Když se řekne stracciatella, většině z nás se nejspíš vybaví populární smetanová zmrzlina s kousky čokolády. Věděli jste ale, že pod tímto názvem můžete v Itálii dostat hned tři různé pokrmy? A zbývající dva mají k mražené pochoutce hodně daleko, jedná se totiž o druh sýrové speciality a polévku. Co mají tedy se zmrzlinou společného?
Zmrzlina s čokoládovými kousky, mozzarella ve smetaně a vaječná polévka. Chuťově sice každá úplně jiná, přesto mají podobný princip přípravy. A tím je „trhání na cáry“ neboli stracciare. Od tohoto italského slovesa je potom odvozen i jejich společný název stracciatella.
„Některé Čechy překvapí, když zjistí, že existuje i jiná než sladká stracciatella. Burratu třeba znají, obvykle ale netuší, co je ve skutečnosti zač její vnitřek. A vaječná polévka je potom typicky lokální specialitou,“ vysvětluje pro redakci Kupi Adéla Karlová, která dlouhodobě žije v Římě a dělá zde průvodkyni.
„Nedorozumění v restauraci se ale bát nemusíte. Leda by podnik čirou náhodou nabízel stracciatellu ve všech třech podobách a obsluha se vás zapomněla zeptat, zda máte na mysli předkrm, nebo dezert,“ dodává s nadsázkou Karlová.
Zatímco zmrzlina jako taková se začala v Itálii vyrábět už v padesátých letech 16. století, smetanovo-čokoládová příchuť se objevila až v roce 1962. Její vznik se spojuje s legendární cukrárnou La Marianna ve městě Bergamo. Zde ji poprvé vyrobil zmrzlinář Enrico Panattoni, který rád experimentoval s chutěmi a jednou ho napadlo přilít do vanilkové směsi tekutou čokoládu. Ta ve zmrzlině začala postupně tuhnout a během míchání se drolila na menší křupavé kousky.
Postup přípravy potom Panattoni okopíroval právě od tradiční polévky stracciatella, která se v Itálii vaří už po staletí.
Receptura pochází z Říma (odtud název alla romana neboli na římský způsob). Vznikla jako jednoduché, levné a výživné jídlo z několika základních a dobře dostupných surovin. Jejím základem je horký masový vývar, do kterého se za stálého míchaní vidličkou přilévá směs vajec a nastrouhaného parmezánu nebo pecorina. A jak známe například z naší česnečky nebo zavářky, vajíčka se ve vroucí tekutině začnou srážet a tvořit již zmíněné „cáry“.
Římská polévka se podává s čerstvě mletým pepřem, někdy také s petrželkou nebo muškátovým oříškem či citronovou kúrou, případně s krupicí nebo strouhankou pro zahuštění.
Oblíbená bývala zejména v zimě, příležitostně se podává také jako první chod svátečních hostin o Vánocích a Velikonocích.
Třetí z trhané trojice pak zaujme především milovníky čerstvých měkkých sýrů. Dnes populární lahůdka původně dala využití odřezkům mozzarelly, kterými sýraři nechtěli plýtvat. Natrhali je proto na tenká vlákna a ta zalili čerstvou tučnou smetanou.
Hustá, krémová směs se rychle stala italskou delikatesou. Dochucuje se pouze solí a jí se buďto samostatně, nebo pokud se zabalí zpět do váčku z mozzarelly, pak vznikne nám dobře známá burrata.
Po vzoru Italů doporučujeme ji vyzkoušet zakápnutou olivovým olejem, s rajčaty a bazalkou nebo s pečenou zeleninou či houbami. Případně podobně jako burratu na opečeném chlebu nebo na pizze (stracciatella se přidává nahoru až po upečení).
Zajímavou kombinaci ale tvoří také s jednohubkami ze žlutého melounu nebo sušených meruněk a prosciutta, dále také s těstovinami – například s jednoduchou rajčatovo-česnekovou omáčkou.
Zdroje: TasteAtlas, Kupi.cz