Někdy stačí drobný čin a z obyčejného dne se stane vzpomínka na celý život. Příběh z jednoho květinářství ukazuje, jak velkou sílu má lidská laskavost a jak může malý chlapec i neznámá žena připomenout hodnoty, na které často zapomínáme.
Podle vyprávění čtenářky, která se stala svědkem události, vešel do květinářství asi osmiletý chlapec. V ruce svíral hrst drobných mincí. „Byl nesmělý, ale bylo vidět, že ví, co chce. Řekl, že potřebuje kytku pro maminku,“ popisuje čtenářka. Prodavačka mu ukázala několik menších kytiček, chlapec si jednu vybral, položil ji na pult a začal počítat své úspory. Jenže do částky mu pár korun chybělo.
Prodavačka se snažila situaci vyřešit. „Říkala mu, že si může vybrat menší kytku, která se mu do peněz vejde,“ vzpomíná čtenářka. Ale chlapec měl vybranou právě tu, kterou držel. A jeho výraz, že mamince chtěl dát něco hezkého, byl nezapomenutelný. V tu chvíli se ozvala žena stojící vedle u pultu. „Nechte to být, já to doplatím,“ řekla klidně a podala prodavačce potřebné mince. Chlapec se na ni podíval s překvapením, pak se mu rozzářily oči a s nesmělým „děkuju“ sevřel kytku v náručí.
Podle prodavačky to nebylo poprvé, kdy někdo v podobné situaci přispěl. „Občas se stane, že dětem pár korun chybí. Většinou se najde někdo, kdo jim pomůže. A pokaždé to má obrovský dopad nejen na ty děti, ale i na lidi kolem. Všichni se v tu chvíli trochu zastaví a uvědomí si, že maličkosti opravdu dělají rozdíl,“ říká.
Psychologové dlouhodobě upozorňují, že podobné drobné projevy laskavosti mají velký dopad. Podle psycholožky PhDr. Jany Horákové, specialistky na dětskou psychologii, nejde jen o okamžité řešení problému. „Dítě si z takové situace odnese víc než jen kytku. Vidí, že svět není lhostejný, že cizí lidé dokáží být soucitní a pomoci bez očekávání odměny. Tyto zkušenosti formují jeho vlastní hodnoty a vztah k ostatním,“ vysvětluje Horáková pro Kupi.
Na podobnou situaci jsme se zeptali i dalších zákazníků. Odpovědi ukazují, že lidé podobné projevy solidarity vnímají velmi silně.
Lenka, 41 let: „Jednou jsem v supermarketu zaplatila pánovi dvě koruny, které mu chyběly. Děkoval mi, jako bych mu darovala celou stovku. Člověk si uvědomí, že i drobnost může potěšit.“
Miroslav, 52 let: „Mě dojímá, když děti chtějí samy koupit rodičům dárek. Vím, že pro ně je i deset korun velká částka. Takže kdybych mohl pomoci, neváhal bych.“
Anna, 27 let: „Myslím, že dnes je takových chvil málo. Všichni spěchají, koukají do mobilu a nevšímají si okolí. Takový příběh mě hřeje u srdce.“
Ondřej, 35 let: „Když se děti učí dávat radost, měli bychom je podporovat. Ať už jako rodiče, nebo jako úplně cizí lidé. To je vzkaz, který by si měl každý z nás vzít.“
Celý příběh ukazuje, že hodnota peněz nemusí být vždy rozhodující. Pro chlapce byla kytice symbolem lásky k mamince. Pro ženu, která zaplatila chybějící částku, šlo o pár drobných. Ale pro všechny přítomné to byla připomínka, že lidská laskavost má smysl.
Někdy si říkáme, že ve světě plném spěchu a nervozity už na podobné chvíle není místo. Ale pak přijde příběh z obyčejného květinářství, kde malý chlapec a neznámá žena ukázali, že pomoc a empatie nezmizely. A že i pár korun může změnit celý den – nejen tomu, kdo je dostane, ale i tomu, kdo je dá.
Zdroje: vyprávění čtenářky pro redakci Kupi.cz