Zakládáte si na koupelně jako ze škatulky? Voňavé svíčky, načechrané ručníky v barvě slonové kosti a designové mýdlo na hraně umyvadla ale čistotu nedělá. Hygienu může úplně zničit jeden zlozvyk, který se týká většiny lidí.
Snahy o jakoukoliv sterilitu na toaletě nebo v celé koupelně končí po stisku jediného tlačítka. Pokud totiž nedáváte při splachování záchodové prkénko dolů, dostane se do celé místnosti takzvaný toaletní aerosol. Ten s sebou nese i miliony bakterií, fekálie a další částice, které opravdu na obličeji nebo kartáčku na zuby mít nechcete.
Pokud bychom při splachování viděli bakterie a veškerý aerosol naprosto zřetelně, šlo by o scénu jako z hororu. Spláchnutí toalety totiž není jen odtok vody, papíru a naší potřeby do potrubí. Je to turbulentní, mechanický proces, který se podobá malému výbuchu. Studie Lifting the lid on toilet plume aerosol publikovaná v PMC potvrzuje, že splachování vytváří bioaerosoly. Jde o mikroskopické kapénky o velikosti méně než 5 mikrometrů, které jsou ideálními nosiči bakterií a virů.
Díky laserovému měření z experimentu na University of Colorado Boulder dnes víme, že tyto částice vyletí rychlostí až 2 metry za sekundu a dosáhnou výšky 1,5 metru nad mísu během několika málo vteřin. Pokud máte zubní kartáček v kelímku na umyvadle vedle toalety, nachází se přímo v „epicentru“ dopadu. Stejně jako váš obličej ve chvíli, kdy držíte splachovací tlačítko.
Nejde však jen o nějaký nepříjemný pocit. Tento toaletní aerosol je plný patogenů, které mohou být dokonce potenciálně nebezpečné. Studie v prestižním časopise Nature uvádí, že se do okolí dostávají například bakterie jako Salmonella, Campylobacter nebo E. coli. Tyto patogeny dokážou v biofilmu toaletní mísy přežívat až 50 dní a způsobují vážné zdravotní potíže.
Do okolí se dostávají také viry. Konkrétně jde o noroviry, které jsou původcem střevních chřipek. Ty zůstávají v okolí toalety ještě dlouho poté, co ji nemocný člen domácnosti navštívil. V neposlední řadě jsou problémem i plísně. Jejich růst podporuje především vlhkost, která se se spláchnutím dostává do okolí, ale i ta, která se postupně odpařuje z otevřené toaletní mísy.
Částice jsou navíc neuvěřitelně lehké a vytrvalé. Ve vzduchu mohou poletovat až 60 minut, než se díky gravitaci usadí na okolních površích. Mezi ty patří třeba ručníky a osušky, kosmetické štětce nebo kartáček na zuby. Samozřejmě pokud máte toaletu spojenou s koupelnou. Vyhráno však nemá ani ten, kdo má toaletu v samostatné místnosti. Zde se totiž patogeny usadí třeba na klice od dveří, splachovadle, novinách na čtení, na podlaze a podobně.
Vraťme se ještě na chvíli ke zmíněnému zubnímu kartáčku. Máte-li toaletu spojenou s koupelnou, pravděpodobně se v této místnosti nachází také umyvadlo, na kterém jsou odložené zubní kartáčky.
Většina lidí řeší hlavně to, že by se měl kartáček jednou za tři měsíce vyměnit. Vědci však zjistitli, že lidé, kteří mají kartáčky ve stejné místnosti jako toaletu, na nich mají fekální bakterie až v 60 % případů. A to i tehdy, pokud je kartáček jen pár dnů starý.
Zavírání záchodového prkénka by tedy mělo být naprosto základní součástí každodenní hygieny, podobně jako mytí rukou. Vizualizace ve studii Fluid dynamics of toilet plume bioaerosols jasně ukazuje, že tím snížíte šíření aerosolu do prostoru o 80 až 90 %. Sice to není stoprocentní, ale rozdíl mezi „otevřeným gejzírem“ a „usměrněnou bariérou“ je pro celkovou hygienu domácnosti naprosto zásadní.
Zeptali jsme se pěti respondentů, jak to mají s hygienou na toaletě oni. Odpovědi ukazují, že zatímco někdo o neviditelném mraku ví, jiní sází na selský rozum nebo staré zvyky.
Zdroje: PubMed, Nature, ResearchGate, respondenti Kupi.cz