„Toužila jsem růst, ale chybělo mi inspirativní okolí,“ říká Viktorie Wojciková o svém stěhování do Ameriky

Kdo je Viktorie Wojciková?

Viktorie Wojciková je česká tenistka a koučka žijící v USA. Svůj život zasvětila tenisu, kterému se věnuje závodně. Nedávno objevila vášeň pro padel. Kromě tenisového kurtu a sociálních sítí jste ji mohli vidět také na televizních obrazovkách v reality show Love Island Česko a Slovensko. Aktuálně působí jako trenérka tenisu a influencerka, která sdílí úryvky ze svého života v Miami.

Co o sobě Viktorie prozradila?

Jaký je váš vztah k padelu a čím vás tento sport oslovil oproti tenisu?

S padelem jsem začala v únoru a během krátké doby jsem ho začala i koučovat a hrát v klubu Reserve, který patří mezi nejlepší v USA a podle mě i ve světě. Tento sport mě okamžitě začal bavit a v podstatě jsem přešla z tenisu na padel. Díky mým zkušenostem z tenisu, zejména s voleji a slices, které se v padelu hodně využívají, mi přechod přišel snadný, a dokonce mi padel přijde ještě přirozenější než tenis. Věřím, že je to pro mě momentálně lepší fit. Kdo umí tenis, ten se padel naučí velmi rychle. Tenis totiž považuji za jeden z nejtěžších raketových sportů. Každopádně technika a taktika jsou jiné.

Původně jsem plánovala v Miami koučovat tenis a zároveň se věnovat sociálním médiím, ale brzy jsem si uvědomila, že tady lidé mnohem víc milují padel. Je to sport, který si užívají opravdu všichni – od běžných lidí až po miliardáře, kteří ho hrají v exkluzivních klubech. Vidím v tom velký potenciál a budoucnost, protože padel se celosvětově velmi rychle rozrůstá.

Jaké jsou hlavní rozdíly v tréninku a atmosféře mezi tenisem a padelem?

Zatímco na tenisových kurtech bývá většinou víc individuální a často také víc soutěživý nebo „výkonnostní“ přístup – hodně se zaměřujete na techniku, sílu a přesnost. Atmosféra může být někdy formálnější a soustředěnější.

Naopak na padelových kurtech je větší důraz na zábavu, komunitu a společenský aspekt. Tréninky jsou často ve skupinách, lidé se navzájem motivují, takže je tam víc přátelská a uvolněná energie. Padel je taky víc o taktice, rychlých reakcích a týmové spolupráci, což dodává tréninkům úplně jiný rozměr. Navíc díky menšímu kurtu a čtyřem hráčům na hřišti je interakce mezi lidmi mnohem intenzivnější, což celý zážitek posiluje.

Co byste doporučila všem, kdo se chystají padel zkusit?

Určitě bych všem, kdo chtějí padel zkusit, doporučila, aby do toho šli bez obav a s otevřenou myslí. Padel je skvělý sport pro všechny – bez ohledu na věk a dovednosti. Snadno se ho naučíte, užijete si zábavu a zároveň skvěle posílíte celé tělo. Nemusíte být profi sportovec, abyste si ho užili, jde především o radost z pohybu a společné chvíle s kamarády nebo rodinou.

A nebojte se, každý začínal stejně. Nejdůležitější je přijít, zkusit a bavit se. Pokud budete mít možnost, doporučuji vzít si pár lekcí s trenérem – pomůže vám rychleji pochopit základy a správnou techniku, a pak už si můžete hru užívat naplno. Také bych doporučila, abyste si nikdy nemysleli, že jste bod vyhráli moc brzy, protože míček se často odráží od skla a výměna se někdy těžko ukončuje. Trpělivost je klíčová, a to hlavně pokud hrajete proti zkušenějším hráčům.

Archiv Viktorie Wojcikové / se svolením

Takže padel je podle vás více společenský sport než tenis?

Stoprocentně! Už jen to, že máte na hřišti čtyři hráče místo dvou. Navíc je kurt menší, takže jste k sobě blíž, což vytváří jinou atmosféru a víc interakcí. Díky tomu je padel nejen o sportu, ale hlavně o společném zážitku a komunitě. Padel má úplně jinou energii než tenis a celkově jde víc o zábavu než jen o výkon.

Navíc je padel dostupný i pro začátečníky, takže se propojují lidé různých úrovní a vzniká skvělá komunita. Věřím, že dřív nebo později se padel stane i olympijským sportem. V našem klubu na tom hodně pracujeme, aby se padel co nejvíc rozrůstal nejen tady v USA, ale i celosvětově – máme skvělou komunitu a trénují u nás ti nejlepší hráči světa.

Byla jste v Love Islandu. Jak vám účast v reality show změnila pohled na vztahy a sebe samu? S jakými očekáváními jste se do soutěže přihlásila?

Nevím, jestli mi účast v Love Islandu vyloženě změnila pohled na vztahy, protože to prostředí je hodně daleko od běžné reality. Člověk je tam 24/7 pod dohledem kamer, takže je jasné, že se každý snaží chovat co nejlépe, ale to nutně neukazuje, jaký je ve skutečném životě. Zároveň mě to naučilo být o něco opatrnější a ne všechno brát hned jako pravdu. Někdy jsem byla důvěřivá, i když jsem neměla být. I toto pro mě ale je cenná zkušenost a od té doby mnohem víc naslouchám své intuici.

Šla jsem tam hlavně kvůli zážitku, nové zkušenosti a také proto, že jsem chtěla poznat nové lidi a užít si ještě pár týdnů předtím, než nastoupím do pracovního života. Ten rok jsem právě dokončila vysokou školu, takže to pro mě byla taková přechodová etapa. Zároveň jsem věděla, že se chci v budoucnu věnovat sociálním sítím, a tušila jsem, že mi tahle zkušenost v tomhle směru může pomoct a otevřít nové dveře.

Každopádně mi to potvrdilo jednu důležitou věc, a to jak vzácné je potkat někoho, s kým si opravdu sednete na lidské úrovni a dokážete si představit něco skutečného. Kdybych si v Love Islandu našla někoho do života, byl by to krásný bonus. Ale upřímně – podaří se to jen málokomu, protože to musí přirozeně „cvaknout“. A to se nedá vynutit. Člověk musí mít štěstí.

Žijete v USA, čímž jste si dle svých slov splnila sen. Co vás ale zatím nejvíc překvapilo, jednak z hlediska sportovní kultury a přístupu k tréninku, jednak obecně?

USA je velmi široký pojem. Mým snem nebylo žít kdekoliv v Americe. Je zde spousta míst, kde bych určitě žít nechtěla. Například v Louisianě nebo Georgii, kde jsem studovala, se mi nelíbilo a život si tam vůbec nedokážu představit. Na druhou stranu mě vždy lákalo zjistit, jaké je to žít v Miami nebo Los Angeles – tahle místa miluju. Jsou krásná, je tu teplo, pláže a spousta možností, co se týče sportu, osobního rozvoje i společenského života.

Co mě nejvíc překvapilo z hlediska sportovní kultury, je hlavně jejich mentalita. Lidé tu berou pohyb jako přirozenou součást každodenního života – nejen kvůli vzhledu, ale hlavně proto, aby se cítili dobře. Jsou hodně zaměření na disciplínu a konzistenci. Tréninky tu nejsou jen o výkonu, ale často také o komunitě – lidé se podporují, motivují navzájem a sport berou i jako společenskou aktivitu. To se mi moc líbí.

Obecně mě překvapila i otevřenost lidí – jejich ochota mluvit s cizími, sdílet emoce a projevit podporu, i když vás vidí poprvé v životě. Chápu ale, že to na někoho může působit až nepřirozeně.

Jakým způsobem se po přestěhování do USA změnil váš pohled na zdravý životní styl, stravování a péči o tělo?

Po přestěhování do USA se můj pohled na zdravý životní styl určitě posunul. Tady je to součást každodenní rutiny a lidé to berou jako samozřejmost – ať už jde o pohyb, péči o tělo nebo stravu. Co mě hodně zaujalo, je to, že hlavně ženy tady víc investují do sebe – do kvalitního jídla, vitamínů, sportu, wellness i duševní pohody. Ženy, kterým je třeba 50, často vypadají skvěle a mladě na svůj věk. Hraje v tom roli péče o sebe, ale i finanční možnosti – protože si mohou dovolit různé kosmetické a wellness procedury. Zároveň jsem si uvědomila, že to není jen o tom „vypadat dobře“, ale hlavně o tom se dobře cítit. Když kolem sebe vidíte lidi, kteří žijí zdravě a aktivně, přirozeně vás to motivuje.

Také jsem pochopila, jak důležité je najít rovnováhu. V Americe je všechno extrémní – od ultra zdravého životního stylu až po lidi, kteří jedí jen fast food. Člověk si musí najít vlastní cestu, která mu dává smysl. Mě osobně inspirují lidé, kteří žijí zdravě a vědomě, a přesně tenhle přístup se snažím podporovat i na svém Instagramu.

A ještě jedna věc, která mě tu silně ovlivnila. V Miami je spousta úspěšných lidí, co se týče kariéry a podnikání. To mě motivuje neustále na sobě pracovat a chtít víc. V Česku jsem tenhle pocit tolik neměla. Toužila jsem růst, ale chybělo mi okolí, které by mě tak silně inspirovalo.

Jaké potraviny a jídla vám nejvíc chybí z Česka?

Ani nevíte, jak moc mi chybí české jídlo. Nejvíc asi rohlíky, ale taky jídla, která dělají moje babičky a dědové. Třeba knedlíky se zelím nebo kuřecí řízek s bramborovým salátem. A často si taky vzpomenu na Kofolu – tu prostě nic nenahradí.

Jaké americké potraviny nebo speciality jste si stihla zamilovat?

I když jsem docela vybíravá na jídlo, v Americe jsem si oblíbila pár věcí/specialit, které si občas ráda dám. Třeba acai bowls, mac and cheese nebo cinnamon rolls. Ale většinou tu jím italskou kuchyni, čínu nebo asijská jídla obecně, protože je mám nejraději. Co mě v USA opravdu překvapilo, je množství a typů fast foodových podniků. Fast food tady totiž neznamená nutně jen nezdravé jídlo – najdete tady spoustu rychlých, ale přitom zdravých variant, jako jsou fresh bowls, poke, sendviče nebo saláty, které jsou hotové během pár minut a přitom moc dobře chutnají. Panera je moje oblíbená.

A musím přiznat, že sladkosti tady opravdu umí – výběr je obrovský a mnohem pestřejší než doma. I když bych to jako sportovkyně možná neměla říkat, občas si prostě něco dobrého dám.

Archiv Viktorie Wojcikové / se svolením

Jak vypadá vaše rutina při nakupování potravin? Co vám nesmí v košíku chybět?

Abych řekla pravdu, v obchodě s potravinami jsem byla naposledy tak před dvěma až třemi měsíci. Když jsem se na začátku přestěhovala do Miami, vařila jsem si každý den a pravidelně chodila nakupovat. Později jsem ale zjistila, že je to pro mě momentálně ztráta času a svou energii raději investuju do jiných věcí. Teď se musím přiznat, že na obědy a večeře chodím spíš do zdravějších fastfoodů nebo restaurací. A co se týče snídaní, ty si nejčastěji beru z pekárny, kterou mám hned pod apartmánem.

Každopádně kdykoliv se do obchodu přece jen vydám, první, po čem sáhnu, je ovoce – konkrétně jahody, hroznové víno, někdy i ostružiny nebo maliny.

Jaké jsou vaše oblíbené obchody s potravinami?

V Česku ráda nakupuju v Lidlu. Přijde mi, že tam mají fajn potraviny, často i takové, které v jiných obchodech vůbec nenajdu. V Americe je pro mě jasná volba Whole Foods. Všechno tam mají krásně uspořádané, čisté a přehledné – a hlavně, potraviny jsou tam vždycky maximálně čerstvé. Když jsem tam byla poprvé v Connecticutu, měla jsem z toho úplný zážitek.

Ve srovnání s českými obchody je Whole Foods opravdu na jiné úrovni – a to hlavně co se týče kvality. Mají tam třeba automatické zavlažování ovoce a zeleniny, aby vydržely co nejdéle čerstvé. A starší pečivo? To tam vůbec nenajdete – všechny chleby a bagety jsou opravdu měkké a čerstvé.

Jaká jídla si připravujete nejraději?

Jsem velká milovnice těstovin. Můj úplně nejoblíbenější recept jsou těstoviny se smetanovou omáčkou a lososem – ideálně s trochou citronové šťávy nebo parmezánem navrch. Nejím hovězí ani vepřové maso, takže si nejčastěji vařím jídla s rybou nebo kuřecím masem. Tohle jídlo je moje srdcovka – je jednoduché, rychlé a vždycky si na něm pochutnám.

Mám ale ráda i úplné klasiky, jako je kuře s rýží nebo obalovaná rybí fileta s bramborem nebo bramborovou kaší. Celkově dávám přednost jednoduchým jídlům – ty mi chutnají nejvíc.

Zdroje: Kupi.cz