Navařit si dopředu do krabiček šetří v týdnu čas i peníze. Jenže jakmile hotový oběd schováme do chladničky, vyvstává otázka: Jak dlouho je vlastně ještě bezpečný k jídlu? Spoléhat se jen na čich se totiž nemusí vyplatit.
Uvařit v neděli větší hrnec jídla a mít vystaráno na první dny pracovního týdne je praktický zvyk, kterému propadá čím dál více českých domácností. Zbylo vám jídlo od večeře, nebo si plánovitě chystáte obědy do práce? Ve všech případech narážíme na stejný problém. Univerzální lhůta, po kterou uvařený pokrm v lednici vydrží, jednoduše neexistuje.
Vše závisí na konkrétním složení, obsahu vody, použitém koření i způsobu, jakým jsme jídlo připravili. Zásadní roli hraje také to, jak rychle po uvaření putoval hrnec či krabička do chladu. Základní pravidlo říká, že hotové pokrmy by měly v chladničce odpočívat při teplotě nejlépe do 5 °C.
Mnoho z nás po vytažení starší krabičky spoléhá na jednoduchý test: Přičichnout, ochutnat na špičku jazyka, a pokud jídlo nevoní nakysle, jde se obědvat. Jenže z mikrobiologického hlediska je to poměrně riskantní sázka do loterie.
„Na rozdíl od plísně nebo zjevně zkaženého zápachu nelze zdravotní závadnost potraviny spolehlivě posoudit pouze podle vzhledu, chuti či vůně. Některé bakterie a jejich toxiny mohou být přítomny i v pokrmu, který nevykazuje žádné smyslově zjistitelné změny,“ upozorňuje pro Kupi Mgr. Petr Vorlíček, tiskový mluvčí Státní veterinární správy.
Jasnými varovnými signály jsou samozřejmě změna barvy, změna konzistence, oslizlý povrch nebo drobné bublinky značící kvašení. Pokud si ale nejste jisti, jak dlouho krabička v ledničce leží, nebo nevíte, jak probíhalo její chladnutí, neriskujte.
Odborníci nabádají k opatrnosti především u jídel, která obsahují rizikovější suroviny podléhající rychlé zkáze – tedy maso, omáčky se smetanou či mlékem, vejce nebo ryby. Zatímco zeleninový vývar nebo čisté luštěniny vám při správném ochlazení promyšlené skladování odpustí snáze, smetanová omáčka s kuřecím masem po několika dnech znamená zbytečný hazard se zdravím.
Zdroje: Autorský text, Mgr. Petr Vorlíček – tiskový mluvčí ze Státní veterinární správy