Do Prahy vyrazila tak trochu na punk s jedním batohem a touhou poznat možnosti, které velkoměsto nabízí. Dnes patří Veronika Petruchová k nejvýraznějším tvářím jedné z hlavních zpravodajských relací. Energická a věčně usměvavá moderátorka nám prozradila, jaké byly její začátky na obrazovce, jak okolí reagovalo na její moravštinu a čím vítá své návštěvy.
Veronika Petruchová patří už deset let k nejvýraznějším tvářím TV Nova. Svou kariéru zahájila jako reportérka ranních zpráv, dnes ji můžeme vídat v hlavních Televizních novinách, kde je stálicí večerního vysílání.
Rodačka z Moravy si získala diváky klidným a profesionálním projevem i schopností zachovat nadhled a lidskost v jakékoliv situaci. Kromě televize vyráží moderovat také společenské akce, kterým dodává osobitost a příjemnou atmosféru. Ve svém portfoliu má moderování plesů, sportovních událostí i narozenin významných osobností.
Určitě ten, kdy mě na Novu přijali. Letos je to přesně 10 let, ale ten den mám pořád před očima. Bylo mi jasné, že mi to změní život – a taky že ano. Začala jsem budovat kariéru, o které jsem dřív jen snila. Byl to ten základní kámen, na kterém stavím už celou dekádu.
Živé vysílání je o tom, že musíte reagovat okamžitě – nic se nedá vrátit zpět. A právě v tom je ten adrenalin, který k téhle práci patří. Musíte být stoprocentně soustředěná a zároveň hlídat emoce. Někdy potlačujete smích, jindy dojetí. Když nefunguje čtecí zařízení nebo se něco pokazí technicky, prostě jedete dál. Pamatuju si, že nás na to trénovali – při zkouškách nám dělali naschvály, aby zjistili, jestli se nezhroutíme. (smích)
Jednou jsem tehdy ještě jako reportérka přijela na živý vstup doslova minutu před vysíláním. Vypadala jsem jako vyplašená srnka – tehdy mi do smíchu nebylo, dnes se tomu směju. Taky jsem jednou volala tetě Kubišové a omylem vytočila Martu Kubišovou. Byla dost překvapená, když jsem na ni mluvila uvolněně a v moravském slangu. (smích) Nebo jsem na jedné akci oslovila servírku s žádostí o rozhovor, protože byla tak krásná, že jsem si myslela, že je to modelka. Pak jí ale zavolali z kuchyně, že jí stojí objednávky. A jednou jsem si na galavečeru na Pražském hradě hned u příchodu zlomila podpatek – a bosá utíkala do auta pro náhradní (a úplně nevhodnou) obuv. Za ta léta se toho naskládalo víc než dost!
Za těch deset let se proměnilo opravdu výrazně – nejen po technické stránce, ale i v tom, jak ho lidé sledují. Všechno se zrychlilo a zároveň se zkrátila pozornost diváků. My na to samozřejmě musíme reagovat – přinášet informace srozumitelně, rychle a tak, aby je diváci dobře přijímali napříč generacemi. Dřív nás lidé sledovali hlavně v televizi, dnes nás sledují i v aplikaci TN.cz nebo na sociálních sítích. Mladší publikum už často nevnímá večerní zprávy jako jediný zdroj informací, a proto jsme rozšířili zpravodajství o online platformy a vysílání TN Live. Zkrátka – svět se mění, ale TV Nova se mění s ním.
Vlastně úplně hladký. Měla jsem tu bráchu, takže jsem za ním přijela s jedním batohem a chutí „objevit svět“. Fascinovalo mě, kolik toho Praha nabízí – kolik je tu restaurací, obchodů, akcí. Velmi rychle jsem se adaptovala.
Řekla bych, že jsem se naučila přepínat. Ve studiu mluvím spisovně, ale jakmile zhasnou kamery, vracím se ke svému přirozenému vyjadřování – které je teď už směsicí moravských a pražských výrazů. Pořád jsem holka z Moravy a to se nezapře – ani po deseti letech v Praze.
Myslím, že se to moc nezměnilo. Když mi „ujede“ něco moravského, Moraváci to berou jako pozdrav z domova – a ostatní se prostě usmějí. Nakonec si všichni rozumíme.
Morava? Rodina, folklor a vůně domácí kuchyně. Praha? Kariéra, životní tempo a spousta inspirativních lidí i aktivit.
Na maminčinu kuchyni – je mistryně přes omáčky! A taky na klasickou zabijačku. Tu teď dokonce chystám i pro pár přátel z Prahy, aby zažili tu pravou slováckou atmosféru. Co se týče specialit z mého rodného kraje, zbožňuji báleše – naše slovácké lívance. A samozřejmě maso z našich s respektem chovaných zvířat ve všech podobách. (smích)
Jednoznačně vývar! (smích) Miluju ho natolik, že ho klidně jím k snídani, obědu i večeři. Je to moje jistota, po které mi je vždycky o sto procent líp.
Kombinuju obojí. Vaření miluju – ráda hostím přátele, dělám třeba každoročně svatomartinskou husu nebo speciality z divočiny. Ale zároveň rádi objevujeme s partou nové podniky. Máme skupinu „Gastro P.“, se kterou každý měsíc zkoušíme novou restauraci.
Vařím bez receptu, improvizace mě baví. Ale kdybych měla zmínit jednu věc, na kterou se mě hosté často ptají, jak na ni, je to domácí majonéza.
Bydlím v centru, takže často objednávám online. Je to pohodlné a nemusím se tahat s taškami.
Vývar – to je jistota. A taky malá „uvítací štamprla“ pro každou návštěvu. (smích)
Zdroje: Autorský článek zpracovaný pro Kupi.cz, moderátorka Veronika Petruchová