehnání, muselo být plné. Proto se dříve kraslice zdobily výhradně vařené.
Možná vás napadne, co se stalo s vejcem, které se nesnědlo a zůstalo jako dekorace. Naši předkové znali jednoduchý trik. Správně uvařené a ošetřené vejce se nezkazí, ale postupem času uvnitř vyschne. Obsah se smrskne do tvrdé kuličky a při zatřesení vajíčko vydává charakteristický zvuk. Tato „hrkací“ vajíčka byla v rodinách vysoce ceněna a schovávána po generace. Pamětníci na tuto tradici dodnes s láskou vzpomínají a sdílejí své zkušenosti, jak takovou kraslici uchovat.
Na spoustu podobných „vzpomínek“ lze narazit třeba v diskuzích na Facebooku. Paní Alena v jedné z nich například připomíná radu své babičky: „Babička mi vždycky kladla na srdce, abych uvařené a nabarvené vajíčko přetřela vrstvou bezbarvého laku. Díky tomu se k obsahu nedostal vzduch tak agresivně a vejce nikdy nezapáchalo. Měla jsem jich v krabičce celou sbírku, každý rok přibylo nové a uvnitř prostě časem vyschla a rachtala.“
Ana Maria Ciobanu / Shutterstock.com
Podobnou zkušenost má i paní Ludmila, která v krabici opatruje poklady staré více než deset let: „Mám schované kraslice z doby, kdy můj syn ještě chodil s partou kluků koledovat. Žloutek už v nich hrká jako kulička, ale jsou stále krásné a dělají mi při každé výzdobě velkou radost. Vůbec se toho postupu nemusíte bát.“
Klíčem k úspěšnému vyschnutí bez nepříjemných následků je podle lidových rad správné umístění. Paní Lenka doporučuje ukládat ty nejkrásnější kousky na suché a větrané místo: „Ty nejhezčí kraslice, co malujeme voskem s vnoučaty, si schovávám. Zabalím je do jemného papíru a dám do plat na půdu. Tam v klidu vyschnou a v dalších letech je znovu používám jako dekoraci.“
Dle příspěvků v diskuzi je zřejmé, že se stejný zvyk dodržoval také na Slovensku. To potvrzuje třeba paní Helena, která svým komentářem přidává praktickou technickou radu: „Dbejte hlavně na opatrnou manipulaci. Když žloutek uvnitř začne hrkat, stává se z něj kulička, která může při neopatrném pohybu skořápku zevnitř prorazit. Ideální je nechat je vysychat na půdě přikryté tmavou látkou. Tak nezhnědnou, nevyblednou a nebudou cítit.“
Brona Jaros / Shutterstock.com
Zapomenutá řemesla: Od slámy až po drátování
Kromě klasického barvení v cibulových slupkách existují techniky, které vyžadovaly nesmírnou trpělivost, pevnou ruku a často i nástroje, které bychom dnes v kuchyni hledali jen stěží. Tyto starobylé způsoby zdobení dělaly z obyčejných vajec malá umělecká díla, přičemž každá technika byla typická pro jiný kraj.
Jednou z nejpracnějších a zároveň nejkrásnějších metod je zdobení slámou. Naši předkové používali stébla ječmene nebo žita, která museli nejprve namočit, rozříznout a vyžehlit do plochých proužků. Z nich pak vystřihovali drobné kosočtverce, trojúhelníky nebo kapičky, které lepili na tmavě obarvené vejce. Výsledek připomínal zlatou krajku na černém či sytě červeném podkladu a odlesky slámy dodávaly kraslici sluneční jas.
Další fascinující technikou je vyškrabování (gravírování). Na rozdíl od nanášení barev se zde barva ze skořápky odstraňuje. Vejce se nejprve uvařilo v silném odvaru z dubové kůry nebo sazí, aby bylo co nejtmavší. Poté se ostrým nástrojem, například pilníkem nebo tlustou jehlou, do skořápky vyškrabovaly jemné rostlinné motivy. Čím hlouběji tvůrce šel, tím světlejší linka byla, což umožňovalo vytvářet neuvěřitelně detailní stínované obrazy.
Opomenout nesmíme ani drátování, které bylo doménou potulných dráteníků. Ti dokázali vajíčko oplést jemnou sítí z měděného nebo ocelového drátku. Tato technika měla i praktický význam. Drátěná košilka zpevňovala skořápku vařeného vajíčka, aby se při nárazu hned nerozbila. Dnes se drátované kraslice často kombinují s korálky a jsou důkazem toho, že i ryze technické řemeslo může sloužit k oslavě jarní křehkosti.
Zdroje: Kupi.cz, sociální sítě
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko