Tmavými bobulemi aronie bývají na přelomu léta a podzimu obsypané celé keře, ale syrové plody umí svou trpkostí překvapit. Právě proto se hodí spíš na zpracování než na zobání rovnou z větvičky. Domácí sirup patří k nejjednodušším možnostem: Výraznou chuť aronie zjemní cukr a citron a hotový sirup využijete do vody, čaje i domácích limonád.
Aronie černá (Aronia melanocarpa) dozrává podle odrůdy, polohy a počasí obvykle od konce léta do začátku podzimu. Oregon State University uvádí jako běžné období konec srpna až začátek září, na keřích ale mohou plody zůstávat i později. University of Maine popisuje zralé plody jako leskle černé.
Kalendář proto berte jen orientačně. Bobule by měly být celé tmavě fialové až černé, dobře vybarvené a plné, nikoliv načervenalé nebo tvrdé. Jednu také ochutnejte. Zralá aronie je stále výrazně svíravá – právě vyšší obsah tříslovin je pro ni typický – neměla by ale působit jako úplně nezralé, tvrdé ovoce. Není tedy potřeba čekat, až bude sladká jako borůvka. Taková pravděpodobně nebude ani v plné zralosti.
Místo otrhávání jednotlivých bobulí je praktičtější ustřihnout nebo odlomit celý plodný hrozen a jednotlivé plody oddělit až doma. Podobný postup doporučuje i Oregon State University; celé trsy se při sklizni méně mačkají a dají se následně rychle zpracovat nebo zamrazit.
Po sklizni aronii přeberte, odstraňte seschlé nebo poškozené plody a teprve potom ji omyjte. Pokud na sirup nemáte čas hned, klidně ji zamrazte. Mražení je navíc praktické i proto, že po rozmrazení plody změknou a při dalším zpracování snadněji pustí šťávu.
Vůně černého bezu je jedinečná a domácí sirup má kouzlo, které v obchodě nenajdete. Stačí vám misku černých bobulek ze zahrady, trochu cukru a citron a vytvoříte lahodný sirup. Tento sirup nejen zahřeje v zimě, ale v létě i osvěží. Přitom stojí mnohem méně než kupovaný a máte plnou kontrolu nad jeho složením.
Fialkový sirup vyniká svou nádhernou barvou a příjemnou, lehkou vůní. Vězte, že takový sirup jen tak někde neseženete, můžete si ho ale teď na jaře vyrobit sami doma z voňavých kvítků violek – lidově fialek. Ty jsou jedlé a stejně jako ve vázičce se budou vyjímat také v domácím sirupu. Tento sirup si díky sladké chuti a vůni oblíbí zajisté i vaše děti.
Aronie má výraznou, trochu svíravou chuť, která samotná nemusí každému sednout. Citron jí nepřidává jen kyselost. Zvedne ovocnou chuť a zabrání tomu, aby výsledný sirup působil jen sladce a těžce.
Při podávání stačí sirup zředit studenou nebo perlivou vodou. Na podzim funguje dobře i malé množství v horkém čaji, případně v kombinaci s jablečným moštem.
Protože u domácího sirupu neověřujeme laboratorně kyselost ani sterilitu, počítala bych s ním jako s výrobkem určeným do lednice, nikoliv jako se zavařeninou na rok do spíže.
V čisté uzavřené lahvi ho spotřebujte ideálně během několika týdnů. Jakmile se změní vůně, objeví se kvašení, plíseň nebo neobvyklé bublání, sirup vyhoďte.
Pokud připravíte větší množství, část sirupu můžete nalít do menších nádob a zamrazit. Praktické je i zamrazení v tvořítku na led – kostka aroniového sirupu pak může rovnou do vody nebo čaje.
Syrová aronie je kvůli svíravé chuti trochu specifická, při zpracování je ale překvapivě univerzální. University of Maine uvádí její využití například do džemů a želé, šťáv, kompotů, vína nebo dalších nápojů. Aroniová šťáva se navíc běžně kombinuje s jablečnou, rybízovou, brusinkovou nebo hroznovou, protože sladší ovoce její trpkost dobře vyrovná.
Doma bych z větší úrody kromě sirupu připravila hlavně džem z aronie a jablek. Jablko zjemní chuť a přirozeně dodá směsi příjemnější konzistenci. Dobré je také aroniové želé, kompot, domácí šťáva nebo likér. Menší množství můžete zamrazit a během zimy přidávat do smoothie, ovocných rozvarů nebo třeba k jablkům při pečení crumble.
A kdo nechce zpracovávat všechno hned, má nejjednodušší řešení právě v mrazáku. Aronii očistěte, osušte, nejprve ji nechte jednotlivě zamrznout na tácu a potom přesypte do sáčku. Nebude z ní jeden velký zmrzlý blok a odeberete vždy jen množství, které potřebujete.
Zdroje: Autorský text Sophia Michalčíková, Kupi.cz; University of Maine Cooperative Extension; Oregon State University Extension