Jedna drobná nepozornost stačila k tomu, aby se běžný nákup změnil v několik desítek minut strachu a bezmoci. Martina z Prahy si v přeplněném second handu chtěla jen vyzkoušet zlevněnou bundu u zrcadla. Když si na okamžik odložila vlastní kabát, netušila, že ho někdo jiný během chvíle odnese k pokladně jako zboží za padesát korun. Tento skutečný příběh Martina svěřila redakci Kupi, aby upozornila, jak snadno se může podobná situace stát komukoli.
V prodejně bylo dusno, hluk a neustálý pohyb. Lidé stáli těsně u sebe, ramínka cinkala a mezi regály se sotva dalo projít. Martina si vzala do ruky lehkou bundu z akční nabídky a zamířila ke zrcadlu, protože v obchodě žádné zkušební kabinky nebyly. Aby si mohla bundu přiložit, sundala svůj zimní kabát a přehodila ho přes volný věšák u regálu. Udělala pár kroků ke zrcadlu. Otočila se. A kabát byl pryč.
Právě tento moment si Martina dodnes vybavuje s mrazením v zádech. O to víc, že nejde o smyšlený příběh, ale o reálnou situaci, kterou se rozhodla sdílet s redakcí Kupi.
Martina je dvaačtyřicetiletá zdravotní sestra a maminka dvou školních dcer. Do second handů chodí pravidelně a dobře zná jejich specifika. Ví, že v době slev bývá plno a že si lidé často zkoušejí oblečení přímo na prodejně.
Ten den byla v obchodě akce. Veškeré oblečení za padesát korun. Prostor byl přeplněný a teplota uvnitř vysoká. Martina měla na sobě kvalitní zimní kabát v hodnotě zhruba tří tisíc korun, který si sundala jen proto, aby si mohla novou bundu rychle přiložit.
Neodešla daleko. Byly to sotva tři kroky. Přesto to stačilo. Když se chtěla vrátit pro kabát, věšák byl prázdný. Nejprve si myslela, že se někdo spletl a kabát jen přesunul. Prošla okolní věšáky. Rozhlédla se po prodejně. Kabát nikde.
V tu chvíli přišel šok. V kapse kabátu měla klíče od bytu, doklady i platební kartu. Myšlenky se jí rozběhly okamžitě. Ztracený kabát už nebyl jen o penězích, ale o bezpečí celé rodiny.
Martina zamířila rovnou k obsluze. Byla rozrušená, ale snažila se jednat klidně. Personál nejprve situaci nechápal, protože v takovém shonu se podobné věci snadno přehlédnou. Nakonec padlo rozhodnutí zkontrolovat kamerové záznamy.
Čekání bylo podle Martiny nekonečné. V hlavě si připravovala nejhorší scénáře. Změnu zámků. Zrušení karet. Vysvětlování doma. Záznamy ale ukázaly něco jiného než krádež.
Jiná zákaznice si všimla kabátu přehozeného přes věšák. Vzala ho spolu s dalšími kusy oblečení, které měla v ruce. U pokladny zaplatila vše najednou. Každý kus za padesát korun. Nikdo si nevšiml, že jeden z nich není zboží obchodu, ale cizí osobní věc.
Díky kamerám se podařilo ženu dohledat. Byla kontaktována ještě ten den. Když se dozvěděla, co se stalo, byla v šoku. Tvrdila, že byla přesvědčená, že kabát patří k prodejní nabídce. V přeplněném obchodě ji ani nenapadlo, že by mohl být něčí.
Kabát okamžitě vrátila a omluvila se. Situace, která mohla skončit velkou ztrátou, se nakonec vyřešila smírem. Pro Martinu to ale byla silná zkušenost. Stres, který zažila během několika minut, by nikomu nepřála.
Podle Hany Štěpánkové, která provozuje second hand v Praze už více než patnáct let, není Martinin příběh nijak ojedinělý. Právě naopak. Podobné situace se podle ní objevují nejčastěji během velkých slevových akcí, kdy je prodejna plná lidí a oblečení se neustále přesouvá.
„V second handech je běžné, že si lidé zkoušejí oblečení u zrcadel přímo na prodejně. Pokud si někdo odloží vlastní kabát na věšák mezi zboží, velmi snadno může dojít k záměně,“ vysvětluje Štěpánková pro redakci Kupi. Podle ní hraje roli i samotná atmosféra výprodejů. „Když mají zákazníci v ruce pět šest kusů oblečení a všechno stojí padesát korun, u pokladny se už jednotlivé věci tolik nekontrolují. Nejde o úmysl, ale o chaos a spěch.“
Majitelka zdůrazňuje, že v drtivé většině případů nejde o krádež, ale o nešťastný omyl. „Ten, kdo si kabát odnese, je často přesvědčený, že patří k nabídce. V tu chvíli ho ani nenapadne, že by mohl být cizí.“ Zároveň ale připouští, že odpovědnost neleží jen na zákaznících. „Provozovatelé by měli jasně oddělovat místa se zrcadly od prodejních věšáků a zákazníky upozorňovat, aby si osobní věci brali s sebou.“
V Martinině případě podle ní sehrála klíčovou roli rychlá reakce a kamerové záznamy. „Bez nich by se pravda hledala mnohem hůř. Čas je v těchto situacích zásadní.“ Celou situaci shrnuje jednoduše. „Stačí minuta nepozornosti a věc za několik tisíc korun se v rušném obchodě změní v položku za pár desítek korun. To se může stát opravdu komukoli.“
Martina se rozhodla svůj příběh sdílet s redakcí Kupi proto, aby upozornila, jak snadno se podobná situace může stát komukoli. Stačí přeplněný obchod, zrcadlo místo kabinky a krátký okamžik nepozornosti.
Dnes už ví, že si osobní věci nenechá bez dozoru ani na vteřinu. Zároveň ale oceňuje, že celá situace měla díky kamerám a slušnému chování druhé zákaznice dobrý konec.
Její zkušenost je připomínkou, že v rušných obchodech je obezřetnost na místě a že v případě problému je klíčové jednat okamžitě. Čas totiž v podobných situacích hraje zásadní roli.
Zdroj: Rozhovor s Martinou (42), Praha, konzultace s Mgr. Tomášem Novotným, advokátem specializujícím se na občanské právo, Kupi