Tajemství Vintage Kitchen: Pavla Hájková prozrazuje, jak z obyčejných surovin vykouzlit jídlo jako z luxusní restaurace

Kdo je Pavla Hájková?

Pavla Janečková Hájková je vášnivá kuchařka a autorka blogu Vintage Kitchen. Zde oživuje recepty našich babiček, které připravuje podle moderních postupů. Kromě chuti a kvalitních surovin si potrpí také na vizuál pokrmů, čímž inspiruje své sledující nejen na blogu, ale také na svém Instagramu. Inspiraci minulostí na talíři současnosti pak najdete také v knižní podobě ve stejnojmenné kuchařce.

Co o sobě Pavla Hájková prozradila?

Jaký je váš přístup při výběru surovin – dáváte přednost sezónním produktům, bio variantám, nebo spíše cenové dostupnosti?

Mým hlavním kritériem je vždy kvalita. Věřím, že právě suroviny dělají z jídla zážitek a že kvalita na talíři se přímo promítá do zdraví celé rodiny. Proto dávám přednost sezónním produktům – jednak jsou v tu chvíli chuťově nejlepší a jednak podpořím místní farmáře. Navíc mě baví to neustálé střídání surovin, protože se tak vlastně přirozeně mění i náš jídelníček. Často sahám i po potravinách v bio kvalitě, u kterých mám jistotu, že prošly šetrným způsobem pěstování nebo chovu. A když objevím něco ve skvělé kvalitě za výhodnou cenu a vím, že to vydrží – třeba kvalitní mouku, rýži nebo ořechy –, klidně si udělám zásobu, abych měla po ruce vždy něco dobrého, z čeho se dá vařit.

Jak často plánujete nákupy a vaření a jak toto plánování probíhá? Máte nějaký trik?

Plánování jídelníčku beru spíš prakticky než striktně. Obvykle si sednu a naplánuji vaření jen na dva až tři dny dopředu – to je pro mě ideální kompromis. Mám tak jistotu, že budou suroviny čerstvé, a zároveň nejsem tolik svázaná, kdyby se program změnil. Znáte to – najednou přijde nečekaná večeře s přáteli, děti chtějí jít ven nebo se domů vrátíme pozdě a chuť na vaření je pryč. Takže se snažím neplánovat příliš dopředu, aby mě to pak nestresovalo. Můj trik? Mít pár „záchranných“ věcí v zásobě. Například kvalitní těstoviny, konzervy s rajčaty, luštěniny a něco v mrazáku. I když plán nevyjde, večeře se dá z těchto ingrediencí vždycky rychle vykouzlit.

Prozradila byste, kdy jste naposledy improvizovala v kuchyni podle toho, co jste měla doma? Jak to dopadlo?

Improvizace mě v kuchyni vlastně baví nejvíc. Mám doma dostatečné zásoby suchých potravin i mražené zeleniny, sýrů nebo ryb, takže stačí otevřít spíž, podívat se, co zrovna roste na zahrádce, a za chvíli je jídlo na stole. Nedávno jsem třeba improvizovala s čočkou. Udělala jsem ji s rychlou rajčatovou omáčku s česnekem, tymiánem a rozmarýnem, zapečenou se sýrem do tortily. Děti si pochvalovaly, že to chutnalo jako z top restaurace. Takové improvizace jsou vlastně často nejchutnější, protože vzniknou spontánně a z toho, co je zrovna k dispozici.

Jaké jsou vaše tipy, jak nakupovat potraviny efektivně a zároveň šetrně k rozpočtu?

Upřímně, na kvalitě potravin nešetřím. Vnímám je jako investici do zdraví své rodiny a do toho, jak se cítíme každý den. Ale šetřit se dá jinak, a to třeba chytrým plánováním. Snažím se co nejlépe rozvrhnout, co uvařím, aby se vše zpracovalo a nic se nevyhazovalo. Pokud něco zbude, ohřeju to druhý den k obědu nebo zamrazím na „lenivý večer“, kdy není čas ani nálada na vaření. Díky tomu šetřím nejen peníze, ale i čas a energii.

Sledujete při vaření trendy ve zdravém stravování, nebo se raději držíte klasických receptů inspirovaných našimi babičkami?

Miluju tradiční recepty. Je v nich kus historie a rodinných vzpomínek. Ale zároveň se snažím je trochu odlehčovat a přizpůsobit tomu, co dnes víme o zdravém stravování. V poslední době se nejvíce inspiruji kuchyněmi takzvaných modrých zón, tedy oblastí na světě, kde se lidé dožívají vysokého věku. Fascinuje mě, že jde často o jednoduchá jídla z běžných surovin, které fungují skvěle. Nechybí hodně zeleniny, luštěnin, celozrnných obilovin a kvalitních tuků.

Co považujete za největší chybu, které se lidé dopouštějí při nákupu potravin? Jak se jí vyhnout?

Největší chyba je nakupovat bez rozmyslu. Pak doma najednou zjistíte, že máte plnou lednici věcí, které k sobě vůbec nepasují nebo na ně ani není chuť, a proto skončí v koši. Stejně tak bych lidem poradila, aby se nedívali jen na cenu. Levnější potraviny často znamenají kompromis v kvalitě. Já se snažím vždy číst etikety a zjistit, co potravina opravdu obsahuje. A pokud je cena neadekvátní nebo složení plné „zbytečností“, raději ji nechám v regále.

V jakém obchodě nakupujete potraviny nejčastěji a proč zde?

Nejčastěji se zastavuji v Albertu nebo Lidlu, protože je mám cestou domů a obě tyto prodejny mají už dnes velký výběr bio a kvalitních potravin. O víkendech si ráda zajdu na farmářské trhy. Je to pro mě vlastně takový malý rituál, kdy si popovídám s farmáři a nakoupím čerstvé ovoce, zeleninu nebo domácí pečivo. Občas zajdu do menších bio obchůdků, kde seženu i speciality, které jinde nenajdu. A když nestíhám, využívám Rohlík. Oceňuji, že mají všechno na jednom místě a nákup mi přivezou až domů.

Kdy jste si poprvé uvědomila, že vás gastronomie opravdu baví? Jaká byla vaše cesta k vaření?

Vaření mě fascinovalo už od dětství. Čas strávený s babičkou v kuchyni byl ten nejkrásnější. Nejvíce jsem jí pomáhala s pečením moučníků a cukroví. Byla to pro mě kouzelná chvíle a právě tam se zrodila moje láska k jídlu. Opravdu vařit jsem ale začala až s narozením svých dětí, protože jsem jim chtěla dopřát to nejlepší a nejkvalitnější jídlo.

Velký vliv na mě mělo také cestování. Navštěvovala jsem různé restaurace, zapisovala si chutě, které mě zaujaly, a doma jsem se je snažila znovu vytvořit. Časem jsem začala chodit i na kurzy vaření, zkoušela nové techniky a suroviny a vaření se pro mě stalo nejen každodenní rutinou, ale i radostí a způsobem, jak relaxovat.

Navíc mě nesmírně obohatily cesty do takzvaných modrých zón – oblastí, kde se lidé dožívají nejvyššího věku. Navštívila jsem už tři z nich a na každé z těchto cest jsem absolvovala i kurzy vaření, kde jsem se naučila tradiční recepty přímo od místních. Tyto zkušenosti pro mě byly ohromně inspirativní a dodnes ovlivňují to, co vařím a jak přemýšlím o zdravém jídle.

Který recept nebo pokrm pro vás má osobní vzpomínku?

Těch vzpomínek je tolik! Každý rok peču dědečkovo cukroví, které pro něho připravovala moje babička. Pokaždé, když ho peču, úplně cítím tu atmosféru jejich kuchyně. Kuřecí vývar mám zase spojený s mojí starší dcerou. Když jí byly dva roky, seděla pod linkou a většinu masa, které jsem obírala, mi snědla dřív, než se dostalo do polévky. A maminčina svíčková je pro mě úplný symbol domova. Kdykoli jedeme k rodičům, těším se, že ji bude mít na stole. Mému muži zase vždy, když se vrací domů z cest, připravuji dlouze tažený hovězí vývar. A léto si nedokážu představit bez sezónního ovoce a táče prababičky Hájkové.

Jaký je váš „malý gurmánský hřích“, který si dopřáváte jen pro radost?

Můj slabý bod je rozhodně čokoláda v jakékoli podobě – brownies, čokoládový dort, pěna nebo jen kousek kvalitní hořké čokolády po obědě. Je to takový můj malý rituál, který mi vždycky zvedne náladu.

Když nejste v kuchyni, jak nejraději odpočíváte a kde hledáte neustálou inspiraci?

Ráda se hýbu. Dlouhá procházka nebo svižná chůze je pro mě ideální způsob, jak si vyčistit hlavu. Pustím si k tomu zajímavý podcast a užívám si moment jen pro sebe. Každý den se také snažím chvíli číst, protože právě knihy mě nesmírně inspirují. A pokud jde o nové recepty, nejraději listuji starými kuchařkami, protože se v nich objevují poklady, které se dají krásně přenést do dnešní doby. Inspiraci hledám i na sociálních sítích, ale knižní kuchařky jsou moje srdcovka.

Jaké kuchařské nástroje nebo technologie považujete za nejvíce užitečné pro domácí vaření?

Rozhodně vysokorychlostní mixéry. Ušetří spoustu času a dají se využít na různé recepty – od polévek až po ořechová másla. Miluju i obyčejný ruční mixér, bez kterého bych neušlehala žádný dort. A velký „game changer“ je pro mě parní trouba. Zelenina z ní má úplně jinou chuť, maso je šťavnatější a hlavně si ingredience zachovají při vaření mnohem víc živin.

Které trendy ve vaření či stravování podle vás zůstanou dlouhodobě, a které jsou jen módním výstřelkem?

Dlouhodobě určitě zůstanou trendy jako návrat k lokálním a sezónním surovinám, udržitelnost a snaha omezit plýtvání. Stejně tak rostlinné alternativy a důraz na bílkoviny v jídelníčku – to už není jen móda, ale nový standard. Naopak krátkodobým výstřelkem jsou podle mě různé extrémní diety a jednosměrné stravovací směry, které úplně vylučují celé skupiny potravin – ty většinou po čase zmizí, protože jsou dlouhodobě neudržitelné.

Zdroj: Kupi.cz