V únoru 2013 oznámila společnost Findus, že testy odhalily koňské maso v některých lasagních prodávaných jako hovězí. Výrobky stáhla a vyšetřování rozkrylo přeshraniční řetězec obchodníků, v němž se druh masa měnil v dokumentech. V roce 2019 soud odsoudil čtyři muže.
V únoru 2013 stáhl Findus z prodeje část mražených lasagní poté, co se v nich místo deklarovaného hovězího objevilo koňské maso. Britská vláda tehdy uvedla, že firma nález oznámila potravinovému úřadu a dotčené výrobky byly okamžitě staženy.
Případ se často zjednodušuje na větu, že „v lasagních bylo koňské maso“. Ve skutečnosti šlo o jeden z nejvýraznějších případů potravinového podvodu v moderní Evropě. Zákazník kupoval hotové jídlo s jasným údajem o složení. Firma, která je prodávala pod svou značkou, se spoléhala na dokumenty v dodavatelském řetězci. A několik článků před ní se druh masa na papíře změnil.
První alarm nepřišel od zákazníka, ale od irského potravinového úřadu, který v lednu 2013 zveřejnil výsledky kontrol masných výrobků označovaných jako hovězí. Findus poté prověřil vlastní produkty. Podle francouzské inspekce DGCCRF společnost rychle provedla samokontroly, potvrdila nevyhovující složení části výrobků a informovala úřady.
To je podstatný detail, který v titulcích často mizí. Trestní řízení nesměřovalo proti Findusu ani neřešilo záměr značky klamat zákazníky. Naopak: Značka se stala jednou z firem, které byly podvodem poškozeny. Její jméno se ale ocitlo na obalu, který lidé viděli v mrazicím pultu, a proto se právě s ním skandál spojil nejpevněji.
Pro spotřebitele byl rozdíl mezi tím, co stálo na etiketě, a tím, co bylo uvnitř, zásadní. Nešlo jen o chuť nebo cenu. Druh masa může být důležitý z náboženských, etických, zdravotních i osobních důvodů. Označení „hovězí“ proto není volná marketingová zkratka, ale konkrétní informace, na níž stojí důvěra v celý nákup.
Vyšetřování ukázalo, proč se na podvod přicházelo tak obtížně. Maso neputovalo jednoduše z jedné jatky do jedné továrny. Mezi původem suroviny a výrobcem hotového jídla stálo několik obchodních firem v různých zemích.
Inspektoři se na začátku února 2013 zaměřili na francouzskou společnost Spanghero, která dodávala maso do výroby hotových jídel. Podle DGCCRF firma nakupovala mražené maso přes obchodníka se sídlem na Kypru. Vyšetřovatelé následně popsali trasu, na níž koňské maso převážně z Kanady prošlo přes nizozemského prostředníka a v dokumentech se z něj stalo hovězí deklarované jako rumunské či belgické.
Právě papírová stopa byla pro celý případ klíčová. Zboží se nemuselo fyzicky přebalovat ve stejné továrně, kde vznikaly lasagne. Stačilo, aby každý další článek řetězce pracoval s doklady, které už neodpovídaly skutečnému obsahu palet.
Francouzské úřady během kontrol identifikovaly přes 4,5 milionu výrobků, více než tisíc tun zboží a dodávky do několika evropských zemí. Skandál tak nebyl problémem jedné šarže v jednom obchodě. Ukázal, jak snadno se může potravinový podvod rozšířit, když se surovina pohybuje přes hranice rychleji než informace o jejím skutečném původu.
Přítomnost koňského masa sama o sobě automaticky neznamená, že je potravina zdravotně závadná. Úřady však musely prověřit i možnou přítomnost fenylbutazonu, léku používaného u koní, který se nemá dostat do potravinového řetězce.
Koordinované testování Evropské komise v roce 2013 zahrnovalo 7 259 úředních analýz. Z 4 144 testů na koňskou DNA jich bylo pozitivních 193. Dalších 3 115 vzorků se testovalo na fenylbutazon; pozitivní výsledek mělo 16 z nich.
Společné hodnocení Evropského úřadu pro bezpečnost potravin a Evropské agentury pro léčivé přípravky označilo toto riziko pro spotřebitele za nízké. To ovšem nijak nezmenšovalo rozsah samotného podvodu. Problém nebyl v tom, že by zákazník vědomě koupil koňské maso. Problém byl v tom, že ho koupil jako hovězí.
Hlavní soudní větev případu se uzavřela až po šesti letech. Pařížský soud rozhodl 16. dubna 2019 a čtyři obžalované uznal vinnými z klamání o původu, povaze a podstatných vlastnostech prodávaného masa.
Soud nepostavil verdikt na klasickém podvodu vůči jedné konkrétní firmě, ale na ochraně spotřebitelů, kteří dostávali jiný druh masa, než jaký byl uveden na obalu. Nizozemský obchodník označený za původce klamání dostal dva roky vězení a doživotní zákaz působit ve francouzském masném odvětví. Odpovědný pracovník Spanghera dostal dvouletý trest, z něhož bylo 18 měsíců podmíněně, dvouletý zákaz činnosti a konfiskaci 100 tisíc eur. Dva další muži dostali roční podmíněné tresty. Rozsudky shrnuje přímo francouzské ministerstvo hospodářství.
Po odhalení následovalo stahování milionů výrobků napříč Evropou, rozsáhlé testování a přísnější kontrola dodavatelských řetězců. Evropská komise po kauze rozvinula síť pro boj s potravinovými podvody. Ve Velké Británii pak vznikla National Food Crime Unit, specializovaná jednotka pro prevenci a vyšetřování závažné kriminality v potravinových řetězcích. Britský potravinový úřad FSA výslovně uvádí, že její vznik byl jedním z důsledků krize z roku 2013.
Příběh lasagní Findus není historkou o neobvyklé surovině v mrazáku. Je o tom, jak může být obyčejný nákup závislý na rozhodnutích lidí, které zákazník nikdy neuvidí: Obchodníků, účetních, pracovníků zodpovědných za dokumenty i těch, kdo mají kontrolovat původ suroviny.
Na obalu stačila dvě slova — „čisté hovězí“. Jenže za nimi se skrývala dlouhá cesta, na níž se skutečný obsah masa ztratil dřív, než se lasagne dostaly do obchodu.
Zdroje: GOV.UK – vyšetřování a stažení výrobků, DGCCRF – rekonstrukce podvodu a rozsudky, Evropská komise – výsledky testování, Food Standards Agency – dopady kauzy