„Jen na chvíli do práce, co by se mohlo stát?“ říká si spousta rodičů. Ale když zazvoní technické služby kvůli havárii, dítě otevře a do týdne volá sociálka, přichází tvrdé probuzení. Kde je hranice mezi důvěrou ve vyspělé dítě a porušením zákona? A od kdy může být dítě samo doma bez dozoru?
Tento příběh se nestal v žádném filmu ani na sociálních sítích. Sdílela ho s námi čtenářka magazínu Kupi, která si přála zůstat v anonymitě. Bylo běžné letní dopoledne. Děti, dvě sestry ve věku 10 a 13 let, zůstaly doma samy. Rodiče v práci, jako obvykle.
„Holky už zvládají připravit si oběd, vědí, co dělat, když někdo zazvoní. Jenže tentokrát to nebyl pošťák. U sousedů byla nahlášena menší havárie. Pracovníci technických služeb procházeli domy v ulici, aby zkontrolovali, zda nejsou ohroženi i ostatní. Zazvonili i na dům, kde byly děti. Otevřely. Vše proběhlo v klidu. Ale někdo z okolí měl pocit, že by děti neměly být samy. A tak se roztočil kolotoč,“ popisuje redakci svůj příběh pětatřicetiletá Martina z Brněnska.
Do týdne se rodiče skutečně ocitli v kontaktu se sociálním pracovníkem. Ten si s nimi domluvil pohovor a prověřil situaci, jak jsou děti poučené, zda mají kontakt na rodiče, jestli mají zabezpečený domov. Po vyhodnocení všech okolností úřad případ označil za nepodnětný a uzavřel bez dalších opatření.
„Bylo to nepříjemné, ale zpětně chápu, že někdo měl obavy. Teď jsme si s dětmi znovu zopakovali pravidla a máme napsané číslo na ledničce,“ říká Martina. Dcery podle ní situaci zvládly dobře a rodiče byli poučeni, ne zákonem, ale zkušeností.
Z právního hlediska je odpovědnost na rodičích. Vždy. Pokud se dítěti něco stane, ať už si ublíží samo, nebo dojde k jiné nehodě, rodiče mohou být vyšetřováni kvůli zanedbání péče. A to i tehdy, když to mysleli dobře. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v § 858 říká jasně: Rodiče mají povinnost dítě chránit, pečovat o něj a zajistit jeho blaho. Přesný věk, od kdy může být dítě doma samo, však zákon neuvádí.
„Každé dítě je samozřejmě jiné, a konkrétní situace se tak může v jednotlivých rodinách hodně lišit. Obecně je ale možné říci, že od dosažení 12 let věku může zůstat dítě samotné,“ uvádí prof. Dr. Charles Jennissen, pediatr a lékař urgentní medicíny na University of Iowa Carver College of Medicine.
A dodává: „Myslím, že začít o tom uvažovat je reálné někdy mezi desátým a dvanáctým rokem, ovšem v závislosti na osobnosti dítěte a úrovni jeho vývoje. Některé ještě nemusí být duševně zralé a připravené nebo mohou trpět nejrůznějšími zdravotními problémy. Univerzální doporučení neexistuje.“
Pokud je dítě ponecháno bez dozoru a dojde k situaci, která by mohla být považována za nebezpečnou, může být na rodiče podáno oznámení. Tím se zabývá buď policie, nebo orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Ten posuzuje, zda rodiče neporušili svou zákonnou povinnost.
„Rozhodující je, zda dítě bylo schopné se o sebe postarat, zda bylo poučeno, co dělat v krizových situacích, a zda prostředí, ve kterém bylo, bylo bezpečné,“ vysvětluje pro Kupi právnička Mgr. Petra Nováková.
Zeptali jsme se několika rodičů, jak to mají oni.
Zákon rodičům důvěřuje. Neříká, co přesně mají dělat, ale očekává, že budou jednat rozumně. A pokud se něco pokazí, přichází otázky. Nejen od úřadů, ale i od okolí. Každé dítě je jiné. Každá rodina má jiné možnosti. Ale odpovědnost je vždy stejná.
Zdroj: Ministerstvo práce a sociálních věcí: www.mpsv.cz, Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, Zákon č. 359/1999 Sb., o sociálně-právní ochraně dětí, Citace: Prof. Dr. Charles Jennissen, University of Iowa Carver College of Medicine, Rozhovor s právničkou Mgr. Petrou Novákovou