Koprovou omáčku buď milujete, nebo vám vůbec nechutná. Tato ryze česká klasika je světový unikát. A přitom ji připravíte jen ze tří surovin: kopru, smetany a hovězího vývaru. Nejlepší je čerstvý kopr, ale poslouží i nakládaný. Zbývá už jen vybrat, jestli ji dáte přednost s hovězím masem, nebo s vejcem.
Historie kopru sahá až do starověku. Je považovaný za jednu z nejstarších léčivých rostlin. Původní název kopru byl „dilla“, což v překladu znamená uklidnění, zklidnění. Lidé ve starověku totiž věřili, že kopr má uklidňující účinky. V průběhu staletí se léčivé vlastnosti kopru využívali na nejrůznější neduhy – starověcí Egypťané jím zaháněli bolesti hlavy a žaludeční nevolnosti, Řekové zase škytavku.
Nejvíc nápadité byly ovšem středověké ženy, které používaly kopr jako afrodiziakum – přidávaly ho mužům do vína, aby v nich probudily vášeň. Do Evropy se kopr dostal na začátku 9. století a nejdříve ho pěstovali mniši v klášterních zahradách. A odtud se následně rozšířil i na obyčejné zahrádky.
Tahle vynikající, rychlá, křenová omáčka se hodí k uzené krkovici, jazyku nebo pečeni. Čerstvý křen navíc obsahuje spoustu vitamínu C a podporuje trávení.
Ano! I když v ní můžeme vypozorovat i trochu francouzského vlivu – omáčky, jejichž základem byl vývar, se totiž nejdříve vařily ve Francii. Ale vše ostatní na koprovce je naše!
První recept na koprovou omáčku pochází ze 30. let 19. století. Příprava byla dost podobná jako dnes. Bez hovězího vývaru to nešlo a jediný rozdíl spočíval v použití smetany. Magdalena Dobromila Rettigová ve své Domácí kuchařce z roku 1868 používala kyselou smetanu, stejně tak i Františka Hansgirgová ve své Nové české kuchařce z roku 1879. A jaká smetana je tedy do koprovky nejlepší? Jednoznačně doporučujeme smetanu ke šlehání.
Zdroj: Kupi, pořad ČT Boží dar – příběhy českých potravin, Domácí kuchařka Magdaleny Dobromily Rettigové