Klára si v práci připravila běžnou snídani. Skyr, müsli, ovoce. V půlce jídla ale objevila něco, co tam rozhodně nemělo být. Krejčovský špendlík. Skutečný příběh čtenářky Kupi ukazuje, jak snadno může dojít k nebezpečné situaci, co by hrozilo při spolknutí ostrého předmětu a jak se v takovém případě bránit i jako spotřebitel.
„Nejdřív jsem si myslela, že se mi to jen zdá.“ Klára seděla u pracovního stolu, jedla snídani a najednou se zarazila. V jogurtu se cosi zalesklo. Špendlík. Tento příběh se skutečně stal. Klára se s ním svěřila redaktorce Kupi, protože ještě dlouho poté přemýšlela, co by se stalo, kdyby jedla o pár vteřin rychleji.
Kláře je jednatřicet let a pracuje v kanceláři. Rána má ráda klidná. Do práce chodí dřív a snídani si připravuje až tam. Ten den to nebylo jiné. Připravila si jogurt s ovocem a müsli a jedla pomalu, bez stresu. V půlce misky si ale všimla drobného lesku.
Nejdřív si myslela, že jde o semínko nebo kousek obalu. Když se ale podívala blíž, ucítila, jak se jí stáhne žaludek. V jídle ležel klasický krejčovský špendlík. Pocítila fyzickou reakci. Zrychlený tep, lehkou nevolnost, chlad v rukou. Jídlo okamžitě odsunula.
Dlouho přemýšlela, odkud se mohl špendlík vzít. V kancelářské kuchyňce žádné nebyly. Ovoce myla, skyr otevřela nový. Jediné, co připadalo v úvahu, bylo müsli. Špendlík byl totiž dokonale čistý.
Klára situaci nahlásila zaměstnavateli a následně i výrobci müsli. Ne kvůli náhradě. Ale proto, aby se něco podobného nestalo někomu dalšímu. Sama si mezitím kladla otázku, která jí nedala spát. Co by se stalo, kdyby si špendlíku nevšimla.
Podle odborníků se cizí předměty do potravin nejčastěji dostávají při výrobě, balení nebo skladování. U suchých potravin, jako jsou müsli, semínka nebo cereálie, hraje roli manipulace s velkým množstvím surovin a technika balení. I přes kontroly může dojít k lidské chybě nebo technickému selhání.
Redakce Kupi se dlouhodobě věnuje stahování výrobků z trhu a spotřebitelským varováním. Právě cizí předměty v potravinách patří mezi časté důvody, proč se výrobky stahují.
V minulosti se řešily například případy, kdy se v potravinách objevily:
Tyto případy se obvykle odhalí až díky všímavosti zákazníků. Právě jejich oznámení často spustí kontrolu, která zabrání dalšímu riziku.
Odborník: Pavel Hruška
Obor: Gastroenterologie
Redaktorka Kupi oslovila čtenáře, kteří se s cizím předmětem v jídle setkali osobně. Nešlo o drobnosti, ale o situace, které jim změnily vztah k jídlu i nákupům.
Eva (38) si dodnes pamatuje moment, kdy snídala pečivo koupené cestou do práce. „Myslela jsem, že je to tvrdší zrnko. Až když jsem to vyndala z pusy, zjistila jsem, že je to kus drátu. Bylo mi fyzicky špatně. Ne z bolesti, ale z představy, co by se stalo, kdybych to spolkla.“
Pečivo reklamovala, případ nahlásila prodejci i výrobci. „Od té doby jím mnohem pomaleji. A automaticky kontroluju každé sousto.“
Martin (41) řešil ještě děsivější situaci. „Syn jedl jogurt a najednou začal plakat, že ho to píchá. V puse měl ostrý kousek plastu. Kdyby byl menší, klidně ho mohl spolknout.“
Rodina výrobek zdokumentovala, uchovala obal a kontaktovala výrobce. „Odpověděli, že zahájili šetření. Ale ten pocit bezmoci, když jde o dítě, ten nezmizí.“
Lenka (34) našla v balení luštěnin malý kovový úlomek. „Chvíli jsem váhala, jestli to vůbec řešit. Pak mi došlo, že kdybych to neřekla, může se to stát někomu dalšímu.“
Podnět podala i na dozorový orgán. „Nešlo mi o peníze. Spíš o to, aby se na to přišlo.“
Pokud v potravině najdete cizí předmět, nejde jen o nepříjemnost. Jako spotřebitel máte práva.
Jak minimalizovat riziko cizích předmětů v jídle:
Klára dnes snídá stejně jako dřív. Jen s větší pozorností. Uvědomila si, jak tenká je hranice mezi obyčejným ránem a vážným zdravotním rizikem. Jeden malý špendlík mohl změnit všechno. Její příběh je připomínkou, že i u běžných potravin se vyplatí být obezřetný a že včasná reakce může ochránit zdraví i život.
Zdroj: Autorský článek na základě skutečného příběhu čtenářky, redakční zpracování Kupi.cz