Skutečný příběh čtenářky, která se redaktorce Kupi svěřila s dilematem, jež řešila několik měsíců. V místním supermarketu opakovaně vídala pár, který během nákupu konzumoval pečivo a alkohol a zbytky vracel do regálu. Dlouho mlčela ze strachu z konfliktu. Až jednou situaci zdokumentovala a upozornila personál. Co je v takovém případě správné řešení a jak to může dopadnout na peněženku zákazníků?
„Zase si utrhla rohlík a začala ho jíst mezi regály. On otevřel pivo a normálně si loknul,“ popisuje Martina situaci, která se skutečně stala a o niž se rozhodla podělit s redakcí Kupi.
Stála pár metrů od nich. V ruce nákupní košík. V hlavě otázku, jestli má zasáhnout. Ten pár vídala opakovaně. Vždy stejný scénář. Otevřené balení, pár soust, pár loků. A zbytek zpátky mezi zboží.
„Nechtěla jsem dělat scénu. Báli jsme se s manželem, jak by reagovali,“ přiznává. Jenže jednoho dne už toho měla dost.
Martina je dvaačtyřicetiletá účetní z menšího města. Nakupuje pravidelně ve stejném supermarketu, většinou po práci. Pár, o kterém mluví, podle ní nepůsobil sociálně slabě ani zmateně. „Byli upravení, kolem čtyřicítky. Působili suverénně.“
Poprvé si všimla, když si žena během nákupu rozbalila bagetu. „Říkala jsem si, možná mají hlad, možná to u pokladny přiznají a zaplatí.“ Jenže příště to byl rohlík. Pak balení hroznů. Muž si několikrát otevřel plechovku piva ještě mezi regály.
Klíčový moment přišel ve chvíli, kdy žena během nákupu ukusovala rohlík a muž popíjel pivo. Když došli k regálu s pečivem, zbytek rohlíku položila zpět mezi ostatní kusy. Plechovku s nedopitým pivem zasunul mezi lahve minerálek.
„V tu chvíli mi to přišlo nechutné. Nešlo už jen o peníze, ale o ostatní zákazníky. Co když si někdo ten načatý rohlík vezme?“ popisuje Martina.
Rozhodla se situaci vyfotit. Ne obličeje, ale jasně viditelné otevřené zboží v regálu. Snímek si nechala v telefonu a u pokladny oslovila prodavačku.
„Ukázala jsem jí fotku a řekla, že se to děje opakovaně. Byla jsem nervózní. Bála jsem se, že mě odbyde.“
Reakce ji překvapila. Pokladní poděkovala, zavolala vedoucí směny a ujistila ji, že si zákazníky pohlídají. „Řekla, že o nich už slyšeli, ale neměli důkaz.“
Martina z obchodu odcházela s pocitem úlevy. Zároveň si ale kladla otázku, jestli udělala správnou věc. „Nechtěla jsem nikoho udat. Jen mi to přišlo nefér.“
Nejsilnější pro ni byl právě moment, kdy si uvědomila, že mlčením vlastně problém podporuje. „Říkala jsem si, že to není moje věc. Ale když se to děje opakovaně, dopadá to na všechny.“
Setkáváte se s podobnými dilematy? „Ano. Lidé často řeší, zda zasáhnout, nebo se stáhnout. Největší obava bývá z agresivní reakce.“
Je strach z konfrontace přirozený? „Velmi. Mozek vyhodnocuje potenciální konflikt jako riziko. Pokud cítíme nejistotu, je přirozené vyhnout se přímému střetu.“
Jak by měl svědek postupovat? „Prioritou je bezpečí. Pokud si nejsem jistá reakcí druhé strany, nevolím přímé napomenutí. Diskrétní informování personálu je vhodnější a bezpečnější.“
Proč je důležité situaci nenechat být? „Opakované drobné porušování pravidel vytváří pocit bezmoci u ostatních. Když člověk situaci předá kompetentním osobám, získá zpět pocit kontroly.“
Co poradíte čtenářům? „Nejednejte impulzivně. Zachovejte klid, chraňte sebe. A pokud vás něco dlouhodobě trápí, hledejte bezpečný způsob, jak to řešit.“
Co dělat, když vidíte konzumaci zboží před zaplacením:
Martina dnes říká, že by znovu postupovala stejně. „Nešlo o to někoho nachytat. Šlo o princip.“ Její přístup se změnil. Už nebere podobné situace jako něco, co se jí netýká. Zároveň si uvědomila, že řešení nemusí být dramatické. Stačí klidná informace správným lidem.
Je to skutečný příběh ze života obyčejné zákaznice. A připomínka, že i malé každodenní situace mají širší dopad. Nejen na atmosféru v obchodě, ale i na ceny, které u pokladny platíme všichni.
Zdroje: Kupi.cz, redakční zpracování příběhu čtenářky, komentář Bc. Lenky Procházkové