Smažený kapr po Štědrém dni většinou nemá nejlepší vyhlídky. Studený, okoralý, zapomenutý v lednici. Přitom právě zbytky kapřích řízků jsou ideální surovinou na jednu z nejlepších klasik české studené kuchyně – pečenáče.
Pečenáče patří k receptům, které se dědily spíš v kuchyni než na papíře. Původně se připravovaly hlavně ze sleďů, ale princip zůstal stejný: osmažená ryba, výrazný octový nálev a dostatek času. Právě čas je tady klíčovou ingrediencí. Pečenáče nejsou rychlovka, ale plán. Čím déle stojí, tím lepší jsou. A kapr? Ten se do této role hodí překvapivě dobře – zvlášť po Vánocích, kdy ho má doma skoro každý.
Kapr má pevnější maso než sleď, ale v octovém nálevu krásně zkřehne. Po pár dnech drobné kosti změknou a ryba nasákne chutě koření, cibule a sladkokyselého láku. Výsledkem nejsou „zbytky v octě“, ale plnohodnotná lahůdka, která chutná skvěle s chlebem, k pivu i jako součást studeného bufetu. A bonus navíc? Pečenáče vydrží v chladu klidně několik týdnů.
Na rybu
Na nálev
Pečenáče se nejlépe cítí ve společnosti. Na silvestrovském stole, na studeném bufetu nebo jen tak večer ke sklence piva. Podávejte je s čerstvým kváskovým chlebem, lehkým bramborovým salátem nebo jen s kyselou okurkou. Výborné jsou i jako součást obloženého talíře – vedle sýra, vajíčka a hořčice. Čím déle stojí, tím víc se chutě zakulatí.
Pečenáče potřebují čas a chlad – lednice nebo studený sklep jsou ideální. Pokud chcete jemnější chuť, můžete část octa nahradit vodou, ale držte se poměru alespoň půl na půl. U kapra se nebojte delšího zrání, opravdu mu prospívá. A malý trik na závěr: sklenice nikdy neotvírejte zbytečně brzy – první ochutnání po týdnu je vždycky nejlepší a stojí za čekání.
Zdroje: Sophia Michalčíková, Kupi.cz