Sedmdesátá a osmdesátá léta přinesla dietní trendy, které by dnes žádný odborník nepodepsal. Grapefruit místo jídla, cigarety jako svačina a pilulky s amfetaminy. Fungovalo to? Ano. Bylo to bezpečné? Rozhodně ne.
Stačí otevřít staré časopisy ze sedmdesátých a osmdesátých let a člověk zůstane stát. Reklamy na zázračné preparáty, dietní plány slibující úbytek deseti kilogramů za týden nebo rady, které by dnes neprošly ani základní lékařskou kontrolou. Byla to doba módních diet – a také doba, kdy se o dlouhodobém zdraví příliš nepřemýšlelo.
„Když se dívám na to, co lidé tehdy dělali se svým tělem, mrazí mě,“ říká výživová poradkyně Jana Novotná, kterou redakce Kupi oslovila jako odbornou konzultantku k tématu článku. „Některé metody byly skutečně rizikové. A co je nejhorší – krátkodobě fungovaly, takže lidé věřili, že jsou správné.“
Dnes už víme, že rychlé hubnutí založené na extrémech sice může přinést okamžitý výsledek, ale často za cenu zdravotních problémů nebo jo-jo efektu. Pojďme se podívat na dietní trendy, které by dnes většina odborníků jednoznačně odmítla.
Představa byla jednoduchá: ke každému jídlu půlka grapefruitu. Slib? Zázračné enzymy, které rozpustí tuky. Realita? Lidé hubli hlavně proto, že jejich denní příjem často nepřesáhl 800 kalorií.
„Grapefruit sám o sobě žádnou magickou schopnost spalovat tuk nemá,“ vysvětluje Jana Novotná. „Šlo o klasické magické myšlení – víru, že existuje jedna potravina, která vyřeší všechno.“
Dlouhodobé dodržování této diety vedlo k únavě, závratím, vypadávání vlasů nebo hormonálním potížím. Jakmile lidé dietu ukončili, váha se většinou rychle vrátila.
Dnes to zní neuvěřitelně, ale kouření bylo v minulosti běžně doporučováno jako způsob, jak potlačit chuť k jídlu. Reklamní slogany otevřeně nabádaly k tomu, aby si člověk místo sladkosti zapálil cigaretu.
Nikotin skutečně snižuje pocit hladu. Zároveň ale výrazně zvyšuje riziko rakoviny, srdečních onemocnění a dalších vážných zdravotních problémů. V době, kdy bylo kouření společensky akceptované, se nad těmito riziky málokdo pozastavoval.
Dnes už je představa cigarety jako „dietního nástroje“ naprosto nepřijatelná.
Sedmdesátá a osmdesátá léta byla také érou zázračných pilulek. V některých zemích byly běžně dostupné přípravky obsahující amfetaminy nebo látky s podobným účinkem. Potlačovaly chuť k jídlu a zrychlovaly metabolismus – ale za cenu závislosti, nespavosti, psychických potíží a srdečních komplikací.
V Československu měla svůj ekvivalent západních „dietních pilulek“ takzvaná „zlaté vejce“. Lidové označení pro tablety na hubnutí, které se často předepisovaly ženám a potlačovaly chuť k jídlu. Fungovaly rychle, ale za cenu nespavosti, nervozity a dalších vedlejších účinků. Dnes by podobný přípravek neprošel žádným schvalovacím procesem.
„Lidé chtěli jednoduché řešení,“ říká Jana Novotná. „Pilulka se zdála snazší než změna životního stylu. Jenže následky byly často velmi vážné.“
Postupně začala přísnější regulace těchto látek, ale tisíce lidí si už mezitím odnesly zdravotní problémy, které je provázely celý život.
Velmi populární byly také diety založené na konzumaci jediné potraviny. Zelná dieta slibovala rychlý úbytek hmotnosti během jediného týdne, vajíčková dieta stavěla na vysokém příjmu bílkovin a ananasová dieta vsázela na enzym bromelain.
Společný problém byl vždy stejný: jednostranná strava, nedostatek živin a rychlý návrat váhy po ukončení diety. Člověk sice krátkodobě zhubl, ale často ztratil hlavně vodu a svalovou hmotu, nikoli tuk.
„Tyto diety nejsou dlouhodobě udržitelné,“ upozorňuje Jana Novotná. „Tělo potřebuje pestrou stravu. Jakmile mu ji dlouhodobě nedáte, ozve se.“
Všechny měly jedno společné: extrémní snížení kalorického příjmu. Lidé hubli, protože jedli málo. Jakmile se ale vrátili k běžnému stravování, tělo si začalo energii ukládat do zásob.
Moderní výzkumy potvrzují, že nejlepších výsledků dosahují lidé, kteří hubnou postupně, mění stravovací návyky a zařazují pravidelný pohyb. Rychlé zkratky téměř vždy končí zklamáním.
Když se dnes díváme na dietní trendy ze sedmdesátých a osmdesátých let, mohou působit úsměvně nebo až děsivě. Grapefruit místo jídla, cigarety jako potlačení hladu nebo pilulky se stimulanty byly pokusy, jak tělo „obejít“ a zhubnout rychle.
Rozdíl oproti dnešku je v tom, že moderní medicína už některé skutečné zkratky nabízí. Léky na bázi semaglutidu, jako je Ozempic, Munjaro nebo Wegovy, prokazatelně snižují chuť k jídlu a pomáhají lidem s obezitou výrazně zhubnout. Nejde o mýtus ani marketingový trik – ale o výsledek dlouholetého výzkumu.
To ale neznamená, že by šlo o jednoduché nebo univerzální řešení. Tyto léky nejsou pro každého, mají vedlejší účinky a jejich užívání vyžaduje lékařský dohled. Navíc po jejich vysazení se beze změny životního stylu může váha opět vracet.
Minulé dekády nás naučily jednu důležitou věc: rychlá řešení bez odborného základu často končí problémem. Dnešní „zkratky“ jsou sofistikovanější a bezpečnější, ale pořád platí, že dlouhodobý výsledek nestojí jen na pilulce – ať už citrusové, nebo moderní farmaceutické.
Zdroje: Kupi.cz, výživová poradkyně Jana Novotná pro Kupi.cz, respondenti redakce