Vánoční cukroví pečeme s péčí a láskou. Jenže poslední krok – jeho skladování – často podceňujeme. Některé krabičky mohou do sladkostí uvolňovat látky, které bychom na svátečním stole nečekali. A rozdíl mezi „v pohodě“ a „problém“ bývá překvapivě levný.
Cukroví je hotové, linka plná vanilkových rohlíčků, v rádiu hraje koleda. Sáhnete po první krabičce, co je po ruce. Plastová, lehká, praktická. A právě tady začíná problém, o kterém se mluví méně než o cenách másla.
Materiál obalu má přímý vliv na to, co jíme. Ne chuťově, ale chemicky. Některé plasty totiž mohou při delším kontaktu s tukem a cukrem uvolňovat látky, které do potravin nepatří. A cukroví je z pohledu chemie ideální „houba“.
Na trhu jsou stovky plastových dóz. Od pár korun po stovky. Rozdíl ale není jen v ceně.
U těchto výrobků může docházet k migraci látek, jako jsou ftaláty nebo zbytky změkčovadel. Riziko roste s časem skladování a obsahem tuku – a vánoční cukroví splňuje obojí.
Státní zdravotní ústav dlouhodobě upozorňuje, že nevhodné obaly mohou být zdrojem nežádoucích chemických látek v potravinách.
Když se bavíme s odborníky i spotřebiteli, odpověď se často opakuje. Sklo a plech.
Ano, jsou těžší. Ano, stojí víc než plast z diskontu. Ale v přepočtu na roky používání vycházejí levněji. A hlavně klidněji.
V posledních letech se objevují krabičky z recyklovaných plastů. Zní to ekologicky. Ale u potravin je potřeba být obezřetný.
Evropský úřad pro bezpečnost potravin upozorňuje, že ne každý recyklovaný plast je vhodný pro dlouhodobý styk s jídlem, pokud nesplňuje přísná kritéria.
Redakce Kupi vyrazila do pražského nákupního centra a ptala se lidí přímo mezi regály.
Rychlá orientace, když stojíte u regálu:
A pokud si nejste jistí? Sklo to jistí.
Cukroví je rituál. Tradice. Rodinná paměť. Byla by škoda, kdyby ho kazil detail, který lze vyřešit jedním rozumným nákupem.
Nejde o paniku. Jde o informované rozhodnutí. A to je přesně ten typ spotřebitelského chování, který se vyplatí – doma i v peněžence.
Zdroje: Kupi.cz, respondenti redakce, SZPI