Chlapec najednou spustil řev. Byl u regálů s bonbony, dupal nohama a křičel. Slzy, křik, chaos. A pak se objevila paní uklízečka. Přišla, sedla si k němu a řekla: „Pojď, ukážu ti medvěda v mobilu.“ Tento skutečný příběh se stal během obyčejného nákupu. A stal se pro Evu okamžitým přepnutím ze zoufalství na vděčnost.
Měla naplánovaný rychlý nákup. Po chvíli se ale všechno zhroutilo, syn začal plakat, křičet, mávat rukama. Zákazníci kolem zastavovali, tiše sledovali. Eva cítila stud, bezmoc, rozpaky. A pak uklízečka, oblečená ve žluté vestě, přistoupila a bez otázek se posadila ke klukovi. Vytáhla telefon, ukázala obrázek medvěda a začala tiše povídat: „Podívej, medvěd ChiChi ti dá pusu.“ Rozplakal se znovu, ale tentokrát měkce. Klidně. Usmál se. A zamířil ke košíku.
Eva (35 let, z Prahy) byla v supermarketu se synem ve věku tří let. Najednou ho popadl záchvat hysterie. Nikdo nezasáhl, nikdo nepřišel poradit nebo pomoct – kromě uklízečky. „Cítila jsem obrovskou vděčnost. Žádné soudy. Jen okamžité pochopení a akce,“ vzpomíná Eva. „Syn se díky ní uklidnil během pár minut. Ta paní byla jako anděl mezi regály.“
PhDr. Petra Svobodová, dětská psycholožka
Jaký dopad má cizí empatické gesto v náročné situaci?
Obrovský. Dítě reaguje na emoce druhých. Když mu někdo věnuje pozornost bez odsuzování, reaguje bezpečněji. A bere si pocit klidu.
Proč si uklízečka vzala na sebe roli uklidňovače?
Empatie někdy není profesionální role, ale lidská volba. Rozhodla se chlapce utišit svou přítomností. U tak malého dítěte zapůsobilo gesto jako čisté, neformální, bez autoritativního tónu.
Co by měla udělat rodina v takové situaci?
Přejít od paniky k otevřenosti. Pokud je situace emotivní, je skvělé mít na blízku někoho, kdo bude reagovat s pochopením. Důležité je přijmout pomoc, nezavírat se a být vděčný.
Eva říká, že ten den zůstává pro ni důkazem, že lidé kolem nás mohou být nečekaným zdrojem pochopení. „Nepamatuju si přesná slova, ale pamatuju si ten klid. A tu žlutou vestu uklízečky, která byla tím nejbezpečnějším ostrovem v moři výkřiků.“ Dodává, že si často říká: „Co já mohu udělat pro někoho jiného, když vidím zoufalého člověka?“
Zdroje: Kupi.cz, čtenářka Eva (35), PhDr. Petra Svobodová