Černé skvrny na mrkvi: Plíseň, nebo neškodný flek? Odborník radí, kdy ji vyhodit
Na mrkvi se objevily tmavé nebo černé fleky a vy si nejste jistí, jestli je ještě bezpečné ji konzumovat? Někdy jde jen o neškodné důsledky vlhkosti či drobného otlaku, jindy už ale může být zelenina napadená plísněmi nebo bakteriemi. Odborníci pro Kupi přesně popsali moment, kdy stačí poškozenou část pouze odkrojit s dostatečnou rezervou a kdy už je naopak jediným správným řešením mrkev bez váhání vyhodit. Zjistěte podle čeho včas poznáte, že je mrkev zdravotně závadná a jak se vyvarovat nejčastějších chyb při jejím skladování.
Co v článku najdete
Přečtěte si také
Ne každá tmavá skvrna znamená zkázu
Tmavé fleky na mrkvi se podle odborníků nejčastěji objevují kvůli špatnému skladování, vysoké vlhkosti nebo mechanickému poškození. Mrkev může začít vysychat, oxidovat nebo reagovat na kondenzaci vody v plastových obalech. Často tak vznikají tmavší mapy nebo drobné tečky, které nemusí být nebezpečné.
Výjimkou ovšem není ani kontaminace plísněmi a následnou hnilobou. Zpozorněte proto v okamžiku, kdy je skvrna měkká, vlhká nebo se kolem ní tvoří povlak, případně spatříte náznak chloupků. Právě tehdy totiž hrozí, že jde o počínající plíseň nebo rozklad zeleniny. V ten moment pak nezbývá nic jiného než ji bez milosti vyhodit.
„Malé povrchové ztmavnutí bez zápachu a měkkých míst bývá často jen oxidace nebo otlak. Taková část nemusí být nebezpečná, pokud nedošlo k narušení svrchní ochranné vrstvy. Měkké, mokvající, slizké nebo zapáchající tmavé skvrny už poukazují na mikrobiální rozklad. Tam existuje riziko přítomnosti bakterií nebo plísní a zeleninu je lepší vyhodit. Pokud je vidět plíseň, problém nemusí být jen na povrchu. Některé plísně vytvářejí podhoubí pronikající hlouběji do tkáně,“ sdělil pro Kupi Mgr. Jiří Chadt, vedoucí oddělení laboratorních zkoušek O.K. SERVIS BioPro.
Sledujte hlavně konzistenci a zápach
Podle zahraničních potravinářských doporučení bývá největším problémem situace, kdy se změna barvy šíří hlouběji do dužiny. U kořenové zeleniny totiž mohou bakterie nebo plísně pronikat i pod povrch, aniž by byly okamžitě viditelné. Varovným signálem bývá hlavně:
- slizký povrch,
- měkká nebo gumová konzistence,
- kyselý či zatuchlý zápach,
- bílé nebo tmavé povlaky,
- praskání a rozpad dužiny,
- prosáknutí zabarvení až k samotné dužině.
Naopak lehce oschlá či scvrklá mrkev nebo drobné tmavé tečky ještě automaticky neznamenají, že je zkažená. Pokud zelenina zůstává pevná a bez zápachu, bývá ve většině případů stále použitelná.
„Pokud jde o malý otlak, povrchové zaschnutí či drobné mechanické poškození bez měkkosti a zápachu, pak obvykle stačí odkrojit postiženou část s dostatečnou rezervou. Pokud je ale skvrna měkká, mokvající, slizká, plesnivá nebo doprovázená zápachem, mikroorganismy mohou být rozšířené i pod povrchem, i když to ještě není vidět. U vodnaté zeleniny, jako je mrkev, se bakterie a plísně šíří poměrně snadno vnitřní tkání,“ varuje Chadt.
Problém často pramení ze špatného skladování
Mrkev potřebuje chladné a spíše sušší prostředí. Odborníci proto doporučují skladovat mrkev ideálně v perforovaném obalu nebo zabalenou v papírové utěrce, která absorbuje přebytečnou vlhkost. Důležité je také pravidelně kontrolovat její stav a spotřebovat ji co nejdříve poté, co začne měknout nebo měnit barvu. Roli hraje i to, zda je mrkev očištěná a oloupaná. Taková zelenina totiž podléhá zkáze výrazně rychleji než celá neočištěná mrkev.
Podle Mgr. Jiřího Chadta dělají spotřebitelé těchto pět nejčastějších chyb:
- Přílišná vlhkost: Mrkev uložená v uzavřeném igelitu s kondenzací vody rychle zahnívá.
- Příliš vysoká teplota: Kořenová zelenina vydrží nejlépe v chladu. Vyšší teplota urychluje měknutí, plesnivění a klíčení.
- Nevhodné mytí před uskladněním: Omytá zelenina se kazí rychleji, pokud není dokonale osušená.
- Skladování poškozených kusů společně se zdravými: Jedna nahnilá mrkev může urychlit kažení ostatních, je zdrojem nákazy i pro ostatní kusy.
- Nedostatek kontroly: Lidé často nechávají zeleninu týdny bez kontroly. První měkké kusy pak kontaminují okolí.
Jaká teplota je pro skladování mrkve optimální, upřesnil Vojtěch Bílý, tiskový mluvčí Ministerstva zemědělství: „Pro uskladnění mrkve je ideální teplota kolem 4 °C a vysoká vzdušná vlhkost, přibližně 90 %.“
„Mrkev skladujeme vždy bez natě, která by mohla být napadena plísněmi a hnilobou. Při skladování ve sklepě se doporučuje mrkev uchovávat ve vlhkém písku, který zajistí přiměřenou vlhkost a prodyšnost,“ doporučuje Bílý.
Pečená mrkev s chilli medem a tvarohem
Máte chuť na něco zdravého, rychlého a zároveň výjimečně chutného? Vyzkoušejte pečenou mrkev s dochuceným tvarohem a sladko-pikantním chilli medem – přesně to pravé! Tento recept dokazuje, že i obyčejné suroviny mohou vytvořit skvělé jídlo. Perfektní volba pro lehký oběd, večeři nebo jako originální pohoštění pro návštěvu.
Proč je konzumace napadené mrkve riziková
Odborníci kromě toho upozorňují i na rizika spojená s konzumací mrkve, která není v dobrém stavu. Týká se to samozřejmě i odkrojených částí.
„Některé plísně jsou schopny produkovat mykotoxiny, tedy toxické látky, které mohou mít negativní vliv na zdraví člověka. U mrkve jsou typickými původci například druhy rodu Alternaria. Mohou poškodit játra a ledviny a nepříznivě působit na imunitní systém. Mohou také vyvolat akutní toxické reakce, některé jsou karcinogenní. Tyto látky se mohou šířit i do okolních, na první pohled nepoškozených části potraviny,“ říká Vojtěch Bílý a dodává:
„Potravinu napadenou mykotoxiny nelze ‚zachránit‘ ani tepelnou úpravou. Záhřevem a vařením při vysoké teplotě se sice mohou zničit plísně, ale jejich spory a mykotoxiny mohou v potravině přetrvávat.“
Problém se týká i další kořenové zeleniny
Podobné změny se dle odborníků neobjevují jen u mrkve. Tmavé skvrny, měknutí nebo změna struktury bývají běžné také u petržele, celeru, červené čepy nebo brambor. Právě kořenová zelenina je totiž na vlhkost a delší skladování velmi citlivá.
Základní pravidlo je proto jednoduché. Pokud zelenina vypadá i voní normálně a změna je pouze povrchová, většinou není důvod k panice. Jakmile se ale objeví zápach, sliz nebo výrazná změna konzistence, je bezpečnější ji vyhodit.
„Zpracování viditelně zkažené zeleniny v teplé i studené kuchyni nese riziko především zažívacích obtíží. Dalším faktorem je znehodnocení pokrmu, do kterého byla použita zkažená zelenina. U všech platí, že dlouhé skladování ve vlhku, teple nebo bez cirkulace vzduchu podporuje hnilobu a množení mikroorganismů degradujících potraviny,“ uzavírá Mgr. Jiří Chadt.
Zdroje: Vojtěch Bílý a Jiří Chadt pro Kupi.cz, Öko Test, Koppert, Greenlife