Takzvaná „éčka“ jsou součástí našeho jídelníčku už tak dlouho, že jejich obsah v potravinách většinou ignorujeme. Zatímco některé tyto látky jsou naprosto neškodné a označují dokonce tak obyčejné přísady, jakými je například kyselina citronová, jiné jsou dle nejnovějších studií potenciálně nebezpečné. Jde především o konzervanty, které najdeme v obrovském množství výrobků.
Konzervanty jsou především součástí ultrazpracovaných potravin, uzenin a běžného pečiva ze supermarketů. Najdeme je v šunce, polotovarech, sladkých donutech, ale i v nenápadném dresinku, který si dopřejeme ke zdravému salátu. Tyto látky mají za úkol prodloužit trvanlivost potravin, zachovat jejich barvu, chuť i vzhled. Za běžných okolností se totiž potraviny brzy kazí, pečivo rychle tvrdne anebo se barva oblíbených produktů od líbivých odstínů velmi liší.
Nové vědecké poznatky ale poukazují na to, že za toto „pohodlí“ pravděpodobně platíme vysokou cenu. Rozsáhlý francouzský výzkum NutriNet-Santé totiž potvrdil to, co si mnoho strávníků již dříve myslelo. Dvě přelomové studie publikované v prestižních časopisech The BMJ a Nature Communications vůbec poprvé u lidí prokazují statistickou souvislost mezi běžně používanými potravinářskými aditivy a rozvojem civilizačních chorob. Jde především o cukrovku 2. typu a některé druhy rakoviny.
Výzkumný tým pod vedením Mathilde Touvier sledoval více než 100 000 dospělých po dobu 14 let. Celý tento výzkum spočíval v komplexnosti. Vědci totiž nehodnotili jen stravovací návyky, ale zaměřili se i na konkrétní značky potravin, jejich produkty a přesné složení.
„Jedná se o první dvě studie na světě zkoumající souvislost mezi expozicí těmto potravinářským aditivům a rizikem rakoviny a cukrovky 2. typu. Jde o velmi důležitá zjištění týkající se konzervantů, které jsou široce využívány nejen na evropském trhu, ale po celém světě,“ uvedla k projektu Mathilde Touvier, ředitelka výzkumu v Inserm.
Vědci se ve studiích rozhodli zaměřit na sedmnáct nejčastěji konzumovaných konzervantů a antioxidantů. U šesti z nich pak objevili zajímavou souvislost se zvýšeným výskytem onkologických onemocnění. Nejvíce problémové jsou podle všeho dusitany, které najdeme ve většině uzenin. Hned za nimi jsou pak sorbany obsažené především v sýrech a pečivu. Tyto látky brání vzniku plísní.
„Vyšší konzumace několika konzervantů byla spojena s vyšším rizikem rakoviny ve srovnání s nízkou konzumací. Například sorbany byly spojeny s 26% nárůstem rizika rakoviny prsu, zatímco dusitan sodný, běžně používaný v uzeninách, byl spojen s 32% nárůstem rizika rakoviny prostaty,“ uvádí studie publikovaná v časopise The BMJ.
Dodnes se v mnohých zdrojích uvádělo, že pokud jsou obsažené látky schválené, testované a v bezpečném množství, jsou prakticky neškodné. Tento výzkum ale tato přesvědčení jasně zpochybňuje a naopak tvrdí, že nejde ani tak o jednorázovou konzumaci, ale o pravidelný přísun daného konzervantu po dobu několika let.
Rakovina ale není jediné riziko. Dalším velmi diskutovaným onemocněním je cukrovka 2. typu. Jde o jednu z nejrozšířenějších civilizačních chorob současnosti. A na jejím vzniku se podílí především skladba jídelníčku a celkový životní styl.
Závěry studie publikované v Nature Communications jasně poukazují na souvislost mezi pravidelnou konzumací některých druhů konzervantů a vznikem diabetu: „Vyšší konzumace potravinářských aditiv celkově, a to jak neantioxidačních, tak antioxidačních, byla spojena se zvýšeným výskytem cukrovky 2. typu, a to o 40 až 49 % u osob s nejvyšší hladinou konzumace ve srovnání s těmi, kteří jich konzumovali nejméně.“
Velice zajímavé je i to, která „éčka“ mezi rizikové látky patří. Na seznamu jsou totiž třeba i fosforečnany (E338) nebo kyselina citronová (E330), které spotřebitelé nepovažovali za žádnou hrozbu.
Potravinářská aditiva jsou zejména v Evropské unii přísně regulována. Současné limity ale podle vědců nezohledňují možné negativní kombinace některých přidaných látek nebo jejich dlouhodobou konzumaci.
Výzkumníci v souvislosti s tím upozorňují, že kombinace některých konzervantů mohou narušit buněčné procesy, poškodit DNA nebo negativně ovlivnit střevní mikrobiom.
Autorka obou studií Anaïs Hasenböhler je toho názoru, že by se legislativa měla upravit. „Tato nová data doplňují další důkazy hovořící ve prospěch přehodnocení regulací, které upravují obecné používání potravinářských přídatných látek v průmyslu. Cílem musí být zlepšení ochrany spotřebitelů před potenciálně škodlivými účinky těchto sloučenin,“ uvedla v tiskové zprávě Cress Epidemiology Statistics.
Zdroje: BMJ, Nature Communications, Cress