Jaké bylo nakupování za socialismu? Fronty na banány, podpultovky i uhlí na příděl
Dnešní nakupování je velmi jednoduché: Vyberete si zboží, zaplatíte a odcházíte, nebo si ho objednáte online a necháte doručit domů. Naši rodiče a prarodiče o takovém pohodlí mohli jen snít. Za socialismu bylo mnoho věcí nedostatkových nebo na ně lidé čekali celé roky. Fronty na banány, toaletní papír či maso byly běžnou součástí života.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Nakupování v Československu
Nedostatek masa, uhlí na příděl a fronty na banány. I to byly standardy nakupování za socialismu. Když lidé v roce 1946 zvolili Komunistickou stranu Československa, většina věřila, že bude líp. Bohužel tomu tak nebylo. Místo slibovaného dostatku se společnost potýkala spíš s regulovaným nedostatkem a planými sliby.
Trvalým problémem byl například nedostatek masa, které bylo k dispozici pouze v omezeném množství a jen vybrané druhy. Lepší kousky byly „podpultovkou“ dostupnou jen pro VIP zákazníky, kteří měli v řeznictvích známé. Příčinou těchto nedostatků bylo, že mnohé masokombináty raději vyvážely maso na Západ, kde za něj dostaly lépe zaplaceno.
Peníze nebylo za co utratit
Přestože platy v Československu v 70. a 80. letech byly dostatečné na to, aby si lidé sem tam našetřili na nějaké zboží, produktů, které by si reálně mohli koupit, byl akutní nedostatek. V první polovině 70. let kvetla politika novomanželských půjček, za které si mladí manželé pořizovali v obchodních domech Prior či DBK nábytek a další vybavení do domácnosti. Na své zboží však poté čekali třeba i půl roku.
Nedostatkového zboží bylo dost, scházel česnek, náhradní díly na auta nebo stavebniny, někdy dokonce chyběly i základní ženské hygienické potřeby. Ačkoli nedostatkových položek bylo dost, Československo na tom ještě nebylo nejhůře, v Sovětském svazu chyběl například i chléb nebo mléko.
Ariadna22822 / Shutterstock.com
Fenomén fronta
Fronty existují kvůli nerovnováze mezi poptávkou a nabídkou a zabraňují tomu, aby se lidé o zboží a služby prali. Psychologové tento fenomén popisují jako sociální normu, která mezi lidmi vytváří hierarchii – „kdo dřív přijde, ten dřív mele“. Fenomén fronty, který za socialismu vznikl, přetrval až do dnešních dní a je součástí mnoha vtipů nebo narážek.
Komunisté frontu využívali velmi rádi, aby tak podpořili exkluzivitu určitých výrobků. Čekalo se často, dlouho a mnohokrát ani nebylo jasné, na co. Jakmile člověk za komunistů spatřil frontu, ihned přiběhl, aby zjistil, na co že se stojí, a případně se ihned zařadil. Pamětníci si však jistě vzpomenou, že se spíše více čekalo, než dostávalo. Obchody v Československu za socialismu většinou zely prázdnotou a nejednou chyběly i běžné věci jako toaletní papír.
Podpultový prodej
Někteří šťastlivci, kteří měli známé na těch pravých místech, měli jistotu, že na ně vytoužené zboží bude čekat „pod pultem“. Podpultové zboží přitom letělo ve všech odvětvích socialistického obchodu. Pokud jste měli známého řezníka nebo zelináře, frontu na maso či na banány jste stát nikdy nemuseli. Příběhy o výhodných obchodech a „šmelinách“, jak se těmto pokoutním obchodům přezdívalo, kolují snad v každé rodině.
Za bony do Tuzexu
Vysoce exkluzivní zboží bylo dostupné pouze v Tuzexech, tedy obchodech s TUZemským EXportem, kde bylo k dispozici především těžko sehnatelné západní zboží. V Tuzexu se platilo výhradně bony, tuzexovými poukázkami, které bylo možné získat pouze při výměně valut, tedy zahraniční měny.
Jeden bon měl hodnotu jedné koruny. Lidem, kteří k valutám neměli přístup, nezbývala jiná možnost než koupit bony na černém trhu od nelegálních překupníků, tzv. veksláků. V takovém případě je jeden bon vyšel až na 5 Kčs.
Zdroj: Rozhlas, Kupi.cz
Německo
Polsko
Rakousko
Slovensko