Jana (29) chtěla jen vyfotit produkt v Lidlu a poslat ho kamarádce. Od té chvíle si ale připadá, že má v obchodě za zádech stín. Opravdu se dopustila něčeho zakázaného? A co na to samotné řetězce?
„Bylo to úplně nevinné. Stála jsem u regálu, vzala do ruky balíček sušenek a chtěla ho poslat kamarádce přes Messenger, jestli to jsou ty, které hledala. Vytáhla jsem mobil, cvakla a tím to haslo,“ vypráví Jana (29) z Olomouce. Jenže ten okamžik zachytil sekuriťák. „Nic mi neřekl, jen se na mě díval. Myslela jsem, že je to celé uzavřené. Jenže od té doby, kdykoli přijdu do Lidlu, mám pocit, že mě sleduje. Chodí pár metrů za mnou, zastaví se tam, kde stojím já. Nikdy mě neoslovil, ale připadám si jako zlodějka,“ popisuje Jana.
Podle svých slov se kvůli tomu začala nákupům v Lidlu vyhýbat. „Je to nepříjemné. Vím, že jsem nic špatného neudělala, ale cítím se, jako by mě obchod označil za problémovou zákaznici,“ dodává.
Pořizování fotografií ve veřejně přístupných prostorách je podle české legislativy obecně legální. Ale prodejna si může stanovit vlastní pravidla. Pokud tedy řetězec focení a natáčení zakáže, zákazník by měl zákaz respektovat – v opačném případě ho může ochranka vyvést z prodejny.
„Obchodník však v žádném případě nemá právo odebírat vám z ruky telefon či jiné videozařízení, nemá ani nárok dožadovat se smazání konkrétních nahrávek či odevzdání paměťové karty. Legitimovat vás může pouze Policie ČR,“ upozorňují právníci oslovení redakcí Kupi.
Podle psychologa Mgr. Martina Hlavatého je pocit sledování velmi silný stresor. „I když objektivně nejde o žádné obvinění, samotná přítomnost ochranky vyvolává u lidí pocity viny a studu. Pokud se situace opakuje, může to vést až k vyhýbání se konkrétnímu místu,“ říká.
„Na zákaz pořizování fotografií a videozáznamů v našich prodejnách upozorňujeme zákazníky už u vstupu. Toto nařízení je platné z více důvodů – z důvodu eliminace možných bezpečnostních rizik, kvůli ochraně osobních údajů našich zákazníků a také kvůli konkurenci,“ uvedla pro Kupi tisková mluvčí Lidlu Eliška Froschová Stehlíková.
V provozním řádu stojí: „Pořizování audio a video záznamů v našem obchodním domě je povoleno pouze s písemným souhlasem vedení pobočky.“
„Nanejvýš zákazníka upozorníme a odkážeme na tiskové oddělení, kde může o fotografie požádat,“ řekl pro Kupi mluvčí řetězce.
Nemá pevně stanovená pravidla, situace řeší individuálně.
Jak se chovat, když chcete v obchodě fotit nebo natáčet:
Janin příběh ukazuje, jak snadno může nevinné „cvaknutí“ mobilním telefonem vyvolat pocit nepříjemného tlaku. „Dnes už si raději produkt zapíšu do poznámek a vyfotím ho až doma,“ směje se. Pokud si ale zákazníci chtějí být jistí, je nejjednodušší cestou respektovat pravidla obchodů a zeptat se předem.
Zdroje: Kupi.cz, příběh čtenářky Jany, konzultace s odborníky, vyjádření mluvčích řetězců