Sledování nebo nežádoucí pozornost v obchodech není tak výjimečná, jak by se mohlo zdát. Pocit ohrožení, který přitom vyvolává, může mít vážné dopady na psychiku i každodenní chování. Mladá žena se s redakcí Kupi podělila o svůj nepříjemný zážitek – a odborníci vysvětlují, jak podobné situace rozpoznat, reagovat na ně a ochránit sebe i své soukromí.
„Stál za mnou u regálu s pečivem. Když jsem se přesunula k mléčným výrobkům, objevil se tam taky,“ popisuje Tereza (25), která pracuje v našem týmu sociálních sítí a o svůj příběh se rozhodla podělit s redakcí Kupi. „Nejdřív jsem si říkala, že to bude náhoda. Ale když se přiblížil natolik, že jsem cítila jeho dech, ztuhla jsem.“ Tereza přiznává, že se podobná situace opakovala několikrát. „Vždycky to byl ten samý starší muž. Chodil za mnou po prodejně, sledoval, co vybírám, a odcházel, když jsem odcházela i já.“
Poprvé si Tereza všimla podivného chování asi před třemi měsíci. „Byla jsem nakoupit po práci, klasicky kolem šesté. U regálu s ovocem jsem zahlédla staršího muže, který se na mě díval. Nepřišlo mi to divné – dokud se neobjevil znovu o pár minut později u pečiva, pak u pokladen a nakonec i na parkovišti.“
Zpozorněla, když se to začalo opakovat. „Viděla jsem ho několikrát. Stál blízko, vždycky tak, že mi zasahoval do osobního prostoru. Když jsem se přesunula jinam, šel za mnou. Pokaždé se snažil působit nenápadně, ale bylo to zjevné.“
Nejvíc ji vyděsil okamžik, kdy se jí zdálo, že muž čeká venku. „Vyšla jsem z obchodu, on stál opřený o zeď a díval se, jak nastupuju do auta. Až pak mi došlo, že teď už ví, jakým autem jezdím. Od té doby tam radši chodím jen s někým.“
Přestože nedošlo k přímému napadení, Tereza říká, že pocit bezpečí ztratila. „Člověk si říká, že se to děje jen ve filmech, ale ten nepříjemný tlak, že vás někdo sleduje, je skutečný. Dlouho jsem přemýšlela, jestli mám něco hlásit, nebo jestli přeháním.“
Jak podobné chování na člověka působí? „I když se zdá, že jde jen o pohledy nebo přítomnost cizího člověka, tělo reaguje jako při ohrožení. Objevuje se stres, napětí, zrychlený tep. Dlouhodobě to může vést k úzkostem nebo strachu vycházet ven,“ vysvětluje pro redakci Kupi psycholožka.
Jak reagovat v dané chvíli? „Důležité je nezůstávat sami. Pokud máte pocit, že vás někdo sleduje, běžte do prostoru, kde je více lidí – například k pokladnám. Můžete také oslovit pracovníka ostrahy nebo personál, že se necítíte bezpečně. Není to ostuda, je to sebeochrana.“
Jak se s tím vyrovnat psychicky? „Není potřeba mít fyzický důkaz, aby vaše pocity byly oprávněné. Pokud se podobná situace opakuje, mluvte o ní s někým blízkým, případně s odborníkem. Pomáhá i změna nákupních návyků – jiný čas, doprovod nebo jiná prodejna.“
Je takové chování trestné? „Pokud někdo někoho jiného dlouhodobě sleduje, obtěžuje nebo mu dává najevo nežádoucí zájem, může jít o přestupek proti občanskému soužití nebo i o trestný čin nebezpečného pronásledování podle § 354 trestního zákoníku,“ vysvětluje pro redakci právník. „Rozhodující je, zda chování vyvolává u sledované osoby důvodnou obavu o její bezpečnost.“
Jak postupovat? „Vždy je vhodné situaci oznámit. Pokud se osoba vyskytuje opakovaně na stejném místě a sleduje vás, kontaktujte policii – buď na lince 158, nebo osobně. Důležité je popsat vzhled osoby, místo, čas a případně registrační značku vozidla. Policie může vyhodnotit, zda jde o přestupek či stalking.“
Co může udělat obchod? „Zaměstnanci mohou zavolat ostrahu nebo policii, pokud je zákazník od jiného zákazníka obtěžován. Prodejny mají kamerové záznamy, které mohou posloužit jako důkaz. Je proto dobré situaci hlásit ihned, ne až dodatečně.“
Jak reagovat, když vás někdo v obchodě sleduje:
Tereza dnes nakupuje jen s kolegy nebo partnerem. „Dlouho jsem si říkala, že to nechci přehánět, ale teď už vím, že pocit bezpečí má cenu. Když se necítíte dobře, máte právo to řešit,“ říká. Příběh ukazuje, že i zdánlivě nevinná situace v obchodě může být pro někoho traumatizující. Odborníci se shodují – o svém strachu mluvit není slabost, ale prevence.
Zdroj: Redakce Kupi.cz, rozhovory s Mgr. Karolínou Válkovou (psycholožka, krizová interventka) a Mgr. Davidem Kravovčákem (právník, občanské a trestní právo)