Glukózový sirup je stejně nezdravý jako běžný cukr a v některých ohledech může být ještě zákeřnější. Obsahují ho potraviny, kde byste to možná vůbec nečekali: Běžné pečivo, jogurty, omáčky, nebo dokonce dětská výživa. Proč ho výrobci tak často používají a jaký dopad má na naše zdraví?
Když se řekne glukózový sirup, pro většinu lidí je tento pojem španělskou vesnicí. Na rozdíl od cukru nebo medu nemá známou chuť ani vůni, a přesto ho konzumujeme téměř denně a často nevědomky. Najdete ho v sušenkách, limonádách, müsli tyčinkách, ale i v potravinách, které se tváří jako zdravé.
Výrobci po něm sahají kvůli nízké ceně, schopnosti prodloužit trvanlivost a zlepšit konzistenci potravin. Ale co to dělá s naším tělem? Je glukózový sirup opravdu jen „jiný cukr“, nebo se pod jeho nevinným názvem skrývá něco, čemu bychom se měli raději vyhnout? To nám prozradily nutriční specialistky Lucie Přinesdomová a Zuzana Šafrová.
Glukózový sirup je tekuté sladidlo vyráběné většinou z kukuřice, rýže nebo pšenice. Obsahuje hlavně glukózu (tzv. hroznový cukr) a někdy i další jednoduché cukry. V potravinářství se používá velmi často, a to hlavně proto, že je levnější než běžný cukr, snadno se zpracovává a zároveň zlepšuje strukturu, lesk a trvanlivost potravinářských výrobků. Nejčastěji se s ním můžeme setkat ve vysoce průmyslově zpracovaných potravinách.
Z výživového hlediska nejsou rozdíly zásadní. Oba jsou rychlé zdroje energie. Přesto se dá říct, že běžný cukr může být o něco „lepší“ volbou. Má totiž nižší glykemický index, tedy nezvyšuje tak rychle hladinu cukru v krvi, a bývá používán v menším množství.
Naproti tomu glukózový sirup má vysoký glykemický index a v potravinách bývá často „skrytý“. Může se tak stát, že ho člověk během dne zkonzumuje víc, než si uvědomuje. Další drobnou výhodou běžného cukru je i to, že neprochází tak složitým průmyslovým zpracováním jako glukózový sirup. V obou případech však platí, že méně je více.
Glukózový sirup je rychlý zdroj energie, ale při časté konzumaci může vést k výkyvům hladiny cukru v krvi, větší chuti na sladké a postupnému přibírání na váze. Nadměrný příjem jednoduchých cukrů, včetně těch z glukózového sirupu, zvyšuje riziko rozvoje inzulinové rezistence, cukrovky 2. typu a dalších metabolických problémů.
Přestože samotná glukóza nezatěžuje játra tolik jako fruktóza, při vysokém příjmu celkových cukrů (často právě v kombinaci) se může zvyšovat riziko ztučnění jater (tzv. nealkoholové tukové onemocnění jater). Pravidelný nadměrný příjem sladidel je zkrátka pro tělo zátěží, i když to z jedné sušenky nebo ochuceného jogurtu hned nemusíme poznat.
Glukózový sirup najdeme v celé řadě běžně dostupných průmyslově zpracovaných potravin, například v sušenkách, oplatkách, cereálních tyčinkách, zmrzlinách, cukrovinkách či v ochucených jogurtech. Používá se také v některých dětských výživách nebo jako složka různých dresinků a omáček.
Ani jeden z nich nemůžeme označit za zdravější. Oba patří mezi tzv. přidané cukry, které bychom měli ve stravě výrazně omezovat. I když má glukózový sirup o něco nižší sladivost než klasický cukr, z výživového hlediska to neznamená žádnou výhodu. Častý a dlouhodobý příjem potravin s přidanými cukry, včetně glukózového sirupu, je spojen s vyšším rizikem nadváhy, obezity, inzulinové rezistence, ztučnění jater, cukrovky 2. typu, chronického zánětu v těle a kardiovaskulárních onemocnění.
Navíc přidané cukry bývají často obsaženy v ultrazpracovaných potravinách, které mívají nízkou výživovou hodnotu a přispívají k celkově nevyváženému jídelníčku. Glukózový sirup tedy rozhodně není „lepší alternativa“, ale jen jiná forma cukru, která se v těle chová podobně a při časté konzumaci škodí.
Malé množství glukózového sirupu ve vyváženém jídelníčku většinou nevadí. Problém je ale v tom, že se často objevuje v řadě potravin najednou, například v pečivu, cereáliích, sladkostech, omáčkách nebo nápojích, včetně slaných výrobků. Lidé si tak mnohdy ani neuvědomí, kolik přidaných cukrů denně skutečně snědí. Právě proto je důležité číst složení výrobků a snažit se vybírat potraviny bez přidaných sladidel.
Pokud je základ jídelníčku tvořen přirozenými a minimálně zpracovanými potravinami, jako je zelenina, ovoce, bílkoviny a celozrnné obiloviny, není třeba se občasného malého množství glukózového sirupu bát.
Zdroj: Kupi.cz