Na obědech nedojídám. Kolegyně mi říkají, že jsem rozmazlená. Mlčím, i když bych jim nejraději řekla pravdu

„Zase to nedojíš?“ zaznělo přes stůl. Smích. Vidličky se zastavily ve vzduchu. Lucie seděla v jídelně se svými kolegyněmi a cítila, jak se jí stahuje žaludek. Ten pocit zná dobře. Nejde o hlad. Jde o tlak.

Se svým skutečným příběhem se Lucie svěřila redaktorce, protože podobné situace zažívá téměř denně a neví, kde je hranice mezi nevinným komentářem a ponižováním.

Lucii je 32 let. Pracuje v administrativě, sportuje, pravidelně cvičí a zajímá se o výživu. Ne proto, že by musela, ale protože jí to dělá dobře. Sleduje, kolik energie přijme, a poslouchá své tělo. Když je sytá, přestane jíst.

V práci chodí celý tým na obědy do stejné restaurace. Porce jsou velké a v nabídce nejsou menší varianty. Dětské porce prý dospělým neprodávají. Lucie tak často nechá část jídla na talíři.

„Ze začátku to byly poznámky typu ‚ty máš ale vůli‘. Pak přišlo ‚rozmazlená‘. A nakonec otázky, jestli se bojím, že přiberu jako ony,“ popisuje.

Kolegyně jsou podobného věku, ale zdravý životní styl neřeší. Lucie si všímá, že mají nadváhu a samy se necítí dobře, ale nikdy jim to neřekla. O to víc ji mrzí, že si dovolují komentovat její talíř.

Nejsilnější moment přišel ve chvíli, kdy jedna z kolegyň pronesla nahlas před ostatními hosty restaurace: „To bych chtěla mít tvé problémy, vyhazovat jídlo a dělat, že jím zdravě.“

Lucie se cítila trapně. Zahanbeně. A poprvé si říkala, jestli nemá začít jíst víc jen proto, aby byl klid.

Odborný komentář

Jméno odborníka: Mgr. Petr Novák

Obor: Výživový poradce

• Setkáváte se s tímto problémem často? „Ano, velmi často. Společné obědy v práci jsou silně sociální záležitost a jakákoli odchylka od normy bývá terčem poznámek.“
• Je chování kolegyň pochopitelné? „Spíše vypovídá o jejich nejistotě. Lidé, kteří nejsou spokojeni se svými návyky, mohou reagovat podrážděně na ty, kteří je mají pod kontrolou.“
• Je nutné dojídat porci jen proto, že je zaplacená? „Ne. Jíst nad pocit sytosti je dlouhodobě škodlivé. Tělo není odpadkový koš. Zaplacené jídlo není důvod se přejídat.“
• Jak by měla Lucie reagovat na poznámky? „Klidně a stručně. Například: Jím podle hladu. Nebo: Je mi takhle dobře. Není potřeba se obhajovat.“
• Jak se nenechat ovlivnit tlakem okolí? „Uvědomit si, že zodpovědnost za své zdraví nese každý sám. Komentáře ostatních nejsou objektivní měřítko správnosti.“

Praktické rady pro čtenáře

Co dělat, když čelíte podobným narážkám u oběda

• Poslouchejte signály svého těla a přestaňte jíst, když jste sytí.
• Odpovídejte stručně a bez emocí.
• Nenechte se vtáhnout do obhajování svého talíře.
• Zvažte krabičku na nedojedené jídlo a odneste si ho s sebou.

Lucie si z celé situace odnesla jedno důležité uvědomění. Nemusí se omlouvat za to, že se o sebe stará. Dnes už poznámky tolik neřeší a klidně si jídlo zabalí s sebou.

„Došlo mi, že kdybych začala jíst víc jen kvůli nim, byla bych nespokojená já. A to za to nestojí,“ uzavírá.

Její příběh ukazuje, že respekt k vlastnímu tělu je důležitější než souhlas okolí.

Zdroj: Vlastní zpracování redakce Kupi.cz, rozhovor s výživovým poradcem