Prakticky stejné cukrovinky, balený chléb nebo třeba omáčka. Na dvou stranách Atlantiku však mohou mít kromě jiného obalu i poměrně odlišné složení. V amerických variantách se totiž mohou vyskytovat i látky, které v těch evropských (už) nenajdete.
V EU zakázané, v USA stále povolené. To je případ řady látek, které se využívaly či využívají v potravinářském průmyslu. Slovo zakázané zde ale není úplně přesné. V EU funguje naopak tzv. pozitivní seznam. To znamená, že v potravinách smějí být obsaženy jen ty látky, které na tomto seznamu figurují; a platí to i pro potraviny dovozové. Proto se i složení potravin vyrobených v USA může lišit podle toho, zda jsou určeny pro evropský trh.
Zároveň to automaticky neznamená, že látky, které na daném seznamu potravinových aditiv (tedy přidaných látek) nejsou, mají v EU absolutní „ban“. Stále se mohou vyskytovat v jiných odvětvích, včetně kosmetiky, průmyslu apod. A proč jsou mezi USA a EU vlastně rozdíly?
Může jít o rozdílný pohled a výklad studií a vědeckých poznatků, roli může hrát i byrokracie a rozdíl v rychlosti či aktivnosti úřadů při provádění změn a další faktory. Pojďme se už ale podívat na několik konkrétních látek, na kterých si v USA můžete stále „pochutnat“, ale u nás už ne.
Parabeny jsou poměrně známé konzervační látky, ale používají se především v kosmetice. Dnes mají výrazně kontroverzní pozici, a někteří výrobci kosmetiky se proto u svých produktů často chlubí právě tím, že jsou „bez parabenů“.
Specifickou látkou je ale propylparaben a jeho sodná sůl, což byla aditiva vystupující v potravinách pod krycím jménem E216 a E217. Obě látky byly ale už v roce 2006 vyřazeny ze seznamu povolených potravinových aditiv. Dříve se látky používaly do džusů a jiných nápojů, mouky, sladkostí (např. džemů, zmrzlin) a tak dále. A v některých amerických potravinách můžete propylparaben najít dodnes. V USA je jeho maximální limit stanovený na 0,1 % potraviny.
Studie u látek naznačily rizika v podobě možného narušení endokrinního systému kvůli interakcím s estrogenem, spermicidních účinků a podobně. Studie proběhly na zvířatech a škodlivé účiny výrazně závisely na dávce, což je pravděpodobně důvod, proč ji americké úřady dosud tolerují při uvedené koncentraci. EFSA nedokázala bezpečnou dávku stanovit.
I v USA už ale kolem této látky panovaly a panují kontroverze a od roku 2027 bude propylparaben jako potravinářské aditivum zakázaný v Kalifornii, a to shodou okolností společně s další látkou, které se zde budeme věnovat – s bromičnanem draselným.
Pro pekaře může být bromičnan draselný velmi užitečný pomocník. Zlepšuje totiž vlastnosti těsta, například jeho zpracovatelnost, strukturu, zvětšuje jeho objem a tak dále. V EU už s ním ovšem výrobci pečiva ve svých produktech počítat nemohou. Na seznamu povolených látek toto aditivum označované jako E924a totiž není.
Portál Fér potravina hodnotí tuto látku druhým nejvyšším skóre škodlivosti, tedy 5, a označuje ji jako nebezpečnou. V USA je ale tato látka v potravinářství stále povolená. A to při stanoveném limitu 75 částic na milion k hmotnosti použité mouky.
Látka budí obavy především kvůli potenciálním rakovinotvorným účinkům. Mezinárodní agentura pro výzkum rakoviny (IARC) ji řadí do kategorie 2B, tedy mezi „možné karcinogeny pro člověka“. I v USA se ale nad touto látkou možná smráká a jak bylo řečeno, první vlaštovkou, která ji zakáže, bude Kalifornie.
Bílé barvivo oxid titaničitý, známý jako aditivum E171, je dalším příkladem látky, která není v EU povolená, ale v USA ano. Uplatnění zde nachází hlavně v cukrovinkách a panují kolem něj obavy z genotoxicity a karcinogenních účinků. V EU se v potravinách nemůže vyskytovat od roku 2022, nadále je ale povolen například v léčivech.
Azodikarbonamid či azoformamid je pak další aditivum z kategorie látek zlepšujících mouku. Nese označení E927a a na rozdíl od EU s ní mohou výrobci potravin v USA nadále pracovat. Situace se ale může velmi brzy změnit. Právě letos (červenec 2026) totiž FDA požádala o přezkoumání této látky a bude přehodnocovat bezpečnost jejího použití v potravinářství.
Dalším příkladem může být barvivo FCF Fast Green (E143). I zde ale platí, že se v USA vážně mluví o jeho budoucím stažení spolu s dalšími syntetickými barvivy dané kategorie, včetně výrazně kontroverzní červeně č. 3 (FD&C Red No. 3).
Aby to nevypadalo, že jsou Spojené státy v zakazování potenciálně škodlivých aditiv vždy pozadu za EU, sluší se závěrem vytáhnout i pár opačných případů. Mezi ty patří například cyklamáty, aditiva s označením E952. V USA jsou v potravinách plošně zakázány (už od roku 1970), v EU však stále figurují na seznamu povolených látek. Portál Fér potravina je hodnotí nejhorším skóre škodlivosti (6). Podobným případem je barvivo E123, které je v USA opět zakázané, ale v EU dosud ne. I toto barvivo má na Fér potravina nejhorší skóre.
Nic tedy není tak černobílé a ani EU nelze vždy a automaticky označit za „progresivnější“ než USA. Patřičné úřady obou zemí nicméně stále aditiva pečlivě sledují a průběžně přehodnocují jejich rizikovost, takže i u těchto látek se situace může brzy změnit. Obecně trend v obou zemích směřuje spíše k větší přísnosti vůči aditivům. To je dáno i stále lepšími a přesnějšími vědeckými poznatky o různých látkách. Ani americké potraviny tak nelze rozhodně označit za rizikové jen proto, že mohou tu a tam obsahovat určitou látku, která je u nás již zakázaná.
Zdroje: NCBI, Fér potravina, ECFR, FDA, IARC