Myslíte si, že bez hladovění se nehubne, že bez kardia nemá cvičení smysl nebo že po šesté hodině večer se jíst nesmí? Tyhle a další fitness mýty dokážou začátečníky zbytečně vystrašit i odradit. Podívejte se, jaká je realita.
Když jsem se rozhodla začít cvičit a věnovat se zdravému stravování, měla jsem v hlavě spoustu představ o tom, jak by měl „správný“ fitness životní styl vypadat. Stejně jako spousta lidí jsem i já naletěla mýtům, které se kolem fitness neustále točí.
Až když jsem udělala první kroky do posilovny, začala jsem zjišťovat, že řada těchto mýtů dokáže člověka zbytečně vystrašit, nebo dokonce odradit. Právě proto jsem se rozhodla ty nejčastější z nich sdílet, hlavně s těmi, kteří se na svou fitness cestu teprve chystají.
Jedním z nejčastějších omylů je přesvědčení, že čím méně jíme, tím rychleji hubneme. I já jsem si dříve myslela, že bez hladovění se výsledky nedostaví. Ve skutečnosti to ale funguje opačně.
Odborníci na zdravý životní styl se shodují na tom, že při dlouhodobém výrazném omezení příjmu energie se tělo začne šetřit a snižuje svůj energetický výdej, což může zpomalit metabolismus, vést k únavě a zvýšit riziko přejídání.
„Hubnutí by tedy nemělo být o neustálém hladu, ale o postupné změně stravovacích návyků, které je možné dodržovat dlouhodobě,“ říká pro Kupi fitness trenér a výživový poradce Petr Dolejší.
Tento mýtus se týká spíše žen. Zatímco mnoho mužů jde do fitka s cílem nabrat co největší svalovou hmotu, spousta žen to má často naopak. Myslí si, že jakmile začnou zvedat těžší váhy, jejich postava se rychle zvětší a ztratí svou jemnost.
Přiznávám, že i já jsem si dřív myslela, že když začnu pravidelně cvičit ve fitku, rychle naberu velký objem svalů a budu působit příliš mohutně. Právě tahle představa mě dlouho brzdila v tom, abych se do cvičení naplno pustila.
Realita je ale jiná. Vybudovat výraznou svalovou hmotu není otázka několika týdnů, ale dlouhodobé cílené práce, specifického tréninku a jídelníčku. Navíc ženy mají přirozeně nižší hladinu testosteronu než muži, takže svaly nabírají mnohem pomaleji. Většině žen pravidelné cvičení pomůže spíš ke zpevnění postavy, lepším tvarům a často i většímu sebevědomí.
Tuhle představu jsem měla v hlavě dlouho i já. Myslela jsem si, že pokud chci zhubnout, musím hlavně běhat, jezdit na rotopedu nebo trávit dlouhé hodiny na pásu. Silový trénink jsem brala spíš jako doplněk a měla pocit, že bez pořádného kardia vlastně nemá cvičení na hubnutí smysl.
Postupem času jsem ale začala zjišťovat, že realita je mnohem pestřejší. Kardio je sice skvělý pomocník pro spalování energie a zlepšení kondice, ale rozhodně nejde o jedinou cestu k hubnutí.
„Silový trénink hraje v procesu hubnutí důležitou roli, protože pomáhá budovat svalovou hmotu. Čím více svalů tělo má, tím více energie spotřebovává i v klidovém režimu,“ vysvětluje pro Kupi Petr Dolejší.
Dřív jsem si myslela, že pokud mě druhý den všechno nebolí, trénink neměl smysl. Bolest jsem brala jako jediný důkaz dobře odvedené práce. Postupně jsem ale zjistila, že bolest svalů není měřítkem toho, jak kvalitně jsem cvičila.
Podle fitness trenéra Petra Dolejšího není svalová bolest hlavním ukazatelem kvalitního tréninku. „Bolest svalů sama o sobě neříká, jestli byl trénink efektivní. Důležitější je pravidelnost, správné provedení cviků a postupný pokrok,“ vysvětluje pro Kupi.
Tenhle mýtus jsem slýchala všude! Po šesté hodině už jen voda a maximálně čaj. Měla jsem pocit, že jakmile se večer najím, je konec s hubnutím. Podle dietologů a odborníků ve skutečnosti ale záleží spíš na celkovém příjmu během dne než na jedné večeři.
Pokud mám po tréninku nebo večer hlad a najím se rozumně, není na tom nic špatného. Naopak, hladovění večer často vede k přejídání další den.
Fitness svět je plný různých názorů, rad a „zaručených pravd“, ve kterých se dá snadno ztratit, a to obzvlášť na začátku. I já sama jsem si prošla spoustou mýtů, kterým jsem věřila, než jsem se do cvičení a zdravého stravování opravdu pustila.
Postupem času ale zjišťuji, že nejdůležitější není dokonalý plán, žádné extrémy ani strach z chyb. Důležité je hlavně začít hledat, co nám vyhovuje, a postupně si budovat zdravější vztah k pohybu i k jídlu. Každé tělo je jiné a každá cesta je individuální.
Zdroje: vlastní zkušenosti redaktorky, Petr Dolejší pro Kupi.cz, PubMed, Harvard Health Publishing, Endocrine Reviews, EatingWell