Představte si, že každou neděli k obědu sníte celou plastovou platební kartu. Zní to absurdně? Podle výzkumu WWF přesně tolik mikroplastů – asi 5 gramů týdně – průměrný člověk konzumuje. A většina z nich pochází přímo z vaší kuchyně. Pojďme se podívat, které běžné kuchyňské pomůcky jsou největšími viníky a jak je nahradit.
Mikroplasty jsou drobné plastové částice menší než 5 milimetrů. Ty nejmenší – nanoplasty – jsou dokonce menší než 1 mikrometr, což je tisícina milimetru. Problém je, že jsou všude: ve vzduchu, vodě, půdě a bohužel i v našem jídle.
Světová zdravotnická organizace (WHO) zatím nepotvrdila přímé zdravotní riziko mikroplastů pro člověka, ale výzkumy ukazují, že tyto částice byly nalezeny v lidské krvi, plicích, placentě i trávicím traktu. Studie naznačují možné souvislosti s kardiovaskulárními problémy, změnami mikrobiomů a oxidačním stresem. Lepší je tedy být opatrní a minimalizovat jejich příjem – zvlášť když je to relativně jednoduché.
Vědecká studie publikovaná v Science Direct zjistila, že každý řez nožem do plastového prkénka uvolňuje 100 až 300 mikroplastových částic. Z pouhého jednoho milimetru řezu může vzniknout až 300 nanočástic, které jdou přímo do vašeho jídla. Čím více je prkénko poškrábané a opotřebované, tím více částic uvolňuje.
Nejlepší alternativou jsou dřevěná prkénka, která jsou přirozeně antibakteriální a neuvolňují mikroplasty. Bambusová prkénka jsou tvrdá, ekologická a velmi odolná. Skleněná prkénka jsou hygienická a snadno se čistí, i když mohou rychleji tupit nože. Dřevěná prkénka je třeba mýt ručně teplou vodou, dezinfikovat octem nebo jedlou sodou a nechat schnout nastojato. Občas je vhodné je přebrousit jemným brusným papírem a natřít potravinářským olejem.
Výzkum z roku 2024 ukázal alarmující čísla: poškrábané teflonové pánve mohou uvolnit 9 100 částic za pouhých 30 sekund vaření. Pokud je povrch prasklý, může jít až o 2,3 milionu částic. Staré pánve uvolňují 1,2 až 6,2krát více mikroplastů než nové. Vysoká teplota tento problém ještě zhoršuje.
Bezpečnější alternativou jsou nerezové pánve, které jsou trvanlivé a neuvolňují žádné mikroplasty. Litinové pánve mají skvělé tepelné vlastnosti a při správné péči vydrží celý život. Keramické pánve nabízejí nepřilnavý povrch bez chemikálií. Pokud teflonové pánve nadále používáte, pravidelně kontrolujte jejich povrch a při prvním poškrábání je vyměňte. Vařte pouze na středních teplotách, abyste minimalizovali uvolňování částic.
Jedno z nejvíce šokujících zjištění: studie prokázala, že jeden čajový sáček zalitý horkou vodou může uvolnit 11,6 miliardy mikroplastů a 3,1 miliardy nanoplastů do vašeho šálku. Důvodem jsou polymerová pojiva a plastové vrstvy, které výrobci používají k lepšímu držení tvaru sáčku a utěsnění.
Nejjednodušším řešením je přejít na sypaný čaj s kovovým nebo keramickým sítkem. Pokud preferujete pohodlí sáčků, vybírejte ty, které jsou vyrobené ze 100% přírodních materiálů bez plastových vrstev. Některé prémiové značky již nabízejí čajové sáčky kompostovatelné a bez polymerů.
Výzkum Columbia University odhalil, že balená voda obsahuje průměrně 240 000 částic mikroplastů na litr, přičemž 90 procent jsou nanoplasty menší než 1 mikrometr. To je výrazně více než u kohoutkové vody. Mikroplasty se do vody dostávají již při výrobě lahví, během přepravy, skladování a opakovaného otevírání a zavírání víčka.
Voda ve skleněných lahvích obsahuje výrazně méně mikroplastů. Ještě lepší volbou je kohoutková voda filtrovaná pomocí membránového filtru nebo reverzní osmózy, která odstraní nejen mikroplasty, ale i další nečistoty. Pro cesty jsou ideální nerezové láhve, které jsou trvanlivé a bezpečné.
Studie z roku 2025 ukázala, že ohřev jídla v plastovém boxu v mikrovlnce po dobu 3 minut uvolní 4,22 milionu mikroplastů a 2,11 miliardy nanoplastů. Při opakovaném ohřevu a chlazení vznikají v materiálu mikrotrhliny, kterými se částice dostávají do jídla. Plasty běžně používané v krabičkách, jako polypropylen, se při tepelném namáhání rozpínají a smršťují, což vede k degradaci materiálu.
Skleněné boxy jsou bezpečné do mikrovlnky i myčky a prakticky nevyžadují výměnu. Nerezové nádoby jsou odolné a dlouhodobě úsporné, i když nejsou vhodné do mikrovlnky. Keramické misky s víčkem představují další kvalitní alternativu. Zásadní pravidlo: nikdy neohřívejte jídlo v plastových nádobách, a to ani v těch označených jako „vhodné do mikrovlnky“.
Vědecký výzkum potvrdil, že plastové kuchyňské náčiní v horkém prostředí – například v hrnci s vařícím se jídlem nebo na rozpálené pánvi – uvolňuje mikročástice v důsledku tepelného a mechanického namáhání. Při míchání horké polévky nebo guláše plastovou vařečkou tak do jídla přidáváte nechtěné plastové příměsi.
Dřevěné vařečky jsou levnou a bezpečnou alternativou. Po použití je stačí dezinfikovat octem a jedlou sodou, aby v sobě nezadržovaly pachy. Nerezové náčiní je trvanlivé a hygienické, i když může poškrábat povrch některých pánví. Silikonové náčiní potravinářské kvality je odolné vůči vysokým teplotám, ale je třeba vybírat kvalitní výrobky.
Výzkum z prosince 2024 publikovaný v Journal of Hazardous Materials ukázal, že polyuretanové a melaminové houbičky uvolňují 100 až 200 částic za pouhých 30 sekund tření. Za celou svou životnost může jedna houbička uvolnit přes 100 000 mikroplastových částic. The Guardian také upozornil na masivní znečištění mikroplasty z běžných kuchyňských houbiček.
Přírodní houbičky z celulózy představují ekologickou alternativu, která se po použití rozloží. Bavlněné hadříky jsou pratelné a dlouhodobě použitelné. Kartáče z přírodních vláken, například z kokosových vláken, jsou účinné a trvanlivé.
Levné syntetické utěrky vyrobené z polyesteru nebo jiných umělých vláken při tření a praní uvolňují mikrovlákna, která se usazují na kuchyňských površích a mohou končit v jídle. Navíc tyto utěrky často nesají vodu tak dobře jako přírodní materiály.
Bavlněné utěrky jsou absorpční, pratelné a dostupné v široké škále velikostí a barev. Lněné utěrky jsou rychleschnoucí a přirozeně antibakteriální. Bambusové utěrky představují ekologickou alternativu s dobrou savostí.
Vědecké studie ukazují, že plastové obaly obsahují změkčovadla, aditiva a příměsi, které se mohou uvolňovat do potravin při manipulaci, tlakování a tření během výroby i skladování. Tyto látky migrují z obalu do potraviny, zejména u tučných a kyselých produktů.
Nejlepším řešením je kupovat co nejvíce volných potravin bez obalů, například na farmářských trzích nebo v bezobalových obchodech. Papírové obaly jsou biologicky rozložitelné a bezpečnější. Pro domácí skladování jsou ideální skleněné nádoby, které jsou inertní a nepředávají do potravin žádné látky.
Vědecké studie prokázaly, že teplota dramaticky ovlivňuje množství uvolňovaných mikroplastů. Při vysokých teplotách mezi 60 a 100 °C dochází k nárůstu o 11,4 až 75 procent ve srovnání s teplotou 5 °C. Ohřev v mikrovlnce může způsobit až stokrát vyšší uvolňování mikroplastů než při pokojové teplotě.
Překvapivě i nízké teploty představují riziko. Při teplotách nižších nebo rovných 5 °C plasty křehnou a uvolňují více částic. PET lahve skladované při −18 °C obsahují 307 částic na litr, zatímco při 25 °C pouze 91 částic na litr.
Praktické doporučení je jasné: vyhýbejte se extrémním teplotám u plastových výrobků. Neohřívejte jídlo ani nápoje v plastových nádobách a nenechávejte PET lahve mrznout v mrazáku.
Změna nemusí přijít najednou. Doporučujeme postupovat ve třech fázích podle priority.
První prioritou je okamžitě vyhodit poškrábaná plastová prkénka, poškrábané teflonové pánve, všechny plastové vařečky a špachtle a přejít z čajových sáčků na sypaný čaj. Tyto položky představují největší riziko a jejich výměna je relativně jednoduchá a cenově dostupná.
Druhá priorita spočívá v postupné výměně PET lahví za skleněné nebo instalaci filtru na vodu, nahrazení plastových boxů skleněnými (například z IKEA za rozumné ceny), výměně plastových houbiček za přírodní materiály a syntetických utěrek za bavlněné. Tyto změny můžete realizovat průběžně podle vašeho rozpočtu.
Třetí priorita představuje dlouhodobou změnu životního stylu: kupovat méně balených potravin, investovat do kvalitního nerezového nebo skleněného náčiní a pravidelně kontrolovat stav vašeho kuchyňského vybavení. Tyto návyky vyžadují čas, ale mají největší dlouhodobý dopad.
Kvalitní skleněné, dřevěné a nerezové alternativy jsou bezpochyby dražší než plastové varianty. Tato investice se však dlouhodobě vyplácí. Trvanlivé materiály vydrží roky, někdy i desítky let, zatímco plastové výrobky je třeba měnit každých několik měsíců. Chráníte tak nejen své zdraví eliminací mikroplastů, ale také šetříte životní prostředí snížením množství odpadu. Z dlouhodobého hlediska jsou kvalitní materiály úsporné, protože je nemusíte opakovaně kupovat.
Zdroje: WWF, WHO, Columbia University, Science Direct, The Guardian, CzechCrunch